Lessinské Alpy v Itálii s medvědem v nosítku

Původně jsem měl naplánovaných více výletů do “vyšších” hor okolo Gardy, ale nakonec jsme absolvovali jen jeden do přírodního parku Lessinia, který se rozkládá na travnatých kopečcích, které nesou název Lessinské Alpy. Název “Alpy” je trochu zavádějící, jelikož to nejsou ani tak hory jako spíše náhorní plošina s pastvinami. Na druhou stranu jsou vyšší než Sněžka. Výhodou je, že se dá vyjet až nahoru autem, takže náročností je to spíše procházka, která ale navozuje pocit, že jdeme relativně vysoko v horách. Medíka se nám nechtělo trápit přejížděním do Dolomit nebo pod Adamello, jelikož bychom v autě strávili spoustu času. Sice by výlety k některým jezerům byly velmi pěkné, ale necháme si to, až bude větší.

Cesta autem do výchozího bodu trasy u chaty Malga Lessinia je zážitkem sama o sobě. Vzdálenostně je to z Rivy relativně kousek, necelých 50 kilometrů. Ale druhá polovina trasy se nese ve znamení prudkého stoupání a nekonečných serpentin, na kterých vystoupáme okolo 1.500 výškových metrů. Takže se to časově pěkně protáhne. Zhruba v půlce stoupání se nám navíc stane drobné nedorozumění. Za jednou ze zatáček spatříme, že v další zatáčce stojí za sebou tři auta. Mám v úmyslu se za ně zařadit, ale pán, který vylezl z posledního auta na mě gestikuluje něco, co si vyložím tak, že mám jet dále. Chvíli se rozmýšlím, protože místa na silnici moc není a je to pořádně do kopce, ale když mi ukazuje, že mám jet, tak pojedu. V zatáčce máme jedno kolo na chvíli mimo silnici a jsme zhruba centimetr od bočního zrcátka předního auta, ale nakonec to zvládneme a jedeme dále. Ale jen tak 20 metrů. Před námi totiž ženou ovce. Ach jo. Teď vypadám jako debil. Zapnu aspoň světla neviditelnosti, v tomto případě omluvná světla, a zastavuji u kraje. Ninu se snažím přesvědčit, že mi fakt ukazoval, že mám jet. Ale ona se jen směje a říká mi, jaký jsem pirát silnic. Naštěstí dlouho nečekáme, ovce mizí v lese a my můžeme pokračovat. Na prvním možném místě nechám evidentně místní jezdce za mnou předjet, abych je nezdržoval, a pak pokračujeme do sedla Passo delle Fittanze. V sedle nás překvapuje počet lidí, ale není se čemu divit. Je neděle a je hezky. My ale v sedle nekončíme, odbočujeme z hlavní cesty a po velmi úzké, ale asfaltové silnici jedeme k chatě Malga Lessinia. Poslední kilometr k chatě vede po štěrkové cestě, která je docela vymletá, ale pomalu se to dá. Aspoň zavzpomínáme na všechny “gravel roads”, po kterých jsme kdy jeli, ať už to bylo na Novém Zélandu (výlet Pralesem Jižních Alp pod ledovec Rob Roy a Mount Aspiring), ve Skotsku (výlet Pustými pláněmi severního Skotska k Ben Hope) nebo minulý rok ve Slovinsku (výlet Krásy slovinských pastvin a Julských Alp z hřebenu Karavanek).

U chaty Malga Lessinia parkujeme na travnatém plácku. Už je tu poměrně dost aut, ale to není nic ve srovnání s tím, když se za dvě hodiny vrátíme. Zjevně je to tu velmi populární. I když máme kočárek v kufru, nemá cenu jej brát. Po té šotolinové cestě by to bylo za trest pro mě i pro Medíka. Nina vytahuje nosítko a za chvíli už šlapeme po cestě s nádhernými výhledy do všech světových stran. Celou dobu výletu na Monte Castelberto nám bude po levici dělat společnost masív Monte Baldo, který pro jednou vidíme i z druhé strany. Na chvíli můžeme i zavzpomínat na výlet na nejsevernější horu tohoto hřebene, Monte Altissimo di Nago, kam jsme vyšli před dvěma lety (výlet Pizza, zmrzlina, aperol a koupání, zkrátka pohoda na Gardě).

Cesta se vine po travnatých pastvinách a nám se záhy otevírá výhled i na další travnaté kopce Lessinie. Mezi krávami vycházíme na jeden bezejmenný kopeček vedle cesty, ze kterého máme nerušený výhled do všech světových stran. Na severu už vidíme cíl našeho výletu, Turistická chata Rifugio Castelberto a za ní už náš dnešní cíl. Za ním se pak rýsují skalnaté vrcholy Dolomit, lehce zasněžená Cima Brenta a zaledněná Cima Presanella. Na ni se třeba jednou vydáme Medíku.

Na vrcholu se dlouho nezdržíme, protože Medík spí a zastavení nebo sednutí by jí asi probudilo. Tak se jenom pokocháme, vyfotíme pár fotek a míříme zas pomalu zpátky k autu stejnou cestou. Medík se probouzí chvíli před autem, takže nám to vychází úplně přesně. Nakojíme, koukneme na krávy a pak vzhůru zpátky dolů.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet s kočárkem na Monte Castelberto měří zhruba 6 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 200 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:22).

Proč jít:

nenáročný výlet i pro nemenší děti
hezké výhledy na travnaté kopce i skalnaté Dolomity

Doporučení:

cesta z Bivio del Pidocchio k chatě Malga Lessinia (zhruba kilometr) je štěrková a docela vymletá, ale dá se po ní pomalu jet i s obyčejným autem
u chaty Malga Lessinia je míst k parkování sice dost (cca 40 aut), ale zvláště o víkendu se rychle zaplní, takže se vyplatí přijet ráno/dopoledne
v Lessinských Alpách najdete spoustu dalších míst k nenáročným výletům, stačí jen kouknout do mapy
když už se zde vypravíte z Rivy, zvažte návštěvu kostela “ve skále” – Santuario Madonna della Corona; je to zajížďka, ale pořád lepší, než se ke kostelu trmácet z Rivy samostatně
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz