Panoramatická stezka ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách

Po včerejším zklamání z bikeparku v Söldenu je třeba spravit si chuť nějakým hezkým pěším výletem. Okolí Söldenu nabízí spoustu nádherných túr všech obtížností. Vzhledem k tomu, že jsme v ubytování dostali Ötztal Inside Summer Card, máme všechny lanovky i autobusy v okolí zdarma, takže se do kopce tentokrát asi moc nezapotíme. Počasí má být všelijaké, takže raději zvolíme něco méně obtížného, kde nebude vadit, když zmokneme nebo půjdeme v mraku. Po včerejším mrholení se sněhem ve vyšších polohách nejsou naše očekávání moc velká. V propagačních letáčcích mě z několika výletů zaujmou fotky z panoramatické stezky do Ventu (Panoramaweg Vent, část 17. etapy ötztalského treku). Po další půlhodině zjišťování informací zjišťuji, že na začátek výletu pod ledovec Tiefenbach nás zaveze autobus, pak nás čeká vrstevnicová stezka nad Vent, kam pak sjedeme lanovkou na Wildes Mannle a z Ventu se vrátíme do Söldenu zpátky zase autobusem.

Cesta autobusem k ledovcům Rettenbach a Tiefenbach pro nás není zrovna příjemná. Autobus je narvaný k prasknutí a my máme tu smůlu, že stojíme zrovna u dveří. Mohli jsme si vybrat, jestli zůstaneme stát na zastávce a počkáme půl hodiny na další, který by byl narvaný asi úplně stejně, nebo se zvolíme tento autobus. K naší smůle na nás vyjde místo zrovna u prostředních dveří, kde se nedá ničeho chytit. Nahoru to chvíli potrvá, takže v zatáčkách lítáme doprava a doleva. Do toho tu jsou lidé s turistickými hůlkami, kteří by mohli soutěžit v tom, jak blízko s nimi dokážou máchnout od našich obličejů. Nesnáším lidi s turistickými hůlkami v prostředcích hromadné dopravy. Není se třeba rozepisovat o tom, že mě na jedné zastávce trochu přivřou dveře nebo že na Ninu několikrát spadne paní, která si odmítá z nějakého důvodu sundat batoh, který je mimochodem nabalený, jakoby šla na expedici. Většina lidí z autobusu vystoupí u ledovce Rettenbach a my si konečně můžeme sednout. Řidič autobusu se nás snaží obvinit z toho, že jsme teď nastoupili, ale náš nechápavý pohled mu stačí a frčíme dále. Projíždíme asi 2 kilometrovým tunelem vedoucím pod horou nad námi a po něm už přijíždíme na parkoviště pod ledovcem Tiefenbach. Doposud jsme jeli v mraku, ale zdá se, že nám zbývá jen pár výškových metrů, abychom se nad mrak dostali. Třeba budeme mít štěstí.

Za utrpěná příkoří od rakouských důchodců v autobuse jsme odměněni. Nad námi je modrá obloha, 100 metrů pod námi je neproniknutelná hranice mraků. Vylézáme na kopeček u parkoviště a kocháme se tou nádherou. Stezka do Ventu chvíli počká, protože tohle nevidíme každý den. Navíc stezka hned klesá do mraku, takže není třeba nikam spěchat. Ostatní turisté z autobusu jsou asi jiného názoru a okamžitě se noří do mraku. Podivné. My se opalujeme. Do toho mraku se nám moc nechce, ale po půlhodině koukání a několika desítkách dalších fotek konečně vyrážíme. Mrak nás pohlcuje a já nedoufám, že bychom dneska ještě spatřili slunce. Zároveň si říkám, že to asi nebude ani na napsání příspěvku, protože bych tu dal pět úvodních fotek s inverzí a pak bych psal jen o cestě mrakem.

Stezka chvíli klesá a chvíli zase stoupá. Někdy vidíme na 100 metrů dopředu a někdy sotva pár metrů před sebe. Překračujeme pár potoků stékajících z ledovce Tiefenbach a zhruba po hodině chůze přicházíme k malému jezírku Weisseskar. Tady je viditelnost trochu lepší. Vidíme celé jezírko a suťovisko stoupající za ním. Pár turistů si tu dává pauzu, ale my pokračujeme dále. Překonáváme krátké stoupání a potkáváme stádo ovcí, které si hoví v trávě. Přemýšlím o tom, jaká je škoda, že je tu ten mrak. Nina si myslí, že se to ještě protrhá, ale já v to moc nevěřím. Společně zavzpomínáme na Západní Tatry před pár lety, kde jsme týden v kuse pozorovali mraky velmi zblízka. Taky to bylo v srpnu.

Scházíme po travnatém svahu a najednou mrak zůstává za námi. Jakoby nechtěl jít dál. Před námi se otevírá nádherný výhled do hlubokého údolí lemovaného okolními horami. Po pár minutách si musíme sundat bundy, protože na slunci začíná být dost horko. Že to dnes bude na tričko jsem tedy nepředpokládal. Proto jsem se ani nenamazal opalovacím krémem. Večer zjišťuji, že moje pravá půlka obličeje a vlastně celá půlka těla je pěkně spálená. Konečně si můžeme přestat stěžovat na mrak a užívat si nádherné horské stezky na travnatém úbočí. Odtud jsou ty výhledy, které jsem včera viděl v tom propagačním letáku. To je hnedka jiná než bílá mlha.

Za zatáčkou se nám otevírá výhled na Talleitspitze nad Ventem, která rozděluje údolí pod námi na dvě. Někde za ní se schovává Kreuzspitze, na které jsem stanuli minulý rok (výlet Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze). Těžko se mi chce uvěřit, že jsme totálně unavení po noční cestě z Prahy a po asi třech hodinách spánku vylezli z Ventu, který je v údolí dole hluboko pod námi, na ještě vyšší horu, než se teď majestátně rozkládá před námi. Hned po této myšlence se mi ale vybavuje cesta zpátky z vrcholu do Ventu, která byla bezpochyby nejvíc nekonečnou cestou, co jsem kdy šel. Koukáme do údolí pod námi a na hory naproti. Z údolí je to na vrcholy asi 1.700 výškových metrů, kdy se na svazích střída les, kosodřevina, tráva, suť, skála a ledovce. Úchvatná podívaná.

Přicházíme k rozcestí, kde máme na výběr, jestli do Ventu sejdeme po svých nebo se budeme držet původního plánu a vystoupáme k lanovce pod Wildes Mannle. Kolena by nám při sestupu nepoděkovala, takže raději kousek vystoupáme. Čeká na nás asi 200 metrů převýšení, takže nic náročného. Úplně původním plánem bylo vystoupit na nedalekou třítisícovku Wildes Mannle, ale už se nám moc nechce. Sedáme si na lavičky u lanovky a kocháme se naposledy výhledem na okolní hory. Za chvíli už nasedáme na lanovku, kterou v půlce kopce vystřídá lanovka staršího data, která je jen pro dva. Má ještě dřevěné sedačky. Docela fouká, takže je čas si dát kapuce a čekat, než dojedeme dolů. Autobus z Ventu jezdí každou chvíli, takže si počkáme asi 5 minut a míříme zpátky do Söldenu. To už se těšíme na pizzu za odměnu. Itálie je blízko, takže doufáme v podobnou kvalitu. A taky že jo. Internetové hodnocení nelhalo a pizza v pizzerii Don Camillo Pizzeria v nedalekém Längenfeldu stojí za to. Pak si dáme ještě minigolf a můžeme uzavřít, že tenhle den stál stál za to.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet po panoramatické stezce ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 až 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:18).

Proč jít:

  • nenáročná túra s úžasnými výhledy na vrcholy Ötztalských Alp

Doporučení:

  • ve vybraných ubytováních v Söldenu a okolí dostanete Ötztal Inside Summer Card, se kterou máte lanovky, autobusy, aquapark (v Längenfeldu), minigolf a spoustu dalších atrakcí v okolí Söldenu zdarma
  • naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Mapa výletu po panoramatické stezce ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách
Mapa výletu po panoramatické stezce ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Naše nejlepší výlety v Alpách

Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies

Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu

Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles

S podzimním sluncem na Grosser Knallstein v srdci Nízkých Taur

Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech

Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

Z jednoho údolí Nízkých Taur do druhého přes Rotmandlspitze

Perný letní výstup na Grosser Priel v Mrtvých horách

Túra na Deneck, vyhlídkový vrchol v srdci Nízkých Taur

Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami

Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

Panoramatická stezka ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách

Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze

Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire

# Výhledy na Julské Alpy z Viševniku a odpočinek u Bohinjského a Bledského jezera

Italské Monte Cornetto s výhledem na kopce okolo jezera Garda

Komentáře

  1. Lukáš Černý
    4.2.2022

    Dobrý den,

    zaujal mne tento výlet. Měl bych dotaz ohledně autobusu. Byla by možnost zaparkovat autem ve Ventu a dojet autobusem na začátek této trasy jak píšete,? Jde mi o to, že by nás netlačil čas ohledně busu a konec trasy by byl u auta.
    Dále jestli nemáte nějaké info o cenách těch autobusů a kde se popřípadě kupují jízdenky. Kartu mít nebudeme. Chceme přespávat ve stanu v kempu v Soldenu. Tím vyvstává poslední otázka – je nutné v těchto kempech dělat v sezoně nějaké rezervace? Máte s tím nějakou zkušenost? Děkuji za info.

    Jinak moc krásné fotky a vše skvěl zpracované. Moc se mi to líbí:-)
    Lukáš Černý

    lukas.cerny.2@seznam.cz

  2. Adam
    4.2.2022

    Zdravíme a děkujeme za pochvalu.

    Ve Ventu můžete zaparkovat auto na placeném parkovišti (louce) před vesnicí (5 EUR na den, platí se v automatu) a možná pod lanovkou, ale tím si nejsem zcela jistý (už si nepamatuji, jestli není do vesnice zákaz vjezdu, pokud v ní nejste ubytovaní).

    Cena autobusu ze Soldenu do Ventu se bude pohybovat okolo 5 EUR. Ze Soldenu k ledovcům netuším, ale bude to tak podobně. Jízdní řády autobusů najdete na https://www.oetztaler.at/en/linienverkehr/. Jízdenky se kupují u řidiče.

    V kempu jsme nikdy nespali, takže Vám neporadím, jak jsou na tom s obsazeností a jestli je třeba rezervace.

    Přejeme hezké počasí a šťastnou cestu.

    Adam

Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.