Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech

V Dolomitech jsme se původně chtěli zdržet trochu déle, ale počasí delšímu setrvání bohužel nepřálo. Od zítra bude zase hnusně a ve vyšších partiích začne sněžit. Ale jsme rádi, že aspoň ten jeden den bude ještě relativně hezky. Za cíl dnešního výletu jsme si vybrali kopec Cima Juribrutto, ze kterého bychom měli mít nerušený výhled na většinu vrcholů Dolomit. Výchozí bod výletu se nachází kousek pod sedlem Valles Pass u turistické chaty Malga Vallazza. Z Gardy to máme na dvě hodiny autem, které uběhnou poměrně rychle díky okolním scenériím. Vystupujeme na malém parkovišti v jedné ze serpentin pod sedlem Valles, obdivujeme vysoké stěny hřebene skupiny Pala/Vezzana a přitom se mažeme opalovacím krémem. Pak sbalíme batoh a vyrážíme mezi krávy, které se pasou na druhé straně silnice. Obloha je bez mráčků a v prvním stoupání je nepříjemně horko.

Stezka od prvních metrů stoupá vzhůru do lesa. Záhy přicházíme na louku a za námi se ještě více otevírá výhled na nespočet špičatých dolomitských vrcholů, které tvoří impozantní skalnatou hradbu. Nejvyšší z nich je Cima della Vezzana, která dosahuje výšky 3.192 metrů, ale z našeho pohledu se všechny vrcholy ve skupině zdají být zhruba stejně vysoké. Pohled na skupinu Pala nás bude provázet prakticky celý dnešní výlet, takže množství fotek hřebene v tomto příspěvku je značné. Ale na druhou stranu, takovou nádheru u nás doma v Beskydech nemáme. Po naší pravici vystupují dolomitští velikáni, Monte Civetta a Monte Pelmo, s mohutnými stěnami, které ozařuje polední slunce.

Kameny vyskládaná cesta se klikatí v travnatém svahu a my nabíráme další výškové metry. Přicházíme na malou rovinku a podle mapy by měla naše trasa vést doprava po travnatém svahu. Žádnou stezku však nenacházíme. Značená cesta klesá dolů k jezeru Lago Juribrutto, ale tam jsme se vydat nechtěli, protože bychom museli klesat a pak zase stoupat. Chvíli se rozmýšlíme. Cestu k jezeru zavrhujeme, protože travnatý svah napravo vypadá docela pozvolně a možná pěšinu najdeme o trochu výše. Stoupáme mezi kameny a nažloutlou trávou vzhůru a před prudším stoupáním skutečně nacházíme zřetelnou stezku, která nás klikatě provede nejprudším stoupáním.

Tráva postupně ustupuje a přichází skála a velké kamenné bloky. Po úbočí hory vede vrstevnicová stezka, která je na některých místech vyskládána kamením. Procházíme kolem úkrytů italských vojáků z první světové války. Po zemi se válí dřevěné desky a zrezivělý ostnatý drát. Za jednou ze skalek na nás čekají tři dřevěné kříže omotané ostnatým drátem. Za nimi pak následuje pozvolná planina se spoustou oblých kamenů a někde za ní se nachází vrchol. Charakterem mi to tu trochu připomíná Norsko (výlet Kjeragbolten, kámen zaklíněný mezi skalami tisíc metrů nad fjordem).

Celá vrcholová partie je obehnána zákopy. Zatímco z této strany byl kopec relativně pozvolný, na druhou stranu, do údolí San Pellegrino, padají strmé skály. Dolomity máme opět na dlani. Naproti nám se tyčí Marmolada, vedle ní jde vidět Piz Boe (výlet Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè), trochu více nalevo je Sassolungo a dál nalevo pak Kesselkogel. Napravo pak je již zmiňovaná dvojice Monte Civetta a Monte Pelmo a za námi celý hřeben skupiny Pala. Výhled je to nádherný, ale bohužel se nám během výstupu schovalo slunce za mraky a teplota citelně klesla. Do toho se přidal docela ledový vítr jako předzvěst zítřejší změny počasí. Teď je to tak na čepici a rukavice, které odpočívají někde v autě. Na chvíli se schováme do zákopu, který určitě sloužil jako pozorovatelna sedla San Pellegrino, a dáváme si svačinu. Aspoň tu nefouká. Přemýšlím, kolik lidí na tomhle místě asi zemřelo. Jak dlouho tu museli být? V zimě to muselo být peklo. A pak je tu hlavní otázka. Pro co?

Po svačině je třeba se rozhodnout, jestli půjdeme zpátky stejnou cestou nebo uděláme si okružní výlet. Nakonec se rozhodujeme pro druhou variantu a vydáváme se po hraně Cima Juribrutto východním směrem. Následujeme zákopy a velmi záhy nás čeká prudký sešup dolů. Naštěstí tu není žádné lezení, ale klesání je to docela prudké. V krátkých vracečkách scházíme do sedla pod námi a hledáme, jestli nějaká stezka nevede údolím napravo. Žádnou bohužel nenacházíme a stojíme proto před rozhodnutím, jestli budeme pokračovat dále po travnatém hřebeni na Col Margherita nebo jednoduše půjdeme údolím, až narazíme na cestu. První variantu vyhodnocujeme jako rychlejší a pokračujeme tedy dále po hřebenu. Mraky už zakrývají skoro celou oblohu, ale aspoň už tolik nefouká a není taková zima jako na vrcholu.

Ačkoliv se to nezdálo daleko, tak se cesta po hřebeni docela táhne. Přichází proto rozhodnutí, že nepůjdeme až k lanovce na Col Margherita, ale zkrátíme si cestu odbočením doprava s tím, že se na cestu dolů napojíme v průběhu. Zpětně je třeba přiznat, že to nebyla nejlepší volba. Kličkování mezi kameny a menšími skalkami bylo totiž delší, než vypadalo. Nakonec však úspěšně stojíme na sjezdovce, která nás zavede až do sedla Valles. Kousek před sedlem odbočujeme na louku a trochu si zkrátíme cestu k autu. Naštěstí to s touto zkratkou dopadne lépe, než s tou předchozí, takže na nás čeká ještě pár metrů silnice a stojíme u auta. Krávy na něj naštěstí nezaútočily, protože měly evidentně spoustu práce s dopravním značením, o které se evidentně dobře drbe. Sedáme do auta s pocitem, že jsme byli na hezkém výletu, ale zároveň s myšlenkou, že cesta domů bude pořádně dlouhá. Abychom nezemřeli hlady, stavujeme se ještě na poslední italskou pizzu a pak už vzhůru domů.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet Cima Juribrutto v Dolomitech měří zhruba 12 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 850 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 až 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:22).

Proč jít:

nádherné výhledy na Dolomity
hmatatelné připomínky první světové války

Doporučení:

parkoviště v zatáčce u chaty Malga Vallazza pojme zhruba 25 aut, proto si v sezóně vyplatí přivstat; na výlet je možné vycházet i ze sedla Valles
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz