Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

Po včerejším výstupu na Vertainspitze (italsky Cima Vertana) jsme lehce unaveni a chtělo by to nějaký odpočinkový výlet. Počasí je ale jiného názoru. Dneska má být ještě dopoledne hezky, odpoledne nás čeká slejvák a následující dva dny by měly propršet. Odpočívat proto můžeme až zítra. Teď se vydáváme na konec údolí Val Martello, kde si projdeme okružní trasu pod Cima Venezia a Monte Cevedale, v rámci které nás čeká i výstup na třítisícovou Cima Rossa di Martello (německy Vorderer Rotspitz, 3.033 metrů). Klikatá horská silnice, na které úzké serpentiny opravdu nechybí, nás dovede kolem přehrady Lago di Gioveretto na parkoviště u několika penzionů. Parkoviště je placené a automat bere jenom mince, takže nastává tradiční chvíle, kdy nám už podruhé na této výpravě chybí 50 centů. Naštěstí je hned vedle rozměňovací automat, takže brzy dostaneme spoustu mincí, které se mi skoro nevejdou do peněženky. Nakonec se ukáže, že i když má parkovné stát 5 euro, z nějakého zvláštního důvodu nás stojí jenom 4,50, takže jsme vlastně rozměňovat vůbec nemuseli.

Už při opuštění parkoviště mi je jasné, kam jdeme. Vypadá to opět na pořádný stoupák. Náš dnešní vrchol se tyčí do výšky nad malým jezírkem u zchátralého hotelu Paradiso del Cevedale, který fungoval jen pár let před druhou světovou válkou. Po jejím skončení zbankrotoval a od té doby je opuštěn a chátrá. Několikapatrová monumentální zchátralá budova s červenou fasádou vytváří absurdní kontrast s nádhernou okolní přírodou. Jezírko i hotel necháváme za sebou a jdeme se kouknout na vyhlídky na říčku Plima, která se zařezává do hlubokého skalnatého kaňonu pod námi. Postupně se zastavujeme na třech vyhlídkách, ze kterých je hezký výhled do údolí. Postupně ho ale začíná naplňovat mrak, takže z výhledu velmi rychle sejde. Za rohem se nachází vodopád a visutý most, který vede k turistické chatě Zufallhütte. Je to sice mimo naší trasu, ale jdeme se kouknout alespoň na vodopád, dokud tu nejsou další turisté.

Po krátké odbočce se vracíme zpátky na naši trasu, která neúprosně stoupá po úbočí nad námi. Cima Rossa di Martello vyčnívá vysoko nad námi a naštěstí není doposud zahalena mrakem jako většina údolí a okolních vrcholů. Neuplyne však příliš času a mrak se začne zase rozplývat, takže se nám otevřou výhledy na ledovcové Monte Cevedale na konci údolí a na protější hřeben s množstvím vrcholů, které přesahují 3.000 metrů, například Punta delle Laste, Punta dello Scudo nebo Punta Livi. Sluneční paprsky nás dostihují v okamžiku, když travnaté svahy začíná střídat kamenitá suť. Dostáváme se do poslední části výstupu na Cima Rossa di Martello a od pohledu se zdá, že to nebude zadarmo.

Cesta na vrchol vede skalnatým žlabem se sutí, který je zajištěn ocelovým lanem. Nemáme rádi sypající se suť, takže se na to příliš netváříme, ale když už jsme tady, tak přece vyjdeme na vrchol. Ocelové lano vede podél stezky po pravé straně žlabu. Občas je třeba stoupat po skále a občas po volných kamenech. Vyhnout se s ostatními lidmi v tomto úseku moc nedá, naštěstí potkáváme pouze jednu paní, která sestupuje dolů a se kterou se mineme před začátkem úseku zajištěného lanem. Celý úsek měří asi 100 metrů a nakonec jím postupujeme relativně rychle. Za pár minut už stojíme na vrcholu, na kterém se nám otevírají výhledy na jihovýchodní stranu a dlouhý ledovec Gramsenferner přímo pod námi. Na vrcholu odpočívá asi 15 lidí, ale je dostatečně prostorný, takže si nacházíme svoje místo, kde si na chvíli odpočineme. Vytahuju sýrové tyčinky a nechám se unést pohledem na majestátní Monte Cevedale. Výhled na sever pak nabídne hluboko pod námi přehradu Lago di Gioveretto, kolem které jsme přijeli, a v oparu v dálce lze spatřit ledovce a vrcholy Tyrolských Alp.

Nina při některých výletech uvažuje nad tím, jestli je cesta dolů horší než cesta nahoru. Zvláště v suti je přesvědčená, že dolů je to daleko horší, protože jí to podjede a pojede až dolů do údolí. Pro mě je cesta dolů vždycky lehčí, protože se aspoň tolik nezadýchám. Podkluzuje to přece úplně stejně jako nahoru. Stačí jen dobře našlapovat. Ale je to vděčné téma diskuze skoro každého prudkého sestupu v suti a je jedno kolik jich už máme za sebou. Sestup nakonec úspěšně zvládneme a v závěru se dokonce i trochu po suti projedeme. Je totiž docela jemná a dá se v ní jet dolů patami. Trochu mi to připomíná sestup ze sopky Tongariro na Zélandu (výlet V srdci Mordoru aneb výstup na Mount Tongariro).

Po krátkém stoupání se dostáváme na planinu posetou kameny se dvěma jezery, které tu vznikly po roztání ledovců, které jsou nyní nad námi. Postupně se procházíme pod ledovci Schranferner, Untermarktferner a Hohenferner, které ozařuje odpolední slunce. Ačkoliv jsou stále impozantní, jde vidět, že ztratily už hodně ze své dřívější rozlohy. Zvláště poslední jmenovaný dříve slézal až do údolí. Dnes tu zbyly jen vodopády, hučící řeka a vysoká moréna, po které vede turistická stezka. Na chvíli si sedneme na kraj a pozorujeme, kolik vody stéká z jednoho ledovce a postupně se mění v dravou řeku valící se do údolí. Po moréně by bylo možné pokračovat dále, ale nám se dneska ještě končit nechce, takže si trasu o trochu prodloužíme a půjdeme se kouknout na chatu Rifugio Martello, odkud by měl být parádní výhled na Monte Cevedale.

Zacházka to není dlouhá, ale potkáváme strašně moc lidí. U chaty je to doslova hlava na hlavě, jakoby se snad žádná pandemie nekonala. Kolem chaty proto jen profrčíme a směřujeme dolů do údolí. Cestou i v tuto pozdější odpolední hodinu potkáváme davy směřující na chatu. Výlet na chatu je zřejmě velmi oblíbený a není se čemu divit. Panoramata jsou tu nádherná. Konečně scházíme na louku pod námi a odteď už je to skoro rovinka. Po cestě se pokocháme výhledem na nádherný vodopád a kolem chaty Zufallhütte se přes visutý most dostáváme zpátky k našemu autu. Pršet začíná na minutu přesně podle předpovědi, takže jsme rádi, že jsme v autě. V městečku Coldrano se zastavujeme na nejlepší pizzu, kterou jsme kdy měli (Pizzeria Bar Bruggenwirt). Následující dva dny má střídavě pršet, takže máme v plánu přesunout se k jezeru Garda, ale navigace nám ukazuje více než hodinovou kolonu před Meranem. Takže zvalíme pizzu na parkovišti a vrátíme se na “naše” nedaleké spací místo kousek od cesty a na Gardu vyrazíme až ráno.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okružní výlet nad údolím Val Martello s výstupem na třítisícovku Cima Rossa di Martello měří zhruba 14 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.100 výškových metrů a zabere Vám přibližně 6 až 7 hodin (náš souhrnný čas pohybu 4:51).

Proč jít:

  • hezký okružní výlet v pohoří Ortles
  • majestátní hory, velké vodopády a třpytivé ledovce

Doporučení:

  • za celodenní parkování zaplatíte 5 EUR (automat bere pouze mince, ale je možné rozměnit bankovky na mince)
  • závěrečná část výstupu na vrchol Cima Rossa di Martello je prudká a je zajištěna ocelovým lanem, pokud se necítíte, můžete vrchol vynechat a pokračovat dále po popsané trase

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Trasa popisovaného výletu v italských Ortles s výstupem na Cima Rossa di Martello
Trasa popisovaného výletu v italských Ortles s výstupem na Cima Rossa di Martello (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Komentáře

    Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

    Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.