Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

Opravdu se mi nechce vstávat. Venku je hustá mlha a vyhřátá postel dnešnímu výletu moc nepřeje. Vstávání před sedmou se proto mění na vstávání v osm. Mlha venku je úplně stejná jako před hodinou, ale s přibývajícími minutami se pomalu začíná rozplývat, takže je naděje, že na kopcích okolo Livigna bude dneska hezky. U snídaně vybírám mezi výlety na vrcholy Monte Breva, Pizzo Filone nebo Monte Vago. Nakonec vítězí Monte Vago, protože by z něj mohl být hezký výhled na čtyřtisícový Piz Bernina a okolní zaledněné velikány. Navíc při výstupu na Monte Vago ze sedla Livigno nás čeká nejmenší převýšení ze všech jmenovaných vrcholů. Takže pošetříme trochu sil, což se bude hodit, jelikož každý následující den máme v plánu další náročné výlety.

V sedle Livigno na italskošvýcarských hranicích vychytáváme zřejmě poslední parkovací místo a vydáváme se po travnatých svazích vzhůru. Hodiny ukazují půl desáté odpoledne a slunce pomalu začíná vykukovat přes hřeben Monte Vago nad námi. Už bylo na čase, protože ve stínu je docela zima. Po překonání krátkého stoupání, náš čeká zklamání, protože masiv Bernina je kompletně zahalen v mracích. Možná jsme měli vstát dříve, vrtá mi hlavou, zatímco pokračujeme ve stoupání. Sem tam se otočím zpátky, jestli se mraky aspoň trochu nerozestoupily. Zhruba desátý pokus o půl kilometru dále mám štěstí. Špička Piz Bernina vystupuje na pár okamžiků z mračné peřiny. Asi si chce taky trochu pospat jako my. Třeba nakonec budeme mít štěstí a mraky se rozestoupí trochu více, než dojdeme na vrchol.

Za horizontem nás čeká výhled na neskutečně modré jezero Lago Vago pod námi. Při zpáteční cestě se zde určitě zastavíme, ale teď pokračujeme za hvízdání naštvaných svišťů kamenitým svahem padajícím k jezerní hladině. Dostáváme se do sedla mezi malým kopečkem a Monte Vago. Od vrcholu nás dělí zhruba 150 výškových metrů, které nastoupáme na skalnatém hřebínku vedoucímu přímo na vrchol. Ze sedla se zdá, že některé úseky budou vyžadovat možná i pomoc rukou a na některých místech se Nina asi nebude cítit komfortně, protože hřeben není moc široký. V jednom místě je skutečně třeba přelézt malou skalku a překročit na druhou stranu hřebene, kde padá skalní stěna hluboko do údolí, ale nakonec to úspěšně zvládáme a staneme na vrcholu.

Vzhledem k tomu, že ze sedla Livigno to na vrchol není daleko a dneska spíme na stejném místě, máme spoustu času na vrcholové kochání. Mraky nad Berninou se skutečně trochu rozestoupily, takže můžeme obdivovat krásy například Piz Palü, Bellavisty, Piz Roseg, Piz Cambrena nebo nejvyšší Piz Bernina. Na druhé straně se pod námi táhne dlouhé údolí obklopující Livigno. Na východ od nás se tyčí skalnatý Piz Paradisin se třemi ledovci na jeho svazích. Svačíme a sledujeme, kam se okolní mraky pohnou. Na malou chvíli zahalují sedlo pod námi, aby se převalily na druhou stranu údolí. Je docela teplo, takže tu sedíme skutečně dlouho. Turisté tu také žádní nejsou, pár jich došlo pouze k jezeru pod námi, takže máme vrchol jenom pro sebe.

Cesta dolů ubíhá o trochu rychleji, než nahoru, ale na hřebenu je třeba dávat pozor na každý krok. Na skále je to v pohodě, ale občas jí musíme oblézt po sypající se suti, což není moc příjemné. V sedle za hřebenem už se napojujeme na zřetelnou pěšinu, abychom se z ní za pár stovek metrů zase odpojili a pokračovali zkratkou prudkým svahem k jezeru pod námi. Sedáme si na travnatý kopeček nad jezerem s nádherným výhledem na vrcholy Berniny. Ideální místo na pár fotek. Naproti jezera sedí dva turisti, kteří jsou otočeni zády k horám a sledují jezero. Přemýšlíme, proč si někdo sedne na místo, kde nevidí jezero s neskutečnou barvou a zaledněné vrcholy, ale bezbarvou vodní hladinu (z druhé strany tak modře nevypadá) a nezajímavý suťový svah nad ní. Odpověď nenacházíme.

Od Lago Vago nás čeká ještě krátké stoupání na stezku, která nás zavede zpátky k autu. Dolů se jde opravdu rychle a za chvíli už stojíme v sedle Livigno, které se oproti ránu hemží turisty a hlavně motorkáři. Sedáme do auta a vyrážíme do Livigna na zaslouženou pizzu.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Monte Vago u Livigna měří zhruba 9 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 800 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 až 6 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:26).

Proč jít:

• poměrně nenáročný výstup s hezkým výhledem
• krásné jezero Lago Vago
• spousta svišťů

Doporučení:

• okolo Livigna se nachází spousta turistických vrcholů, například již zmiňované Monte Breva a Pizzo Filone nebo Punta Cassana
• výlet jsme absolvovali v běžeckých botách do terénu (recenze Salomon Speedcross 4: ideální boty na české hory), ale pohorky se určitě neztratí

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše srpnová výprava do Alp

#1: Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami

#2: Odpočinkový výlet na Falscher Kogel za výhledem na Lechtalské Alpy

#3: Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles

#4: Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

#5: Pizza, zmrzlina, aperol a koupání, zkrátka pohoda na Gardě

#6: Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

#7: Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

#8: Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè

#9: Střípky Dolomit a Krimmelské vodopády po cestě domů

Naše zářijová výprava do Alp

#1: Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze

#2: Ráno u vodopádu Stuibenfall, odpoledne na Schwarzhornu a večer na pizze v Livignu

#3: Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

#4: Zamračené Monte Confinale s výhledem na zaledněné Ortles

#5: Vzhůru do švýcarských Walliských Alp se zastávkou na Klein Furkahorn

#6: Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

#7: Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies

#8: Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire

#9: Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu