Jak jsme si vyrobili vestavbu na spaní do Rapida a vyrazili do Alp

Po naší krátké červencové výpravě do Nízkých Taur jsem opět začal přemýšlet nad tím, jestli by se náhodou nedalo spát v kufru, respektive zadní části našeho auta po sklopení zadních sedaček. Původně jsem nad tím přemýšlel už při naší cestě do Norska (cestopis z Norska), ale pak jsem myšlenku zavrhnul s tím, že v autě bude stejně málo místa, nechce se mi s tím drbat a asi ani nejsem dostatečně zručný na to, abych nějakou vestavbu na spaní vyráběl. Když jsme v Norsku neměli ubytování, vyspali jsme se ve stanu vedle auta nebo na sklopených předních sedačkách, když se mi stan stavět zrovna nechtělo nebo docela dost pršelo. Moje záda mi však moc nepoděkovala, nehledě na to, že jsem se v noci párkrát vzbudil a musel najít jinou polohu, protože jsem necítil některé části těla. Při výletu do Rakouska jsme jednou ve stanu spali, ale druhý den jsme se vrátili tak pozdě, že už se mi stan rozdělávat nechtělo. A tak jsme opět zamířili na přední sedačky. Po této noci (Túra na Deneck, vyhlídkový vrchol v srdci Nízkých Taur) jsem si slíbil, že až se vrátíme domů, přeci jen zkusím změřit prostor našeho auta při sklopených zadních sedačkách.

Bez pár centimetrů to byly dva metry (cca 195 cm). Přední sedačky bylo sice třeba sklopit a posunout úplně dopředu, ale prostor, který nám vznikl, dával naději, že bych si mohl úplně v pohodě natáhnout nohy a ještě pár centimetrů mi zbyde (měřím 186 cm). Teď už jen vymyslet, jak to udělat. Trocha brouzdání na internetu mě přesvědčila, že si lidé dělají vestavby na spaní do jakéhokoli auta včetně malé Toyoty Yaris. Do té jsme se sice měli problém vejít na Zélandu (cestopis z Nového Zélandu) ve třech lidech se zavazadly, ale evidentně to nějak jde. Oproti tomu je naše Škoda Rapid v provedení Spaceback úplný rozměrový gigant. Akorát potřebujeme něco rozkládacího, co dáme do kufru. Spát budeme stejně na karimatkách a s matracemi vzadu jezdit nehodlám a asi by to ani nešlo.

Zkoumáním různých prodejných i kutilských řešení jsem dospěl k názoru, že bude nejlepší vyrobit skládací plochu o třech částech na šířku kufru. Délkově to pak bude vycházet na zhruba 190 centimetrů. Vzhledem k tomu, že po sklopení zadních sedaček je v Rapidu schod mezi sedačkami a kufrem, budu muset vyrobit i ohrádku, na které bude plocha, respektive poslední deska položena. Vytvořením ohrádky navíc získáme úložný prostor pod ní. Zbývající dvě desky pak budou položeny na sklopených sedačkách a vepředu budou opřeny o podpěrku na ruce mezi řidičem a spolujezdcem. Jestli nás celá konstrukce unese, ponecháme až na testovací fázi. Teď není třeba řešit detaily. Fázi nadšení, že něco vyrobím, není vhodné prodlužovat do chvíle, než se dostaví pochyby. Teoreticky by to mělo fungovat, takže nezbývá, než se vypravit do Hornbachu pro OSB desky (konkrétně jsme koupili 3 OSB desky o rozměrech 15 x 625 x 2050 mm), panty (4 klasické závěsy z nerezové oceli, aby udržely dvě OSB desky u sebe), rohové držáky a nějaký koberec, kterým jednu stranu desek potáhneme, aby nám třísky nepropíchly nafukovací karimatky. Na místě zjišťujeme, že koberce jsou pro naše účely docela drahé a dost těžké, takže nacházíme alternativu v umělém travním koberci. Celkem nás to vychází i s vruty na 800 stovek, takže když se to nepovede, budu litovat maximálně ztraceného času. Máme trochu problém naložit ty desky do auta, ale nakonec se to vejde na centimetr přesně, i když v procesu trochu odíráme vnitřní potah našeho auta. Není třeba popisovat, že na Ninu ani do pravého zrcátka při cestě domů nevidím. Snad nás nezastaví policajti. Teď už jen zbývá půjčit si kotoučovou pilu a vzhůru do práce.

Nemám ambice popisovat přesný pracovní postup. Spíš berte uvedené jako inspiraci. Ale kdyby to přece jen někoho zajímalo, tak ve zkratce. První jsem seříznul kraje desek a vyměřil si šířku kufru. Následně nařezal tři desky o stejných rozměrech a dvě z nich spojil panty. Třetí deska zůstala volná. Kdybych jí přidělal k zbývajícím dvěma, držela by sice celá plocha pohromadě, ale bylo by to celé zaprvé opravdu dost těžké na manipulaci a rozkládání a zadruhé by v jednom spoji byly panty nahoře a my jsme chtěli mít na spaní úplně rovnou plochu bez výčnělků. Ze zbytků desek jsem vytvořil ohrádku do kufru. Moje snaha si všechno vyměřit, se po dvou hodinách ukázala jako zbytečná, protože ohrádka byla moc vysoká a celá plocha na spaní se svažovala dolů. Od oka jsem proto ohrádku seříznul o dalších zhruba 10 centimetrů a dostal nádherně rovnou plochu, která se bohužel trochu prohýbala uprostřed. Představa, že rozkládací desky se o sebe vzpříčí se neosvědčila podle představ. Navíc při lehnutí na plochu se sklopené zadní sedačky trochu snížily. Takže dva kusy spojené panty bylo potřeba něčím podložit. Na úzkou desku jsem proto  nalepil pevný molitan a vložil jej mezi desky a sedačky (zhruba v místech zad při lehnutí). Tím došlo k narovnání celé plochy. Následovala úspěšná zátěžová zkouška. Naštěstí jsme se ani s kočkou nepropadli a i vybavení auta to přežilo. Potažení desek kobercem bylo posledním úkonem před odchodem do postele.

A je hotovo. Teď nezbývá, než otestovat vestavbu v praxi. Naše vestavba se tedy skládá ze 4 částí. První je ohrádka do kufru, druhou je deska, která se pokládá na ohrádku, třetí jsou dvě desky, které jsou spojené panty a dají se rozkládat, čtvrtá je malé prkno obalené molitanem, které dáváme mezi sedačky a rozložené desky. Toť vše. Dvě rozkládací desky jsou podepřeny ve 3 bodech, spodek na ohrádce v kufru, prostředek na sedačkách a prkně s molitanem a vrch na opěrce na ruky/středovém sloupku mezi předními sedačkami. Celá konstrukce se překvapivě moc nehýbe a v pohodě nás unese. Celou konstrukci lze složit a převážet v kufru, aniž by byly sklopené zadní sedačky. Na ohrádku stačí položit všechny tři desky, úložný prostor kufru není nijak zásadně omezen. Věci jde dávat pod ohrádku i na desky nad ní (kufr je horizontálně rozdělen na dvě části).

Abychom byli více soběstační, pořídili jsme si dokonce i sprchu do zapalování a kanystr na vodu. Abych to zkrátil, sprcha fungovala zhruba desetkrát, než se utrhl spoj v zástrčce do zapalování (spájení nepomohlo). Ale pořád lepší, než se chodit koupat do ledové horské řeky. Od kanystru jsme si slibovali, že když ho necháme v létě celý den v autě, tak se v něm voda možná trochu ohřeje. Praxe ukázala, že tak to nefunguje. Na druhou stranu, když jsem jednou nechal minerálku na zadních sedačkách a po návratu z výletu se napil, málem jsem se opařil. Ale když člověk potřebuje aspoň vlažnou vodu na osprchování, tak slunce stávkuje.

Vestavbu jsme použili pár nocí při našich dvou výletech do Rakouska, Itálie a Švýcarska v roce 2020 (výlety v Alpách). Výhodou bylo, že jsme nemuseli stavět stan a dobře se vyspali. Nevýhoda naopak spořívala v tom, že je třeba docela dost věcí v našem autě přeskládat, abychom se tam vešli. Zvláště, když jsme měli více věcí v kufru, bylo to trochu jako skládat puzzle. Pro nás to však stále zůstávala taková nouzovka, kdy jsme chtěli trochu ušetřit na ubytování a spíše se vyhnout nakažení koronavirem. Maximálně jsme v autě byli 3 noci po sobě, poté jsme byli docela rádi za klasické ubytování, teplou sprchu a měkkou postel. Další “nevýhodou” je, že spaní v autě je považováno za kempování, což je většinou zakázané a hrozí za to docela vysoká pokuta.

Samostatnou kapitolou je hledání místa na spaní. Na parkovištích jsme spát nechtěli a vzhledem k tomu, že vyhledáváme samotu, byl trochu problém najít místo, kam lze dojet autem (v horách jsou sice odbočky, ale většinou i se značkou zákazu vjezdu, což my nechceme porušovat) a nebyl tam někdo jiný. Když spíte v dodávce, tak je to přeci jen lepší v tom, že Vám dovnitř nikdo nečumí a můžete mít spaní roztažené natrvalo, čímž odpadne neustále skládání a balení věcí. Pak není problém vyspat se na parkovišti nebo někde u silnice, prostě zalezete dozadu. V našem případě dozadu nepozorovaně zalézt prostě nemůžeme, takže potřebujeme ideálně místo bez lidí. Navíc když se chceme po túře vedle auta osprchovat. Podle mapy (ze satelitních snímků) se dají najít fajn místa, bohužel situaci docela komplikuje stránka park4night, kde jsou místa na spaní označována, je možné k nim přidávat fotky a dávat hodnocení. Takže i zapadlá místa, pokud jsou v této aplikaci označená, najde i úplný matlák. Pokud tedy chceme být sami, museli jsme se těmto místům vyhýbat, protože tam v drtivé většině případů už někdo byl. Jak jsem ale napsal výše, pro nás spaní v autě nebylo a není o tom, že by to byl náš životní styl, ale spíš jako nouzovka, protože se nám nechtělo přejíždět na ubytování na jednu noc, abychom dále někam pokračovali, a nechtěli jsme zbytečně riskovat nakažení koronavirem. A taky to pro nás byla fajn zkušenost. Možná někoho napadne, proč si nekoupíme dodávku a nepřestavíme si jí. Samozřejmě jsem se na to už několikrát díval, ale nevím, jestli bychom pro ni měli využití na našich pár výletů ročně. Ale co není může být.

Naše srpnová výprava do Alp

#1: Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami

#2: Odpočinkový výlet na Falscher Kogel za výhledem na Lechtalské Alpy

#3: Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles

#4: Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

#5: Pizza, zmrzlina, aperol a koupání, zkrátka pohoda na Gardě

#6: Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

#7: Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

#8: Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè

#9: Střípky Dolomit a Krimmelské vodopády po cestě domů

Naše zářijová výprava do Alp

#1: Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze

#2: Ráno u vodopádu Stuibenfall, odpoledne na Schwarzhornu a večer na pizze v Livignu

#3: Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

#4: Zamračené Monte Confinale s výhledem na zaledněné Ortles

#5: Vzhůru do švýcarských Walliských Alp se zastávkou na Klein Furkahorn

#6: Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

#7: Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies

#8: Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire

#9: Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu

Komentáře

    Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

    Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.