Enduro, moře, pizza a zmrzlina aneb moje zážitky z Finale Ligure

Jako minulý rok i tento jsme v září vyrazili do Alp. Program byl ale trochu odlišný. Zatímco předchozí rok jsme vyšli na švýcarské čtyřtisícovky (výlet Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány a Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies), tento rok takový program nepřipadal v úvahu. Náš očekávaný přírůstek začínal nabírat na objemu a fyzička od NIny šla tím pádem pochopitelně dolů. Stejně jako v srpnu jsem si proto vzal s sebou kolo a měli jsme v plánu kombinovat společné pěší výlety s odpočinkovými dny pro Ninu a s vyjížďkovými dny pro mě. V plánu bylo tentokrát stihnout víkendovou zavíračku bikeparku v Livignu a následně se přesunout k moři do Finale Ligure. Zpáteční cesta domů pak vedla přes jezero Garda a Dolomity. Bohužel počasí nám zpočátku moc nepřálo, takže jsme vyrazili až po víkendu. V Livignu jsme se proto jen zastavili na přespání a nakoupení čokolád, těstovin, alkoholu a dalších dobrot. I tak to bylo docela vtipné, protože u Mořice nám začalo sněžit, ale naštěstí cesta přes sedlo Bernina a Livigno byla sjízdná. Další den už naštěstí bylo hezky. Chvíli jsme debatovali nad možností jet zajížďkou přes sedlo Stelvio a zajít si na krátký výlet na nedaleký Piz Cotschen, ale zabralo by nám to asi příliš moc času, takže rovnou vyrážíme směr Finale Ligure. Po cestě se na chvíli zastavujeme na břehu jezera Como u kostela San Nicola ve vesničce Olgiasca, kde si dáváme malou pauzu na oběd s nádherným výhledem na jezero. Kolona na obchvatu Milána nám pak následně potvrdila, že zajížďka na Stelvio by nebyla dobrý nápad, protože bychom dojeli tak o půlnoci.

Finale Ligure nás vítá slunečným počasím. Ubytovaní jsme v apartmánech Casa Nina, takže je jasné, podle jakých kritérií jsme vybírali. Teprve s příjezdem na místo zjišťuji, že se shodou okolností jedná o ubytování zaměřené na bikery. Na parkovišti míjíme odjíždějící dodávku továrního enduro týmu Canyon. Takže v ní seděl Jack Moir, pozdější vítěz celé série pro rok 2021. Ve Finale Ligure se tento víkend konaly závody světové enduro série, takže nebyla nouze o potkávání jezdců světových kvalit, ať už na plážové promenádě nebo na trailech. Kolo házím do garáže, věci do apartmánu a jdeme sehnat nějakou dobrou zmrzlinu a pizzu. Do historické části Finale Ligure a na pláž to máme pomalou chůzí zhruba 10 minut. Zmrzlinu vybíráme podle hodnocení na Googlu a jdeme se projít úzkými uličkami centra Finale. Pak si na chvíli sedneme u moře a míříme zpátky na ubytování.

Průvodců po trailech Finale Ligure najdete i v češtině spoustu, takže by bylo zbytečné popisovat jednotlivé oblasti a traily. Spíš se zaměřím na moje zážitky. Traily jsem měl dostatečně nastudované dopředu včetně tras na jednotlivé dny (čerpal jsem primárně z TrailForks, a pak jsem se kouknul na blog MOUNTAIN LOVERS a bikeandride a na videa od Dominiky Durčákové). V plánu bylo jezdit vždy dopoledne a odpoledne jsme s Ninou vyrazili k moři nebo na nějaký kratší výlet po okolních vesničkách. Zvláště kostely jsou tu opravdu pěkné. Shuttly ani guidy jsem využívat nechtěl, protože jsem se moc nechtěl na nic vázat a počítal jsem, že si všechno vyšlápnu a objevím sám. První den proto vstávám časně z rána a začínám stoupat na začátek populárního trailu Rollercoaster. Čeká na mě skoro 1.000 metrů stoupání po asfaltu. Jsem odpočatý, takže to bude na pohodu. Nejhorší je pro mě vymotat se z Finale a za trest je i stoupání po docela rušné cestě do vesničky Gorra. I když je docela brzo ráno, míjí mě jedno auto za druhým, což moc nemusím. Naštěstí většina aut míří na dálnici, takže za odbočkou kousek za Finale už jedu skoro sám. Stoupání mi ubíhá docela rychle, ale ke konci už si trochu přeju, ať je za zatáčkou konec. Přijíždím k restauraci Din, což je jedno z míst, kam vyvážejí shuttly. Ještě tu nikdo není. K začátku trailu je to kousek do kopce po lesní cestě. Po stoupání nasazuju chrániče a vydávám se vzhůru dolů po Rollercoasteru. První je to trochu po rovině, ale pak už se to trochu rozjede. Z různých recenzí jsem čekal vyhlazený flow trail, ale pár zajímavých úseků tu bylo. V jedné části jde vidět na moře, tak na chvíli zastavuju na pár fotek. Dojíždím na lesní cestu a vydávám se kousek nahoru ke kostelu Madonna della Guardia. Zde začínají traily vedoucí do Calice Ligure. Volím Cacciatori a jsem potěšen. Poctivý enduro trail se klikatí lesem a některá místa ve spodní části jsou náročnější. Někdy možná pomaleji, ale na oči dávám všechno. Ruce jsou z těch skalek a kamenů pořádně vyklepané.

Z Calice Ligure na mě čeká stoupání ke kostelu San Rocco a pak ještě o trochu výše k začátku známých trailů Ca Bianca a Little Champery (jezdí se v rámci světové enduro série). Dávám si Ca Biancu a jsem nadšen. Paráda, tohle bych mohl znovu. Ale asi až zítra. Na závěr vyjížďky si dám buď Cromagnon nebo Nean­drthal. Z vesničky Orco Feglino ale musím vystoupat zase vzhůru ke kostelu San Rocco a u něj odbočit doprava. Začátek trailů nacházím, teď už si jen vybrat jeden z nich. Spouštím se dolů pravou lajnou a chvíli je to fajn, ale pak přijdou technické pasáže v šutrech, čemuž zrovna neholduji. Přeci jen letos jsem zlomil už dvě přehazovačky a odpoledne bych rád šel k moři, ne měnil přehazovačku. Takže i když mě na trailu čeká zajímavý podjezd skály, příliš si to neužívám. Na oči to moc není. Konec trailu mě vyplivne na lesní cestě, která mě zavede na silnici do Finale Ligure. Čeká mě už jenom sjet dolů. Nastoupáno celkem 1.650 metrů na 44 kilometrech, takže zítra můžem znova. Při dojezdu zjišťuji, že mám prasklý drát v předním kole, takže leháro u moře se na chvíli odkládá a mě čeká výměna. Ještě, že jsem si vzal dráty a niple s sebou. Co jsem si ale nevzal je páska do ráfku, takže doufám, že stávající vydrží přilepení a odlepení. Zdá se, že ano, takže hurá k moři a na zmrzlinu.

Ačkoliv jsem měl v plánu jezdit za svoje, Nina se nabízí, že mě bude vozit. Chvíli jí to rozmlouvám, ale prý jí to nevadí a aspoň budeme mít více času na výlety po okolí. Následující tři dny tak mám na dopoledne zajištěný soukromý shuttle. První den mě vyváží z Orco Feglino ke kostelu San Rocco (nebo o kousek výš) a točím traily Ca Bianca a Little Champery, následně pak objevuji pro mě nejlepší trail Pino Morto, ze kterého je většina fotek v tomto příspěvku. Je to rychlý a čitelný trail, kde je skalek a kamenů tak akorát. Pak si dáme jeden vývoz k Dinu a jedu Rollercoaster a Madonna della Guardia, který mi v některých skalnatých pasážích přijde trochu ostřejší. Ale nějak to shrkám dolů, i když mě už pekelně bolí ruce. Druhý den si dáme brzo ráno výjezd k bývalé základně NATO a stihneme to otočit dvakrát, než tu začnou jezdit opravdu mraky dodávek. Nina moc místní řidiče shuttlů v lásce nemá, protože s tím prý jezdí jako hovada a vytlačují jí ze silnice, protože jsou větší. Já posléze Little Champery a jednou Pino Morto a jedem na ubytko. Nina si s sebou přibalila foťák, takže se nám to trochu protáhne o pár cvaků. Třetí den shuttlování je sice nevlídno, ale když už jsme tady, tak toho musím využít. Nechám se vyvézt k základně NATO a kousek popojedu po hřebeni na trail Ingegnere (jedna z letošních etap světové enduro série). U základny NATO to bylo docela strašidelné, zvláště když se nad námi točí vrtule větrné elektrárny, které ale v mlze nejdou vidět. Je zima a docela dost prší. V dešti si trail moc neužívám, navíc mi ani nepřijde, že by to bylo moc z kopce. Celkově mi všechny traily ze základny NATO (Madre Natura, Base NATO, H a 115) přijdou takové nenáročné a jednotvárné. Ale na rozježdění a XC asi dobré. Základnu NATO otočíme ještě jednou a sjíždím opět až do Orco Feglino, tentokrát volím Ca Biancu. Pak si dám na rozloučenou Pino Morto a jedeme na Din, kde si dávám závěrečný Rollercoaster a Kill Bill. S Ninou se potkáváme v Calice Ligure, dáváme si zmrzlinu a jedeme do Finale. Nutno dodat, že jsem zabahněný od hlavy až k patě, stejně jako kolo. V této situaci ocením, že je na ubytování hadice s vodou.

Abych to shrnul, z Finale Ligure jsem byl rozhodně víc nadšen než z rakouských bikeparků. Fajn poježdění, a to jsem spoustu trailů neprojel. Finale má oproti jiným destinacím výhodu moře, italské pizzy a zmrzliny a toho, že se tu dá jezdit celoročně. Škoda, že to od nás není trochu blíže.

Komentáře

    Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

    Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.