Ráno u vodopádu Stuibenfall, odpoledne na Schwarzhornu a večer na pizze v Livignu

Probouzíme se do chladného podzimního rána. Po včerejším náročném výletu na Kreuzspitze se nám moc vstávat nechce. Naštěstí máme v plánu jeden z našich odpočinkových dní. To prakticky znamená, že si dáme více kratších výletů a zastávek po cestě, které nás ale v souhrnu unaví daleko více, než jeden pořádný výšlap. Prostě naše klasika. Dnešek začínáme nad rakouským městečkem Oetz a nejprve se vydáme k vodopádu Stuibenfall, který je od nás jen pár kilometrů. Původně jsme ho chtěli navštívit ještě včera, ale tma padla už dávno předtím, než jsme jeli okolo. Po snídani zjišťujeme, že se nám nadobro pokazila přenosná sprcha, která vydržela asi 20 osprchování. Kabely od konektoru do zapalovače v autě mi zůstávají v ruce, což znamená jediné. Vzhůru do řeky. Umývání v alpských říčkách nám sice není z předchozích výprav cizí, nicméně umývat se v půlce září v alpské řece ve 2.000 metrech nad mořem není ideální. Teplota je podle auta přesně na nule, takže víme, že to trochu štípne.

Ranní hygiena je úspěšně za námi a nutno podotknout, že od této chvíle do konce této výpravy budeme spát vždy v nějakém ubytování. Vítej luxuse, už žádné spaní v autě a neustále balení a rozbalování spacáků. Postupně nás čeká italské Livigno, švýcarské Saas-Grund a nakonec vesnička Veysonnaz nad švýcarským městem Sion. Ale to bych předbíhal. Teď stojíme osamoceni na parkovišti a do údolí naproti nám padá 159 metrů vysoký vodopád Stuibenfall. Vyjeli jsme na vyhlídkové parkoviště nad vesnicí Umhausen a následně sejdeme k vyhlídkám na vodopád. Je docela brzo ráno, takže nepotkáváme vůbec nikoho až na roztomilou černou kočku, která je svolná k podrbání na bříšku. Nina by tu s ní nejradši zůstala celý den, ale zas tolik času nemáme, takže pokračujeme k vyhlídkám, kterých je celkem 5 v různé výšce vodopádu. Na cestě ke spodní nás čeká spousta schodů a visutý most, na což se Nina příliš netváří, ale nakonec ho s radostí přeběhne. Vodopád Stuibenfall je skutečně úchvatný, zvláště pak z prostřední vyhlídky, která jen kousek od masy valící se vody.

Od vodopádu Stuibenfall zamíříme do Livigna a vezmeme to přes Švýcarsko. Skoro po cestě máme “odpočinkovou” horu Flüela Schwarzhorn, která dosahuje výšky 3.147 metrů. Takový pohodový výlet na odpoledne. Auto necháváme před sedlem Flüela a čeká nás zhruba 800 výškových metrů na vrchol. Zřetelná pěšina se vine údolím a za pár okamžiků již spatříme hřeben, po kterém se budeme drápat na vrchol. Ačkoliv mělo být dneska podle předpovědi docela špatné počasí, zatím to jde. Neprší a je poměrně i výhled, takže si nebudeme stěžovat. Travnaté svahy postupně přecházejí v suť a v sedle pod vrcholovým hřebenem se objeví i zbytky sněhu.

Ačkoliv to na vrchol ze sedla vypadalo jako kousek, nakonec je stoupání delší, než jsme čekali. Žádný obtížnější úsek nás tu ale není, možná jedna skalka, která se obchází po užší římse. Na vrcholu nás čeká tradiční alpský kříž. Sedáme si na kameny a koukáme po zamračených vrcholech, které nám trochu připomínají Vysoké Tatry. Kdyby bylo o trochu lepší počasí, tak uvidíme i nedaleké zaledněné vrcholy masivu Bernina, ale každý den není posvícení. Dáváme si svačinu a vyrážíme zpátky k autu, protože to vypadá, že každou chvíli začne pršet.

Dolů se nám jde skoro samo a za pár desítek minut už si kráčíme po rovince na loukách obklopeni okolními vrcholy. V údolí pod námi se prohánějí svišti. Chvíli na nás zvědavě koukají a za pár chvil mizí hluboko ve svých norách, kterými poddolovali většinu louky. K autu přicházíme na minutu přesně. Zavíráme dveře a spouští se brutální sjevák. Takový, ve kterém je člověk do deseti sekund totálně promočený. Chvíli čekáme v autě, chtěl jsem si totiž od nedalekého jezera Lai da la Scotta vyfotit severní stěnu Schwarzhornu. Zdá se ale, že tahle bouřka jen tak nepřejde. Přesto vyskakuju z auta a fotím na památku zamračenou severní stěnu v mlze.

Naším dnešním posledním cílem je Livigno. Těšíme se nejen na postel s peřinami, ale hlavně na italskou pizzu. Sliny nám už tečou po bradě, přesto vrcholy skupiny Bernina na italskošvýcarských hranicích nás nutí na chvíli zastavit a pokochat se výhledem na mohutné zaledněné štíty, a to i přesto že většina z nich je zahalena těžkými mraky. Pak už nás čeká jen trocha napětí, jestli nebudeme kvůli koronaviru kontrolováni na hranicích, ale nikdo tu není, takže naše cesta je volná. Teď už jen stačí najít nejlepší pizzerii v docházkové vzdálenosti od našeho ubytka.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Flüela Schwarzhorn měří zhruba 9 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 800 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:50).

Proč jít:

nenáročný výlet s hezkým výhledem na okolní hory alpského pohoří Albula
výstup nezabere příliš času

Doporučení:

trasa není technicky náročná, k výstupu postačí tenisky s dobrou podrážkou a jistý krok
zaparkovat můžete vedle autobusové zastávky před sedlem Flüela (zhruba 10 míst) nebo o kousek dále u silnice

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz