Sněhovým královstvím na Lysou horu, královnu Moravskoslezských Beskyd

Co si vybavíte, když se řekne Lysá? U mě je to nejvyšší hora našich Beskyd, vysílač, Šantán pod sněhem, nádherné scenérie v zimě a taky fotka, kdy jako malý špunt sedím na pařezu na mýtině před posledním stoupáním z Ostravice. Dneska už tam žádná mýtina není, ta fotka už je totiž stará přes 20 let. To je ze mě úplný pamětník. Taky ten Šantán zmizel. Vysílač tam ale pořád je, stejně jako nádherné výhledy za jasných zimních dnů. Scenérie po cestě na vrchol sice mohou zvláště o víkendu pokazit zástupy lidí, jelikož s větší koncentrací lidí je větší pravděpodobnost na setkání s debilem, ale někdy je třeba to riziko podstoupit. Zvláště, když slunce naposledy pořádně vylezlo skoro před dvěma měsíci. V sobotu dopoledne slibuje předpověď jasno, takže ještě za tmy nasedáme do auta a míříme do Krásné. V plánu máme pohodový výstup po žluté turistické značce nahoru a pak zřejmě stejně zase dolů, protože potřebujeme zároveň otestovat nové boty, ze kterých budeme mít určitě puchýře.

Situace na malém parkovišti, jak říká Nina „u kontejnerů“, je však i brzo ráno poměrně kritická. Při výjezdu z plného parkoviště se snažím sebevíc vyhnout nervóznímu řidiči, který má na své straně asi metr místa, ale já musím jet jedním kolem v závěji. I přes moje sebevětší úsilí se však lehce dotknou naše boční zrcátka. A to skutečně jen dotknou. Vysloužím si za to troubení a pohled naznačující, co že jsem to jako za kreténa. Ještě jsem ani nevystoupil a už se potvrzuje pravidlo o přímé úměře srážky s debilem a počtem lidí na daném prostoru. Auto nakonec necháváme u obecního úřadu, takže se kousek projdeme po asfaltce. Nemám rád, když je mi prvních pár minut výletu zima. Hlavně na ruce. Vím, že to s prvním stoupáním přejde, ale pořád to nemám rád. Je –9 stupňů a ke kopci je to asi 10 minut. Měl jsem si vzít teplejší rukavice. Pak by mi ale bylo horko celý výlet. Nekončící dilema a výčitky v mé hlavě konečně ukončuje stoupání přes louku, kde se mi konečně zahřeje celé tělo včetně prstů na rukou. Teď už můžu i vytáhnout foťák a pokusit se zachytit vycházející slunce za masivem Travného. Cesta po chvíli nádherně prosvítá sluncem. Hned se jde líp.

Nina si trochu stěžuje na nové boty. Prý jsou moc tvrdé. Snažím se vysvětlit, že je to jejich vlastnost, ale nenacházím pochopení. Cesta ale ubíhá docela svižně, pěšina je i přes velké množství sněhu hezky prošlapaná a i v nejprudších částech nevytahujeme nesmeky. Ty přijdou ke slovu až v závěrečném stoupání na vrchol, kde se vzhledem ke stylu sestupu některých lidí docela hodí.

Kolem nás leží metrové závěje sněhu, taky stromy jsou jím úplně obalené. Les trochu řídne a pod Malchorem máme za sebou první hezký výhled na východní část Beskyd, Malou Fatru a Vysoké Tatry. K vrcholu nám zbývá krátká rovinka a pak už jen strmé stoupání na vrchol. Cesta nevede v serpentýnách jako v létě, ale přímo na vrchol, takže se nám docela hodí nesmeky. Za pár chvil jsme nahoře a můžeme si vychutnat výhledy na všechny světové strany ve společnosti dalších stovek lidí.

Dáváme si pauzu na čaj a svačinu a pak chvíli přemýšlíme, jestli to zpátky nevezmeme přes Ivančenu a Kykulku. Je ale docela dost možné, že za Kykulkou nebude prošlápnutá cesta a dneska se mi brodit nechce. Míříme proto stejnou cestou dolů. V nejprudší pasáži mi za krkem přistane jeden z všudypřítomných „běžců“ proplétající se na úzkém chodníku mezi lidmi, dětmi a čivavami v oblečcích. Někteří z těchto „běžců“ evidentně svůj sport ještě neovládají, jak by chtěli. Ale přeci nepůjdou pomalu. Musí běžet, všichni přece běží. Náraz ustojím a debila házím do sněhu s otázkou: „Co děláš, vole?“ Odpovědí mi je, že mu to ujelo, ne. Ok, možná by nebylo od věci trochu víc potrénovat nebo nasadit ty nesmeky, když už mám tu potřebu běžet na úzké pěšině plné lidí. Zespodu prý daná situace vypadala tak, že borec běžel docela rychle, už mě nemohl oběhnout, protože jsem se míjel s jinou paní, a měl na výběr, jestli skočí na záda mě, sejme paní čelem nebo se zachová jako chlap a skočí do závěje a dá si pár kotoulů. K mé smůle zvolil první možnost, aspoň mohl dát vědět dřív, třeba bych ho chytil do náruče, když toužil po tělesném kontaktu, anebo prostě jenom uhnul.

Cesta dolů uběhla překvapivě rychle a hlavně bez dalších srážek s debily. Teď už jen zbývá zalepit puchýře a doufat, že počasí vydrží i na další víkendy.

Praktické informace

Vzdálenost:

Z Krásné na vrchol Lysé hory to je přesně 5 kilometrů, na kterých nastoupáte trochu přes 800 výškových metrů.

Časová náročnost:

Záleží na množství sněhu a prochozenosti pěšiny, ale většinou to nahoru potrvá něco přes hodinu, zpátky dolů to zvládnete pod hodinu.

Proč jít:

z vrcholu Lysé hory je objektivně nejhezčí výhled v Beskydech, a to na všechny světové strany
rádi potkáváte další turisty

Doporučení:

cesta je velmi dobře prochozená, zapadnutí nehrozí, protože jí před vámi projdou stovky lidí (zvláště o víkendu)
podle podmínek se hodí přibalit nesmeky

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz