Beskydskou hraniční hřebenovkou po kolena ve sněhu na Bílý Kříž

Po červené turistické značce, která se táhne po beskydském hřebeni, který odděluje Českou a Slovenskou republiku, jsem se vydal v minulosti již několikrát, vždy však na kole a nikdy ne v zimě. Předpověď počasí na sobotu byla celkem solidní, kolem třetí hodiny by mělo snad být i jasno. Ideální příležitost vyzkoušet nový foťák a trochu potrénovat před cestou na Nový Zéland (cestopis). Obavy mi v pátek večer při balení věcí dělá pouze skutečnost, že v létě sotva někoho na hřebeni potkáte. Bude cesta za Muřínkovým vrchem vůbec prošlápnutá? No, když nepojedem, tak to nikdy nezjistím. Ráno vyrážíme vlakem přes Ostravu do Mostů u Jablunkova. V Mostech to teda dneska na jasno nevypadá. Já ale pevně věřím, že se na Polomce, kde jsou nejlepší výhledy z celé trasy, vyjasní.

Od nádraží v Mostech se vydáváme s několika turisty po červené značce vzhůru k turistické chatě Skalka. Cesta lesní pěšinou je pěkně vyšlápnutá, takže to zatím jde. V duchu už si ale představuji, jaká může být cesta na Velký Polom a dále po hřebeni, kde se to turisty zrovna v létě nehemží, natož v zimě.

Poměrně rychle se dostáváme přes Kostelky ke Kamenné Chatě s rozhlednou Tetřev, ze které by teď bylo vidět na 30 metrů a pokračujeme mezi běžkařskými stopami k Velkému Polomu. Po chvíli běžkařské trasy uhýbají po lesní cestě doleva a my začínáme krátké stoupání na nejvyšší bod dnešního výletu ve výšce 1067 metrů nad mořem.

Sice je všude okolo mlha, ale aspoň nefouká nebo není vyloženě zima. Cesta na Velký Polom už není moc vyšlapaná a sem tam se začínáme propadat trochu více než je zdrávo. Stále se nás ale ještě drží dobrá nálada a po chvíli stoupání se dostáváme na hřeben Velkého Polomu.

Podle stop od vrcholu Velkého Polomu vidíme, že dál už jel asi jenom jeden běžkař. Po pár krocích se propadáme po stehna a následuje úmorné brodění. Naštěstí po sto metrech potkáváme v opačném směru dvojici turistů, kteří nám aspoň trochu prošlápli trasu. S hlubokým sněhem se však nepotýkáme příliš dlouho a po zhruba tři sta metrech se nám jde zas normálně. Vyšprtáváme přebytečný sníh z bot a po prudkém padáku se dostáváme ke kapli u Muřínkového vrchu, kde si dáváme zaslouženou první svačinu.

Po svačině se vydáváme na cestu, ze které není návratu, protože až k Bílému Kříží se nedá z hřebene rozumněji sejít do civilizace. S prvními kroky to vypadá, že to nebude zas tak horké a proto pokračujeme kolem Muřínkového a Bůrkova vrchu dále po hřebeni.

S přibývajícími kilometry začínají docházet síly, zvláště když se za Bůrkovým vrchem propadáme s každým krokem po kolena. Naštěstí tenhle nepříjemný úsek trvá jenom pár set metrů. Sníh v botách už je to nejmenší, co mě trápí. Říkám si, že pod Malým Polomem už to bude lepší, protože tam přeci jenom chodí více lidí směrem na Slavíč. Nejnáročnější na morálku je mírný stoupák k rozcestí pod Malým Polomem, kdy už nás neustálé propadání začíná skutečně unavovat.

Energii, alespoň mě, dobíjí skupina hloupých lidí na běžkách, kteří si evidentně mysleli, že jim patří hory. Na otázku, jestli se mi jde ve stopě dobře, odpovídám, že až nějakou stopu uvidím, tak po ní určitě nepůjdu, protože označovat rozšlapanou stezku před námi za běžkařskou stopu chce velkou dávku představivosti. Na další průpovídky a nadávky neodpovídáme, protože tušíme, že se touto technicky obdařenou čtveřicí za pár metrů pobavíme. Na úzké stezce pod Malým Polomem se nám naskýtá komické divadlo, kdy jeden účastník leží v jednom úseku na zádech s nohami nahoře, druhý účastník padá natřikrát v krátkém dvacetimetrovém sjezdíku a třetí je shora povzbuzuje, že to přece sjedou, aby si za minutu sundal běžky a pokračoval po svých. Ač se smějeme nahlas, nemáme náladu, čekat, než se spočítají padlí chodiči na lyžích, a skupinku předbíháme. Za pár set metrů se s nimi potkáváme v další kritické situaci, kdy jeden účastník narazil do protijedoucí rodiny s malými dětmi s řevem: “Co děláš, ty krávo vypatlaná, já jedu z kopce, já mám přednost!” Pominu-li fakt, že se nejednalo o kopec, ale mírně se svažující rovinu, nevím, co bránilo účastníkovi přešlápnout ze stopy. Moc nechápu volbu této trasy u lidí, kteří na běžkách stojí jednou ročně. Přál bych si, aby takoví lidí nejprve natrénovali alespoň základní pohyb na běžkách a techniku jízdy a pak se vydali na technicky náročnou hřebenovku, kde navíc stopu na určitých úsecích, kvůli vyššímu pohybu turistů, budete hledat velmi obtížně. Se zvoláním “hory všem” se loučíme s dnešním činoherním spolkem.

Roztrhávající se mraky a sluneční paprsky nám dávají novou dávku energie, když míříme za super výhledy na Polomku.

Z Polomky pokračujeme se sklánějícím se sluncem na Bílý Kříž, odkud se nám nabízejí nádherné výhledy na další část hraničního hřebene Beskyd.

Čeká nás už jenom sestup na Visalaje, kde v místní knajpě dáváme mastnou česnečku s pivem, než nám pojede autobus. Konečně mi rozmrzají dvě sněhové koule, co mám místo bot. Jo, dneska to bylo náročný, ale stálo to za to.

Praktické informace

Vzdálenost:

Trasa z Mostů u Jablunkova po červené turistické značce po hraničním hřebeni přes Velký Polom na Bílý Kříž a Visalaje měří zhruba 23 kilometrů.

Časová náročnost:

V létě si vystačíte se zhruba 5 hodinami, v zimě počítejte spíše se 7 hodinami.

Proč jít:

  • přes týden nepotkáte na hřebeni nikoho, o víkendu možná pár lidí
  • parádní výhled z Polomky na Lysou horu a Travný, z Bílého kříže pak na Smrk a Vsetínské vrchy
  • v zimě pěkná, ale náročná trasa na běžky

Doporučení:

  • v zimě hlavně dobré boty a dostatek jídla a pití
  • pár obtížnějších míst, pokud zvolíte běžky
  • pamatujte, že na hřebenu zvláště mezi Bůrkovým vrchem a Polomkou je to do nejbližší civilizace celkem daleko
  • trasu lze jít i opačně
  • vhodné propojit do vícedenního výletu s přespáním na Bílém Kříži a okolí a následující den pokračovat po hřebeni směr Bumbálka nebo dále na hřeben Javorníků

Stáhnout GPX

Trasa po beskydském hraničním hřebeni přes Polomy a Bílý Kříž
Trasa po beskydském hraničním hřebeni přes Polomy a Bílý Kříž (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Turistické výlety v Beskydech

# Jarní výlet přes Velký Javorník, Radhošť a Čertův mlýn 

# Za nejprudším stoupáním v Beskydech na Smrk a přes Podolánky na Čertův Mlýn

Za rozhlednami Súkenická a Miloňová ve Vsetínských Beskydech 

# Sněhovým královstvím na Lysou horu, královnu Moravskoslezských Beskyd

# Za krásami Valašska po hřebenech Javorníků

# Za borůvkami a výhledy na Ropici, Kozí hřbet a Travný

# Lysá hora a Travný aneb beskydský okruh z Krásné na dopoledne

# Hřebenem Veřovických vrchů ze západu na východ

# Klasický beskydský okruh z Ostravice na Lysou horu a Smrk

# Beskydskou hraniční hřebenovkou po kolena ve sněhu na Bílý Kříž

# Podzimní putování se stanem po hřebenech Javorníků a Vsetínských vrchů

# Mrazivými Beskydy na Prašivou přes Ropičku a Kotař

# Zapomenutým hřebenem Těšínských Beskyd přes Velkou Čantoryji

# Zimní beskydská hřebenovka aneb z Ropičky na Javorový

# Přes Pulčínské skály a Makytu za panoramatickou krajinou Valašska

Beskydský výlet se stanem po známých i neznámých stezkách a vrcholech

# Jarní valašské Beskydy se stanem

# Po dvou hřebenech Těšínských Beskyd přes Loučku, Filipku, Stožek a Sošov

# Z Bílé za trochou sněhu na beskydskou hraniční hřebenovku

# Novoroční výšlap na Radhošť v Beskydech a vzpomínky na 2020

# Přes zasněžené kopce Valašska ke Třem křížům na Stracenci

Komentáře

  1. MichalN
    29.11.2020

    Náhodou jsem narazil na tento příspěvek zrovna dnes. Znám ta místa moc dobře. Jedna z mých nejoblíbenějších cest v Beskydech. Šel jsem to mockrát pěšky, na běžkách a jezdím to i na kole. Zrovna včera jsem to projížděl. Mám tedy pochopení pro všechny typy sportů. Zrovna ve vašem případě mám ale pocit, že jste na běžkaře zbytečně přísný až zlomyslný. Navíc na čtvrté fotce od spoda jde někdo přímo po stopě, což jemně protiřečí tomu co jste psali o tom, že pokud stopu vidíte, tak po ní nechodíte. Tak snad někdy nahoře a v míru … horám zdar.

  2. Adam
    30.11.2020

    Děkuji za komentář, vrátil jsem se v čase zpět a prohlédl fotky.

    Aby to špatně nevyznělo. Opravdu nic proti běžkařům nemáme, sami a ně občas chodíme. Jen nám vadí lidé, kteří se neumí chovat. To je všechno.

    Na čtvrté fotce od spodu opravdu nevidím bežkařskou stopu. Je to uchozený chodník ve sněhu, kde prošla stovka lidí z nedalekého Bílého Kříže na Polomku a mezi nimi možná nějaký běžkař. Pokud by tam byla stopa, opravdu ji nemáme v úmyslu ničit. Vždyť nám to nijak nepomůže. Tady se ale o stopě vůbec nedá hovořit.

    Díky a mějte se,
    Adam

  3. Dominika Pudlová
    14.2.2021

    Váš blog je super! Plánuju podle něj všechny výlety.

  4. Adam
    14.2.2021

    Děkujeme za pochvalu a jsme rádi, že se líbí. Přejeme hodně nachozených kilometrů 🙂

Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.