Zamračené Monte Confinale s výhledem na zaledněné Ortles

Pohoří Ortles-Cevedale je po masivu Bernina druhým nejvyšším horským celkem Východních Alp. Nachází se v něm téměř stovka ledovců a 80 vrcholů přesahující hranici 3.000 metrů. Nejvyšším vrcholem je Ortler dosahující výšky 3.905 metrů a nejrozsáhlejším ledovcem pak Ghiaciao dei Forni, který se rozkládá pod vrcholy od Pizzo Tresero, Punta San Matteo, Punta Taviela a Monte Vioz. Výhled na všechny zmiňované se pak naskytne z třítisícového Monte Confinale, kam jsme se vydali při našem dalším výletu. Ortles a národní park Stelvio mě zaujaly už při našich předcházejících výletech (výlet Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles nebo Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles). Skalnaté vrcholy stoupající do nebes s rozsáhlými ledovci, široká údolí s horskými říčkami a skvělá italská pizza a zmrzlina. To je ideální kombinace.

Monte Confinale jsme měli v hledáčku už při našem srpnovém výletu do Alp, ale kvůli zhoršení počasí jsme nakonec jeli předčasně domů. Teď to z Livigna máme docela kousek, takže ráno nasedáme do auta a míříme přes Bormio do údolí Valle dei Forni, do kterého nás zavede placená silnička ze Santa Cateriny. U jediného automatu na parkovací lístek se tvoří řádná fronta. Pochopil bych, kdyby pokynům na automatu nerozuměli cizinci, ale evidentně to dělá problémy i Italům. Po deseti minutách se nakonec dostáváme na řadu a za pár vteřin již odcházíme s lístkem. Evidentně totiž stačí pouze vhodit mince a zmáčknout tlačítko. Následuje pár kilometrů po horské silničce k chatě Rifugio Forni, které absolvujeme v koloně aut. Doufám, že nepojede nikdo v opačném směru, protože netuším, jak bychom se vyhnuli. V nejprudším stoupání pár set metrů před chatou se někdo před námi rozhodne, že by bylo dobré zastavit, takže se pak rozjíždíme do docela brutálního kopce, což se moc našemu autu nelíbí. Naštěstí je parkoviště nedaleko, takže ten spálený smrad z pod naší kapoty bude mít šanci vyvětrat.

Zdá se, že většina turistů směřuje k ledovci Ghiaciao dei Forni pod vrcholy Palon da la Mare a Monte Vioz na konci údolí. My se vydáváme skoro sami opačným směrem a hned v úvodu nás čeká ostré stoupání na prašnou cestu táhnoucí se po vrstevnici. Na té si trochu odpočineme a můžeme si vychutnat výhled na ranní ledovce i špičaté Pizzo Tresero a Punta Pedranzini tyčící se nad námi naproti údolí. Z vrstevnicové cesty se za chvíli odpojíme a pokračujeme po travnatém svahu vzhůru. Čeká nás několik serpentin, na kterých nabereme výšku a za horizontem se dostaneme na planinu s jezerem Lago della Manzina. Ideální doba na malou svačinku. Nina sice v úvodu nadávala, že jsme si vzali zbytečně teplé oblečení, ale mraky postupující od západu, dávají tušit, že se dlouhé kalhoty a péřovky v batohu ještě budou hodit.

Od jezera pokračujeme po travnaté louce, která záhy přechází v suťové koryto plné kamenů, kde se pěšina postupně ztrácí. Stačí ale jít dále korytem nahoru a záhy se na obzoru objeví sedlo a v něm oranžová bouda, Bivacco Gianpaolo Del Piero. K bivaku je to ale ještě docela daleko v nepříjemném terénu Před pár lety tu býval ledovec. Stoupání k bivaku je příkré a prověří přilnavost našich podrážek. Párkrát se musíme zastavit na vydýchání. Myslím na to, že ze sedla je to na vrchol Monte Confinale ještě dalších 200 výškových metrů a síly už pomalu ubývají.

Konečně se dostáváme do sedla k bivaku, kde má čtveřice turistů nějakou party. Na druhé straně sedla se pod námi plazí do údolí ledovec Vedretta del Fora. Naproti máme výhled na nejvyšší vrcholy Ortles, a to majestátní Gran Zebrù (německy Königspitze), Monte Zebrù a Ortler. Ze sedla už vidíme kříž na vrcholu Monte Confinale. Naše cesta vede po skalnatém hřebeni, na kterém bude asi třeba překonat menší skalku. Vychozená pěšina se opět ztrácí a my se dostáváme na větší kameny. Svah nabírá na sklonu a po kamenech se dostáváme k místu, kde je třeba zapojit ruce, abychom se dostali přes skalní schod. Za ním už následuje mírná kamenitá pláň, po které se dostaneme na vrchol.

Sedáme si u vrcholového kříže a najednou se teplé oblečení docela hodí. Možná se za chvíli budou hodit i nepromokavé věci, protože to vypadá, že každou chvíli začne pršet. Kdyby jsme vyšli o trochu dříve, tak možná máme o něco lepší výhled, ale i tak jsme rádi, že vidíme většinu zaledněných vrcholů Ortles. Mraky se převalují a občas nám nabídnou výhled na vzdálenější vrcholy, než jen ty přes údolí. Na chvíli i přestává foukat, takže nám je tu vlastně celkem příjemně. S příchodem dvou Italů, které jsme předbíhali při cestě nahoru, balíme věci a míříme dolů. Nina stihne jen odpovědět na obvyklou otázku, odkud jsme, načež se jí dostává reakce, že jeden z nich byl před dvěma týdny v Ostravě. Jaká to náhoda.

Cesta dolů je stejná jako nahoru. Nejhorším úsekem je klesání od bivaku. Je to taková ta prachová pěšina, na které nohy ujíždějí samy, navíc v docela prudkém svahu. S trochou opatrnosti se dostáváme dolů a pokračujeme po moréně k jezeru. Naštěstí nepršelo, ale vrchol Monte Confinale se zahalil do mraků, takže jsme tam byli ještě v ideální chvíli. Krátce se ještě zastavujeme u jezera, dojídáme poslední zbytky jídla a pozorujeme stádo ovcí na protějším břehu. Pak už nezbývá nic jiného, než vzít batoh zpátky na ramena a spustit se do údolí. Naštěstí je auto v pořádku, takže můžeme vyrazit zpátky do Livigna. V Bormiu zastavujeme na zmrzlinu a trochu nechtěně si užíváme jeho krás, když se nás navigace k cukrárně rozhodne poslat po starých kamenných a hlavně úzkých uličkách. To by nebyla Itálie, abychom se aspoň jednou za výlet nestrachovali, jestli se mezi ty dva domy vejdeme a co uděláme, když pojede v protisměru auto.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Monte Confinale v italských Ortles měří zhruba 15 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.150 výškových metrů a zabere Vám přibližně 6 až 8 hodin (náš souhrnný čas pohybu 4:49).

Proč jít:

většina vrcholů Ortles jako na dlani
nerušený výhled na ledovec Ghiaciao dei Forni

Doporučení:

silnice z vesničky Santa Caterina k Rifugio Forni je zpoplatněná (respektive se platí za parkování), automat na lístky najdete při výjezdu ze Santa Cateriny, parkování na den stojí 5 EUR (lze zaplatit mincemi i platební kartou)
na výlet se hodí boty s dobrou podrážkou a trocha zkušeností v horském terénu (je nutné překonat poměrně prudký kamenitý hřeben, na kterém je třeba v jednom místě vylézt přes větší šutry/skalkuú

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz