Výlet na zasněžené pískovcové Tiské stěny a Ostrovské skály

Stejně jako minulou zimu, tak i tu letošní, pokud je o víkendu nic moc počasí, jedeme se místo kopců podívat na česká skalní města. Má to svoje výhody, protože se sněhovými čepicemi ty skály vypadají trochu jinak a obvykle narazíme i na menší počet turistů. Sice to nejsou hory, ale pořád je to lepší, než trávit víkend zalezlý doma. Pravdou je, že nám pomalu docházejí vhodné destinace, alespoň na území Česka. Přesto jich ještě pár zůstává a jednou z nich byly Tiské stěny a Ostrovské skály v českoněmeckém pohraničí. Tyto malebné pískovcové skály jsou součástí Labských pískovců a tyčí se přímo nad střechami domů Tisé, respektive Ostrova.

Cesta z Prahy nám autem zabere zhruba hodinku, kdy se postupně střídá déšť se sluncem. Za Ústím se rozprší docela dost, i když podle předpovědi mělo spadnout pár kapek. Krušné hory jsou zahaleny v jednolitém dešťovém mraku. Trochu začínám litovat, že jsem si zrovna dneska nesbalil nepromokavou bundu a mám jenom větrovku. S příjezdem do Tisé prší trochu méně a po chvíli se na krátko obloha dokonce vyjasňuje. Dneska mám nějaký blbý den, protože jsem si zapomněl i čepici. Naštěstí nemrzne a vítr přežiju v kapuci. Auto necháváme u pošty a vyrážíme vstříc černým skalám nad námi.

V Tiských stěnách jsou dva okruhy, Malý a Velký, po kterých turisty provede zelená turistická značka (částečně i značka naučné stezky). V sezóně se za vstup do skal vybírá symbolické vstupné v chajdě s rychlým občerstvením nebo v boudě u turistické chaty. Dneska jsou obě boudy zavřeny a nikdo po nás nic nechce. Vyrážíme nejprve na Malý okruh, který nás vezme po kamenných schodech na vyhlídku, ze které je parádní výhled na celé Tiské stěny i do krajiny okolo. V dáli jde vidět Děčínský Sněžník a na opačné straně hřeben Krušných hor. Zdá se, že nám Tiské stěny hned na začátku servírují to nejlepší. Po zasněženém a klouzavém schodišti scházíme pod skály. Chodník nás střídavě vede v úzkých průchodech mezi nimi, aby nás následně nasměroval po schodech nahoru na skály a pak dolů. Čeká nás několik průrv a za pár minut stojíme zase u boudy na začátku.

Vydáváme se na Velký okruh Tiskými stěnami a volíme stezku, která vede dole mezi skalami. Zpátky se pak vrátíme vrchem. Mohutné skalní stěny střídají úzké věže a my pozorujeme, kudy by se dalo vylézt nahoru a někdy nedokážeme uvěřit, jak vysoko jsou umístěny kruhy. No jo, pískovcové lezení. Na to musíš mít morál. Pokračujeme po stezce, která je docela dost rozbahněná od tajícího sněhu a od spousty návštěvníků i v tomto období. Nina se zamýšlí nad zvolenou obuví některých výletníků. Některým evidentně stačí i plátěné tenisky bez podrážky. Představuju si, jaké to musí být, když od prvního kroku máte boty i ponožku úplně durch. A pak v tom jdete celý okruh mezi skalami. Hlava mi to moc nebere, asi stejně jako další dotaz Niny, proč rodiče nekoupí dětem pořádné boty. Hlavně, že oni sami jdou v Gore-Texových pohorkách a chudák děcko se brodí v kalužích v botách z tržnice bez podrážky. Tyto myšlenky ale brzo zahání krásné stěny skal okolo nás, které jsou pokryty sněhem. Na konci údolí nás čekají krátké ocelové schody mezi skalami, po kterých vystoupáme nad ně a za pár chvil stojíme před turistickou chatou Tisá, odkud podle počtu zaparkovaných aut vyrazila většina dnešních návštěvníků skal.

Pokud bychom si chtěli projít pouze okruh Tiských stěn, pokračovali bychom zase zpátky po zelené turistické značce. Byla by to ale opravdu hodně krátká procházka, a proto pokračujeme po zelené opačným směrem do Ostrova. Stezka kvůli tajícímu sněhu chvílemi připomíná koryto potoka. Přeskakujeme po kamenech a následně klesáme do údolí mezi skalami, které se nazývají Volské kameny. Cedulka s šipkou a krátká odbočka nás láká na památník horolezců. Při cestě k němu ale zjišťujeme, že se dá lehce vylézt i na jednu ze skalek u odbočky, ze které je parádní výhled na okolní skály. Sice to na tom sněhu není úplně ideální, ale nakonec se tam dostaneme a odměnou je nám super výhled na okolní skály, které připomínají hřiby v lese. Ostrovské skály už máme také na dohled. Přicházíme k rybníku u místního hostince a na břehu hasičské nádrže si dáváme svačinu. Přímo naproti nám vystupují z lesa Ostrovské skály. Původně jsme měli v plánu projít mezi nimi a pokračovat na Děčínský Sněžník, ale kvůli slejváku, který má odpoledne přijít, si trasu zkrátíme.

Procházíme vesničkou Ostrov, která nám přijde napůl opuštěná. Na hranici s Německem opouštíme asfaltovou cyklostezku a jdeme podél hraničních patníků. Po krátkém stoupání se dostaneme na žlutou turistickou značku, která nás zavede na skalní vyhlídku (Grenzplatte) na německé straně hranice. Naproti nám se vyjímají Ostrovské skály a Volské kameny, v dáli pak vystupuje useknutý vrch Děčínského Sněžníku. Z vyhlídky se kousek vracíme a pak pokračujeme pěšinou po hranici, z níž následně odbočíme zpátky k Tiské chatě. Za chvíli nás čeká procházka po vrcholcích Tiských skal a přicházíme tu v pravý moment, protože zase začíná pršet a od Krušných hor přicházejí bouřkové mraky. Přitom na Milešovce evidentně svítí slunce. Fotíme pár fotek a do auta to stíháme akorát, než se rozprší tak, že to stěrače nestíhají.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh přes Tiské stěny a Ostrovské skály měří zhruba 12 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 350 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš čas pohybu 3:07, velmi procházkové tempo).

Proč jít:

proplétání se mezi pískovcovými skalami
pěkné výhledy do krajiny i na skály
nenáročná a krátká procházka

Doporučení:

na trasu můžete vyrazit z vesnice Tisá (parkoviště ve vesnici jsou placená; zdá se, že přes zimu poplatek nikdo nevybírá) nebo od turistické chaty Tisá
v zimě může být chodník a schody mezi skalami zmrzlé, vyplatí se proto přibalit nesmeky
pokud máte více času, můžete si trasu prodloužit a udělat okruh přes Děčínský Sněžník (okružní trasa pak bude měřit zhruba 24 kilometrů)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz