Adršpašské a Teplické skalní město pod sněhovou peřinou

Cesty do českého pohraničí jsou vždycky fajn. Ať už se člověk vydá vlakem nebo autem, obvykle má ta cesta takový zvláštní nádech. Nás navigace při cestě do Adršpašskoteplických skal vzala nějakou podivnou zkratkou, takže jsme si krajiny, kde se zastavil čas užili plnými doušky. Roubenky, zvlněné kopce, Krkonoše na obzoru, opuštěné domy a pohraniční opevnění. V rámci našeho původně neplánovaného letošního objevování zimních skal jsme se tentokrát vypravili asi do těch nejznámějších, respektive nejnavštěvovanějších. Dneska máme v plánu Teplické a Adršpašské skalní město. Počítáme s tím, že v zimě potkáme ve skalách daleko méně návštěvníků a přeci jen v zimě ty skály vypadají jinak, možné jsou i o trochu hezčí.

Jako výchozí bod volíme nádraží v Janovicích u Trutnova, kde zanecháváme auto a vydáváme se na protější kopec. Jako první nás čeká Teplické skalní město, kde není nouze o mohutné a vysoké skalní stěny rozličných tvarů. Zvláště procházka Kaňonem, kterým se za chvíli vydáme skutečně stojí za to. Ačkoliv sněhu na okolních polích a loukách už ubývá, v soutěsce mezi skalami je ho stále ještě dostatek a o velké závěje není nouze. I když je vyhlídkový okruh občas posypaný pískem, nesmeky se nám docela hodí, aspoň nám nepodkluzují boty s každým krokem.

Hned při vstupu do Kaňonu se shodujeme, že tohle jsou zatím asi nejvíce impozantní pískovcové skály, které jsme navštívili. Vysoko nad našimi hlavami se tyčí mohutné skalní hradby obalené sněhem. Jdeme vyšlapanou pěšinou, která se vine údolím a občas se zúží na šířku zhruba dvou metrů. Kolem chodníku jsou rozesety cedulky s šipkami, které nás upozorňují na název dané skály. U některých skal lze skutečně v jejich tvaru najít předlohu, která jim dala jméno, avšak ve většině případů mi připadají názvy absolutně nesmyslné. Tuleň, Kartágo, Slovenský znak, Strážce Sibiře, Stěna díkůvzdání, Blázen nebo Hysterka. Přijde mi, jakoby názvy vymýšlela skupina horolezců v nejlepší fázi travnatého dýchánku. Docela si dokážu představit, jak někdo říká: „Ty vole, tohle vypadá jako Krakonošovy trenky.“

Při procházení Kaňonem se setkáme se zajímavým úkazem. Potkáváme skupinku mladých lidí a slečna vepředu má před sebou nataženou ruku s mobilem, kterým si natáčí cestu mezi skálami. Vypadá to docela komicky. Uhýbáme raději z pěšiny, protože slečna nevypadá, že by chtěla uhnout. Navíc její tenisky by si zřejmě nerozuměly se závějemi sněhu mimo vyšlapaný chodník. Zajímá mě, jestli natočené záběry, někdy použije, protože výsledné video asi nebude valné kvality, ale každého věc. Pro nás je lepší, když sem tam zastavíme a rozhlédneme se okolo po skalách na vlastní oči, nikoliv zprostředkovaně přes displej telefonu. Pokud si myslíte, že to byla záležitost jedné skupiny, tak jste na omylu. V krátkém sledu potkáváme další dvě skupiny, v jejichž čele jde člověk hledící do mobilu a natáčející si cestu před sebou a skály kolem sebe.

Po okruhu v Teplickém skalním městě se vydáváme Vlčí roklí do adršpašských skal. Čekají nás zhruba 4 kilometry lesem mezi skalami, kde moc lidí nepotkáváme. Není tu totiž posypaná cesta. Mezitím si ještě vyšlápneme 300 schodů na vyhlídku u zříceniny hradu Střmen, ale z vrcholu není žádný extra výhled, takže zase rychle lezeme zpátky dolů. Cesta Vlčí roklí ubíhá docela rychle a občas nás při ní zahřeje slunce, což je docela příjemné, protože mezi skálami bylo chvílemi opravdu mrazivo.

Vlčí rokle pomalu přechází v Adršpašské skalní město a nás čeká několik stoupání a klesání po opravdu hodně zledovatělých schodech a žebřících. Nesmeky se zde opravdu hodí. I přesto začínáme potkávat výletníky, kteří si zřejmě spletli návštěvu zimních skal s módní přehlídkou. Vrcholem je paní v kozačkách, kožených kalhotách a kabátku s kožíškem, která se snaží překonat zledovatělé stoupání a zuby nehty se drží zábradlí. „Kam jsme se to dostali,“ ptám se sám sebe. Odpovědí mi je po chvíli zájezd polských turistů, kde o rozličné módní modely není nouze. Dostáváme se totiž na hlavní vyhlídkový okruh po Adršpašském skalním městě, kde je zledovatělý chodník posypán lépe než v ulicích Prahy. Bílá barva sněhu se na chodníku mění na černou a připadá mi, jako bychom šli po asfaltu. Pohorky s nesmeky na našich nohách teď vypadají docela vtipně. Kdo se směje teď, ha?

V Adršpachu nás na vyhlídkovém okruhu čekají známé skály jako například Milenci nebo Starostová a Starosta i zajímavá místa jako Velký vodopád, Myší díra nebo Velké panorama. Na konci okruhu se rozhodujeme, jestli to zpátky do Janovic nevezmeme vlakem, jsou to přeci jenom tři zastávky, ale nakonec se budeme držet původního plánu a vrátíme se zpátky po svých. Při zpáteční cestě ale z Vlčí rokle odbočíme na modrou turistickou značku na Sedm schodů, která se vine ve skalách nad teplickým Kaňonem. Zprvu nás čeká docela prudké stoupání, ale na vršku jsme odměněni nejhezčí vyhlídkou dneška. Teplické skalní město máme pod sebou jako na dlani. Slunce se už pomalu sklání za obzorem a k autu je to ještě asi hodinka. Čeká nás ještě poslední prolézání mezi skalami a pak už jen nádherný výhled na večerní Krkonoše.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaný okruh přes Teplická a Adršpašská skalní města měří zhruba 21 kilometrů. Trasu si můžete zkrátit na zhruba 14 kilometrů, když z Adršpachu pojedete zpátky do Janovic vlakem (nebo naopak).

Časová náročnost:

Do skal se jedeme kochat, proto je dobré si vyhradit na popisovaný okruh celý den. Okruh zvládnete podle podmínek okolo 7 hodin (v létě zřejmě půjdete rychleji, nicméně bude na trase asi o dost více lidí, takže se na úzkých místech nevyhnete zácpám).

Proč jít:

dvě z nejhezčích pískovcových skalních měst u nás
procházka pod vysokými skalními věžemi a v některých místech protahování úzkými štěrbinami

Doporučení:

v zimě nepodceňte bezpečnost, led je sice na chodnících na vyhlídkových okruzích v Teplickém i Adršpašském skalním městě posypán štěrkem nebo pískem, ale mimo okruhy (například ve Vlčí rokli) chodník upraven není
za vstup do obou skalních měst se platí, nezapomeňte se proto zastavit u pokladny
připravte se na větší zástupy v turistů (upřímně si moc nedokážu představit, jak to tu vypadá v létě)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz