Za nejprudším stoupáním v Beskydech na Smrk a přes Podolánky na Čertův Mlýn

Na Smrk mám deštivé vzpomínky. Poprvé jsme se na něj vypravili s mojí mamkou, když mi bylo asi šest roků a zažili jsme takovou průtrž mračen, že nám nepomohly ani následně instalované igelitové sáčky v botách. Za těch dalších dvacet let jsem Smrk navštívil nesčetněkrát a většinou pršelo. Naše tradiční trasa vedla z Ostravice po červené turistické značce přes vrchol Smrku a pak dále až do Kunčic pod Ondřejníkem. Dneska pršet nemá a ani nejedeme vlakem. Vyrážíme autem, takže by bylo ideální zvolit nějakou okružní trasu. Jako výchozí bod proto volíme parkoviště před bývalou Jednotou na Čeladné a v plánu máme Smrk, poté sejdeme na Podolánky a přes Martiňák vyjdeme na Čertův Mlýn, odkud se okolo Kněhyně údolím mezi Velkou a Malou Stolovou vrátíme do Čeladné.

Na Smrk nepůjdeme po turistické značce, ale zvolíme zkratku přímo nahoru. Tipnul bych si, že je to nejprudší běžně používaný turistický chodník v Beskydech. Na kilometru nastoupáte něco málo přes 400 výškových metrů. Ideální pro trénink prudkých kopců. Pokud používáte aplikaci Strava, můžete svůj výkon na tomto úseku srovnat s předními beskydskými běžci. Nejlepší čas je okolo 17 minut. A tak mě napadlo, že bychom si to mohli vyjít a porovnat, jak jsme na tom.

Pod Holubčankou si dáváme jeden cukřík na posilněnou a jdeme na to. Cíl byl jít na pohodu, prostě jen zjistit, v jakém tempu to nejlepší borci dávají. Na úvod fotím Ninu a dávám jí asi stometrový náskok v nejprudším svahu. Můj několikakilový batoh není pro tuto trasu zrovna ideální, tak doufám, že ji ještě do vrcholu doženu. V nejprudší části se mi vybaví můj nápad a diskuze na jednom internetovém fóru, zda by se to dalo jet dolů na kole. Dneska by to bylo docela o hubu, protože mi na mokrých kamenech kloužou i moje Salomony, které obvykle drží jako přibité. Myšlenky na kolo zaháním a spíš myslím na to, že jsem trochu přepálil začátek a že už je to docela dlouhá doba, kdy jsem běhal do kopců. Předbíhám jednoho turistu a blížím se k Nině, kterou dohoním před další odbočkou. Cestou nahoru stihnu ještě vyfotit nějaké fotky, aspoň si trochu odpočinu. Když už tuším, že bude konec, tak přichází ještě jeden úsek, na který jsem zapomněl, takže moje předchozí povzbuzení Niny, že už jsme skoro nahoře, moc nevychází. Je třeba překonat ještě pár schodů a jsme nahoře. Mobil ukazuje skoro 26 minut, což je k prostojům při focení a k váze batohu docela fajn. Myslím, že čas okolo 21 minut je pro mě reálných, takže zas tak špatně na tom, na kancelářskou krysu, nejsem. Malé upozornění, poslední úsek před vrcholem je v přírodní rezervaci, ve které je zakázáno vstupovat mimo cesty. Poslední úsek tedy, prosím, obejděte po turistické značce.

Nahoře nás čeká sladká odměna v podobě borůvek, takže si při jejich sbírání trochu odpočineme. Zároveň debatujeme, o kolik jsme mohli být rychlejší. Trochu mě láká sejít to po červené značce dolů a dát si to znovu, ale to snad někdy příště. Dneska máme jiné plány a čeká nás ještě 20 kilometrů. Po krátké pauze proto pokračujeme po červené turistické po hřebeni směrem na Podolánky. Po kilometru se pěšina zlomí dolů a díky polomu máme hezký výhled na okolní vrcholy včetně toho dalšího, který nás čeká, Čertova mlýna, který se schovává za Kněhyní.

Cesta na Podolánky ubíhá svižně pod nohama a to by utíkala ještě daleko rychleji, kdyby se Nina nesnažila stále houbařit. Za rozcestím v Podolánkách zjišťujeme, že budeme muset přebrodit Čeladěnku, protože most na turistické značce se opravuje. Kvůli celotýdennímu dešti je zde o poznání více vody než obvykle, ale žádná hrůza. Navíc voda není nijak zvlášť studená, takže je to vítané osvěžení.

Na modré turistické značce nás čeká Martiňák, kde si dáváme na chvíli pauzu na pivo a limonádu. Ani jsem netušil, že je turistický přístřešek opraven. Už je to hodně dlouho, co jsem tu nebyl. Dokonce jsme vykázáni od pultu s tím, že tu přece mají obsluhu. No jo, časy se mění a my sedáme na terásku, abychom si mohli to pivo objednat ještě jednou.

Na Čertův Mlýn je to ještě pár kilometrů a nás čeká pozvolné stoupání až na vrchol. Trochu mě překvapí počet cyklistů na stezce, i když je okolí vrcholu v národní přírodní rezervaci. Přemýšlím, zda jim to škrábání se od Pusteven na vrchol Čertova Mlýna stojí za to. Na vrcholu se zastavujeme na chvíli u Čertova stolu a pokračujeme po mojí oblíbené stezce na svahu Kněhyně k Malé Stolové. Tuhle část trasy mám prostě rád. K mému překvapení tu opět potkáváme dva cyklisty na trekových kolech, které tu prý poslal známý a kteří tlačí kola přes kameny. Se současným rozmachem elektrokol to bude asi častější obrázek, i když na druhou stranu, když jste mdlé inteligence a nedokážete se podívat do mapy, tak je asi jedno, jestli jedete na elektrokole, koloběžce nebo staré herce. Opravdu by mě zajímalo, jestli nahoře čekali asfaltku a jestli to tlačili přes to stoupání od Pusteven. V takovém případě klobouk dolů před jejich odhodláním.

Sestup mezi Stolovými naproti tomu nepatří k mým oblíbeným, protože mě z něj dole už docela bolí kolena. Potok Stolovec, který teče v údolí, je na nejvyšší hladině, co jsem jej kdy viděl. Takže vrchní část stezky je vlastně taky potok. Při cestě k autu přemýšlím, že nám pomalu ale jistě začínají docházet trasy na výlety v Beskydech, abychom se neopakovali. Bude potřeba rozšířit náš okruh. Slovensko je docela blízko.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná trasa měří zhruba 26 kilometrů a nastoupáte na ní okolo 1.400 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasu jsme absolvovali zhruba za 6 hodin.

Další (užitečné) informace:

nejprudší část na Smrk se dá obejít po červené turistické značce
poslední úsek před vrcholem Smrku je v přírodní rezervaci, ve které je zakázáno vstupovat mimo cesty, prosím, vyhněte se tomuto úseku
chata na Martiňáku je hezky opravená a zhruba na půlky trasy, takže se hodí odskočit na jedno pivo/jídlo

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz