Mezi kapkami deště do sedla Vizze v Zillertalských Alpách

Každý výlet nedopadne vždy podle představ. Vždycky, když někam nedojdeme a musíme se vrátit, vzpomenu si na náš výlet na švýcarský Muttler (výlet Královstvím svišťů na švýcarský Muttler v Samnaunských Alpách). Tenkrát nám moc nedávalo smysl drápat se po sypající se břidlici na vrchol, abychom se podívali zblízka na mrak a mohli si říct, že jsme vyšli další kopec v Alpách. Čím jsem starší, tím mi přijde zbytečnější někam vylézt jen proto, abych mohl říct, že jsem tam vylezl. Více než o zdolané vrcholy nám jde o hezké výlety, které nutně nemusí vést na nějaký vrchol. Proč to píšu? Včera jsme se po další bouřlivé noci vydali opět do sedla Pennes (výlet Procházka ze sedla Pennes po travnatých svazích Monte Laste), abychom se podívali na nedaleký Zinseler (italsky Cima di Stilves). Bouřka však na vrcholky hor přinesla značné množství krup, což jsme v červenci úplně nečekali. Od začátku výletu jsme tak šli v rozbředlém sněhu. Nutno podotknout, že v teniskách. Některé úseky, kde se kombinoval rozbředlý sníh, travnatý svah a rozbahněná pěšina, nebyly ideální. Do toho vrchol zahalil mrak, takže zhruba za půlkou výstupu jsme to zase otočili. Pěšina se totiž ztrácela pod sněhem, traverzovala travnatý svah a nebyla příliš široká. V té chvíli jsem si vzpomněl na výlet na Muttler. Do toho k nám přišlo stádo horských koz, kde se našel jeden agresivní jedinec, který se nás snažil nabrat na rohy. S batoletem nic moc. Scházíme k autu a doufáme, že to zítra bude lepší. Ale aspoň ta “pokroupovaná” krajina na fotkách vypadá hezky.

Předpověď počasí na dnešek nevypadá ideálně, ale pršet má zas až odpoledne. Teplota citelně klesla a zdá se, že dnes slunce neuvidíme. Naplánovali jsme proto výlet do sedla Vizze (německy Pfitscher Joch) na konci stejnojmenného údolí, protože ze sedla by mělo být i při špatném počasí vidět alespoň na okolní blízké vrcholy. Už při cestě autem v údolí začíná ale lehce mrholit, možná to bude výše lepší. Chvilku času pak strávíme na konci asfaltové cesty za vesničkou San Giacomo, kdy debatujeme, jestli je tu zákaz vjezdu nebo ne, ale nakonec vyhodnotíme, že zákaz vjezdu bude až po čtyřech kilometrech šotolinové cesty. Mezitím nám stádo krav zablokuje silnici, takže cesta se nám zase o kousek protáhne, protože čekáme než se trochu posunou. Konečně dojíždíme na parkoviště a zdá se že jsme ujeli i dešťovému mraku.

Oblékáme si skoro všechno oblečení, které máme a vyrážíme vzhůru po pěšině vinoucí se kosodřevinou. Do sedla to není daleko, zhruba tři kilometry a 500 výškových metrů. Za hodinku bychom měli být nahoře i s Medíkem na zádech. Pěšina nám ubíhá rychle pod nohama, ale obavy mi trochu dělá mrak na začátku údolí. Tam evidentně prší a ne málo. No uvidíme, třeba to k nám nedojde. Radar tomu však moc šancí nedává.

Před sedlem začínají dopadat na naše hlavy kapky deště. Dojdeme se kouknout na hranici Rakouska a Itálie a pak se uchýlíme na lavičku turistické chaty Pfitscher-Joch-Haus. Medík si dá mléčnou svačinku a protáhne si nožičky. Nině udělají dobré cappuccino. A já si vyfotím pár zamračených fotek. Zbývá přebalit plínku a asi můžeme dolů. Mezitím se však docela dost rozprší. Dolů to máme tak na půl hodiny, takže není šance, že bychom došli v suchu. Radar předpovídá spíše zhoršení než zlepšení, takže není na co čekat. Poutám Medíka do krosny a doufám, že stříška krosny a její softshellové oblečení ji dostatečně ochrání. V tom však přijíždí dodávka s turisty. A má namířeno zase dolů. Nina se ptá na cenu za cestu na parkoviště, kde máme auto. 10 eur. Ok, tak jedeme. Až v dodávce nám dojde, že Medíkovi může být v autě špatně. Navíc nemáme žádný pytlík. Představa, že budu muset uklízet poblitou dodávku ve mně vyvolává obavy i úsměv. Snažíme se proto ze všech sil Medíka zabavit povídáním o našich kočkách. Řidič si o nás asi musí myslet, že jsme trochu blázni, protože vydržíme mňoukat celou, zhruba 10 minutovou, cestu. Naštěstí to zabralo a my v suchu vyhneme pořádnému slejváku.

Před vesničkou San Giacomo se ještě zajdeme podívat na vodopád Moassl. Sice docela prší, ale když už jsme tady, nenecháme si ujít trochu padající vody. Navíc ji tam kvůli dešti bude určitě více. Při hledání cesty k vodopádu se vzpomínkami vracím ke švýcarskému Muttleru. Tam jsme nedošli, protože to bylo zbytečné, včera jsme nedošli kvůli sněhu a mraku (a protože by to taky bylo asi nic moc), dnes jsme zbaběle “nedošli” kvůli dešti (ale lepší než nechat zmoknout batole). Někdo by to bral za neúspěchy, ale já jsem rád, že jsme mohli být spolu venku, jít na dva hezké výlety v Alpách a něco málo při tom vidět.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet do sedla Vizze měří zhruba 5 a půl kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny.

Proč jít:

hezký výlet na konci údolí Vizze
možnost vystoupat na některý z vrcholů nad sedlem (např. Rotbachlspitze)

Doporučení:

cesta za vesnicí San Giacomo na parkoviště je šotolinová a někdy v nepříliš dobrém stavu, ale dá se v pohodě vyjet s normálním autem
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz