Královstvím svišťů na švýcarský Muttler v Samnaunských Alpách

Údolí je naplněno hustým dešťovým mrakem, ale věříme, že za chvíli odejde a zbude po něm jen modrá obloha. Přejíždíme rakouskošvýcarské hranice a míříme do malého městečka Samnaun, který je naším výchozím bodem pro výstup na nedaleký Muttler. Muttler je se svými 3.294 metry nejvyšším vrcholem malé horské skupiny nesoucí název Samnaunské Alpy pojmenované právě podle městečka v údolí. Samnaun je zároveň bezcelní zónou, takže tu benzín i švýcarská čokoláda stojí méně než u nás, což se hodí a využijeme toho při našem odjezdu. Teď ale koukáme z parkoviště do mraku směrem, kde by se měl nacházet náš dnešní cíl. Na slunce to příliš nevypadá, ale třeba je ten mrak jenom v údolí a my si užijeme parádní inverze.

Po štěrkové cestě stoupáme údolím a záhy se nám Samnaun ztrácí z dohledu. Cesta po chvíli přechází v úzkou pěšinu, která se vine dále údolím. Škoda, že vidíme maximálně na třicet metrů. Z mlhy se ozývá pouze občasné pískání svišťů, kteří nás zmerčili a upalují do svých nor. Pod námi hučí potok, na jehož březích jsou ještě zbytky sněhu. Sem tam lze přes mlhavý závoj vidět zahalené slunce, ale po chvíli zase vítězí mraky. Jsme tu úplně sami, dneska jsme ještě nikoho nepotkali a zřejmě ani nepotkáme. Přicházíme na rozcestí, kde se k nám zleva připojuje chodník, který využijeme při zpáteční cestě. Teď nás čeká ještě pár set metrů údolím podél potoka, abychom následně začali stoupat po svazích Muttleru.

Se stoupáním konečně vycházíme z mraků a otevírají se nám první výhledy na okolní vrcholy. Před námi vystupuje skalnatý hřeben a s ním i sedlo Rossbodenjoch, do kterého máme namířeno. Bohužel vrchol Muttleru po naší pravici je beznadějně uvězněn v dešťovém mraku, který asi jen tak neodejde. Naděje nás ale neopouští. Třeba ho rozfouká vítr. Nad malým jezírkem Rotes Seeli se potkáváme s druhou trasou z údolí. Vzhledem k tomu, že je cesta vzhůru zahalena mraky, sedáme si na kámen a vybalujeme svačinu. Máme parádní výhled na protější pás vrcholů, které jsou zality slunečními paprsky. Zdá se, že ten deštivý mrak je jenom na Muttleru a blízkém okolí.

Po svačině se zvedáme a pokračujeme vzhůru. Mrak se nikam nepohnul, proto se za sedlem Rossbodenjoch musíme rozhodnout, jestli má cenu pokračovat dále. Vzhledem k tomu, že po horách chodíme kvůli výhledům, nikoliv kvůli “dobývání” vrcholů, volíme variantu, že vyjdeme po hranici mraku a uvidíme. Nebo spíš už neuvidíme. Přes suťoviště přicházíme k závěrečnému stoupání. Na vrchol zbývá asi 300 výškových metrů v pořádně prudkém svahu s klouzající břidlicí. Mrak je zhruba 100 metrů nad námi a začíná z něj trochu pršet. Vycházíme ještě o kousek výše, sedáme na kámen a rozhlížíme se po okolních štítech. Jít až na vrchol nám nedává moc smysl a tak po další svačině a pár fotkách vyrážíme zase dolů.

Na zpáteční cestě jsme odměněni nádhernou pěšinou a spoustou svišťů, kteří nám doslova přebíhají přes cestu. Nejvtipnější je jeden z nich, který nás pozoruje z malé skalky, ale jakmile se přiblížíme trochu blíže, prchá do nory pod ním. Je ale trochu vyžranější, takže se do ní nemůže vejít. Nakonec ale zavrtí zadkem a mizí v hlubinách. Nory jsou skutečně na každém kroku a někdy je třeba dávat pozor, abychom do nich náhodou nešlápli. Zdá se, že jsme ve svištím království. Za svištího pískání přicházíme k malým travnatým kopečkům, které nám připomenou Nový Zélend (příspěvek). Od kopečků se pěšina láme v serpentinách dolů údolím, kde se napojujeme na naši výstupovou trasu. Vrchol Muttleru je stále zahalen ve zlověstném mraku, i když všude jinde svítí slunce. Třeba příště budeme mít více štěstí.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Výstup na Muttler měří zhruba 7 kilometrů (14 kilometrů se zpáteční cestou), nastoupáte na něm okolo 1.350 výškových metrů a výlet Vám zabere přibližně 5 a půl hodiny.

Proč jít:

• spousta svišťů
• parádní výhledy na okolní alpské vrcholy
• turistická trasa bez větších technických obtíží (až na závěrečné stoupání na vrchol po suti)

Doporučení:

• závěrečné stoupání na vrchol je docela prudké a po břidlicové suti se nejde dvakrát nejlépe
• z vrcholu můžete pokračovat dolů jihozápadním hřebenem a sejít zpátky do údolí, nicméně tato trasa je trochu technicky náročnější a nevyhnete se lehkému lezení

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz