Procházka ze sedla Pennes po travnatých svazích Monte Laste

Dalším sedlem nad Vipitenem, ze kterého se dá vyrazit na poměrně nenáročné výlety po hřebenech, je sedlo Pennes (německy Penser Joch). Původně jsem měl v plánu vydat se ze sedla na Tatschspitze, ale po příjezdu to přehodnocuji a nakonec vyrazíme jen na nedaleké Monte Laste (německy Astenberg). Medíkovi totiž daly opět zabrat zatáčky do sedla, takže jsme párkrát museli udělat pauzu na protáhnutí nožiček, srovnání tlaku v uších a zklidnění žaludku. Do sedla přijíždíme trochu později, než jsem počítal a po obědě mají už zase dorazit bouřky. Posledním důvodem pro kratší trasu je samotný pohled na Tatschspitze, které občas vykoukne z mraků. Je to docela daleko a závěrečné stoupání v suti se mi s Medíkem na zádech příliš absolvovat nechce.

Času díky zkrácení trasy máme relativně dost a proto se jdeme na chvíli kouknout na koně, kteří se pasou pod parkovištěm. Koukáme na silnici vedoucí z jižní strany do sedla a naše zraky spočinou na menším parkovišti pod námi, kde po ránu stojí několik dodávek a karavanů. Následuje krátká debata o tom, jaké by to bylo mít obytnou dodávku, kterou ukončíme s tím, že by to pro nás asi nebylo.

Po důkladném prozkoumání pasoucích se koní, balíme věci a vyrážíme ze sedla po klikatící se stezce na hřebeni východním směrem. Slunce nás zahřívá a my máme nádherný výhled na tyrolské vrcholy. Ráno to na takovou parádu nevypadalo. Probudili jsme se totiž do hustého mraku, ale naštěstí to byla jenom inverze, která zaplnila údolí okolo Vipitena. Kousek pod sedlem však mraky zmizely a my si teď proto můžeme s okolním ovcemi vychutnávat alpské scenérie. Naproti přes údolí září skalnatá hradba vrcholů okolo Wilde Kreuzspitze a ještě dál zaledněný Hochfeiler. Podstatně blíže je za našimi zády špičatý Penser Weisshorn, který je asi první horou, která zaujme všechny návštěvníky sedla Pennes.

Náš cíl, Monte Laste, není ze sedla Pennes daleko ani vysoko. Nebýt zastávek, tak jsme na vrcholu tak za půl hodiny svižnou chůzí. S batoletem na zádech je to ale jiné. Nejprve se zastavujeme na malém plácku, kde si dá Medík malou svačinku a protáhne si nohy. Po krátkém stoupání pak pozorujeme skotačící sviště, které Medík vidí poprvé v životě. Aby věděla, co má hledat a na co se koukat, říkáme jí, že jsou to šedé kočky. Po chvíli skutečně uvidí sviště sedícího na kameni, usměje se a mňoukne, tak jak to dělá, když vidí kočku. Ta radost v jejich očích je k nezaplacení. Po svištích na nás ještě čeká stádo koz, které si hoví v malém dolíku. Takže taky pár minut postojíme. Nakonec se ta půl hodina cesty na vrchol pěkně protáhne.

Travnatý a plochý “vrchol” Monte Laste okupuje stádo ovcí. Chvíli je pozorujeme, ale je mezi nimi i pár beranů, takže jdeme s Medíkem o kousek dál. Je docela problém najít místo, kde by byla menší koncentrace ovčích bobků, abychom si mohli sednout na trávu. Nakonec si sedáme u mohyly z kamení, která je hned středem Medíkovy pozornosti, protože chce přidávat další a další kameny. Nevadí, že spadnou. Nevadí, že už nedosáhne na vrchol. Touha postavit co nejvyšší věž je větší. Sedíme na trávě a dáváme si svačinu, zatímco slunce zachází za mraky a citelně se ochlazuje. Nejvyšší čas vyrazit zase dolů.

Protože dávám přednost okružním trasám, scházíme z Monte Laste na druhou stranu směrem k Tatschspitze. Chvíli klesáme po travnatém hřebeni, které spojuje Tatschspitze a Monte Laste, ale při první příležitosti z něj odbočujeme, abychom pokračovali po vrstevnicové pěšině vinoucí se po jižním svahu Monte Laste. Cesta utíká relativně rychle a než se nadějeme, stojíme na silnici vedoucí do sedla Pennes. Na malém parkovišti u cesty, kde před pár hodinami stály obytné dodávky, nechávám Ninu s Medíkem a doběhnu zhruba kilometr do sedla pro auto, abychom nemuseli jít všichni po silnici plné burácejících motorek. Medík se aspoň může koukat na krávy pasoucí se nedaleko parkoviště. I když byl výlet o trochu kratší, myslím, že byl úspěšný, protože tolik zvířat běžně nepotkáme.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Monte Laste nad sedlem Pennes měří zhruba 6 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 300 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:41).

Proč jít:

• nádherné výhledy na vrcholy Jižního Tyrolska
• možnost spatřit sviště, kozy, krávy nebo ovce
• příjemný okruh s nenáročným stoupáním

Doporučení:

• výlet můžete prodloužit na nedaleký vrchol Tatschpitze
• naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše nejlepší výlety v Alpách

# Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies

# Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu

# Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles

# S podzimním sluncem na Grosser Knallstein v srdci Nízkých Taur

# Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech

# Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

# Z jednoho údolí Nízkých Taur do druhého přes Rotmandlspitze

# Perný letní výstup na Grosser Priel v Mrtvých horách

# Túra na Deneck, vyhlídkový vrchol v srdci Nízkých Taur

# Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami

# Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

# Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

# Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

# Panoramatická stezka ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách

# Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze

# Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

# Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire

# Výhledy na Julské Alpy z Viševniku a odpočinek u Bohinjského a Bledského jezera

# Italské Monte Cornetto s výhledem na kopce okolo jezera Garda