Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

Pravidelní čtenáři vědí, že nemáme rádi místa, kde se koncentruje hodně lidí. Na přelidněných vrcholech si většinou sedáme raději někde dále, než abychom museli poslouchat zvukové a jiné projevy svátečních turistů. Nebo se jim rovnou vyhýbáme. Městskou turistiku provozujeme jen, když není zbytí. Někdy je ale třeba vydat se do turistického pekla, protože to jednoduše stojí za to. Vidět na vlastní oči ta nejkrásnější místa a poklonit se přírodě za to, co nám vytvořila. Výlet kolem Tří lavaredských věží je jedním z takových míst. Turistické peklo s unikátní scenérií. Jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších míst v italských Dolomitech. Částečně kvůli tomu, že osamocené do nebe se tyčící věže se jen tak nevidí, a částečně i kvůli tomu, že silnice vede přímo pod ně. Kolem věží navíc vede poměrně rovinatá pěšina, takže výlet zvládne skoro každý. Proto návštěvu Tre Cime di Lavaredo (německy Drei Zinnen) zařadí do svého itineráře skoro všichni, kteří se do Dolomit vydají.

Probouzíme se v kufru našeho auta, jehož skla jsou opět kompletně orosená. Ještěže jsme díky předchozím zkušenostem vzali extra ručník na okna. Na východě se rozednívá, na západě je ještě docela tma. Vaříme snídani a sledujeme předpověď počasí. V plánu jsou buď Tři věže nebo nějaká okolní třítisícovka. Nakonec vítězí Tři věže, protože má být docela zamračeno a po včerejším 20 kilometrovém výletu kolem hřebene Croda da Lago (výlet Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit) jsme lehce unaveni. Takže dneska dáme “odpočinkovou” procházku, kolem tří ikonických štítů Dolomit. Balíme věci a sjíždíme do městečka Cortina d’Ampezzo, odkud zase vyjedeme k jezeru Misurina. Silnice nás odtud zavede k dalšímu menšímu jezeru Antorno, ve kterém se zrcadlí dvě ze tří lavaredských věží. Kousek za jezerem se nachází mýtná brána. Silnice je dále zpoplatněná a za výjezd autem k chatě Rifugio Auronzo, která se nachází přímo pod Tre Cime di Lavaredo, zaplatíte 30 euro. To jsou zhruba 4 pizzy. A pokud bychom měli zvolit, jestli si dát 4 pizzy nebo si ušetřit zhruba 450 výškových metrů, je jasné, co vyhraje.

Původně jsme chtěli nechat auto kousek před mýtnou bránou vedle silnice, ale chaotické značení zákazu stání nás přesvědčí, že auto necháme raději pod jezerem Antorno. Nechtěli jsme po výletu řešit, že nám odtáhli auto se všemi věcmi. Pro budoucí využití, u té silnice se skutečně dalo na pár místech stát, takže pokud přijedete ráno, lze si ušetřit asi půl kilometru cesty od jezera (v mapě na konci článku je značeno parkoviště, odkud jsme vycházeli my). Na parkovišti ještě chvíli vyvětráváme spacáky a pak už míříme po pěšině podél silnice zpátky k mýtné bráně. Je půl deváté ráno a už se tu tvoří asi 300 metrů dlouhá kolona. Nahoru stoupají motorkáři, osobní auta, karavany i autobusy cestovních kanceláří plné lidí. My scházíme z cesty a po krátké rovince začínáme stoupat vzhůru do kopce. Dvakrát přetneme v serpentinách se klikatící silnici a posléze míříme do sedla Col de Mezzo, na západní straně Tří věží.

Na travnatých svazích nám dělají společnost krávy, které mají famózní výhledy na okolní špičaté vrcholy Dolomit. Přicházíme ke třem opuštěným budovám, které zřejmě sloužily jako turistické chaty. Teď zejí prázdnotou a po jejich chodbách se prohánějí myši. Okolní pastviny jsou poddolované norami svišťů, kteří na nás občas vykouknou a zvědavě sledují, kam míříme. Zatím stále nahoru. Za chvíli se sklon trochu zmírní a sedlo na západní straně Tří věží už máme na dohled. Stejně jako vysoké skály tyčící se nad ním. V sedle si uděláme krátkou pauzu na svačinu a sledujeme davy lidí, kteří míří z parkoviště po okruhu kolem Tří věží. Jak později zjišťujeme, jedná se o ty zdatnější. Většina totiž zjevně nechodí ani celý okruh, ale jde východním sedlem Forcella Lavaredo k chatě Antonia Locatelliho a zase zpátky.

Přecházíme na druhou stranu sedla a míříme k turistické chatě Antonia Locatelliho. Nejprve nás však čeká nádherná podívaná na stěny Cima Ovest a Cima Grande, které jsou nejvyššími vrcholy Tří věží. Slunce zrovna začíná stoupat nad jejich vrcholy, takže střídavě jdeme ve stínu a střídavě na slunci. V hladině okolních jezírek se pak oba masivní skalní útvary nádherně zrcadlí. Široká cesta nás záhy vede do údolí a pak nám přichystá stoupání k turistické chatě a malému kostelíku. Předbíháme i míjíme spoustu lidí, kolem chaty jen projdeme a míříme na malý skalní vrchol nad ní označovaný jako Sasso di Sesto (německy Sextenstein). Odtud máme parádní výhled na protější Tre Cime di Lavaredo i na okolní dolomitské vrcholy, zejména špičaté Monte Paterno a jezírka pod ním. K našemu překvapení tu potkáváme pouze dva lidi, kteří se po chvíli vydají dolů, takže tu máme překvapivý klid oproti tomu mumraji u chaty dole pod námi.

Nafotíme pár fotek a vydáváme se zase dolů k chatě a do sedla Forcella Lavaredo. Abychom nešli v davu až k parkovišti u chaty Rifugio Auronzo, pokračujeme ze sedla jižním směrem k nevýraznému travnatému vrcholu před námi. Původně jsme chtěli dojít až na něj, ale to bychom museli zase stoupat zpátky, tak volíme zkratku a přes pastviny s ovcemi se vrátíme na turistickou dálnici za chatou Lavaredo. Před námi stoupají vrcholy okolo Cima Cadin, které vypadají ostře jak žiletky. Procházíme kolem parkoviště a zdá se, že ještě i v tuto dobu vycházejí někteří lidé na výlet. Zajímalo by mě, kam jdou, protože to nemají šanci stihnout za světla a jejich oblečení a výbava nenaznačuje, že budou nocovat na některé z chat. Skutečně někteří lidé zaplatí 30 euro, projdou se půl kilometru a jedou zase zpátky?

Cesta dolů uteče poměrně rychle a záhy už sedíme v autě. Zítra nás čeká poslední výlet v Dolomitech, protože další dny už má pršet. Přemýšlíme, jestli půjdeme na Piz Boè nebo Tofana di Rozes, ale nakonec vítězí první možnost, takže se přesouváme nad vesničku Arabba do sedla Pordoi. Sice je to vzdušnou čarou kousek, ale všechny ty zatáčky nám cestu protáhnou na dvě hodiny. Cestou bychom ještě rádi někde ukořistili pizzu, ale otevírací doba italských restaurací je proti nám. Nakonec na ni čekáme v Arabbě další hodinu, i když to mělo být 20 minut. K naší smůle ani není nic extra, ale pořád lepší než u nás. S hledáním místa na spaní se dnes moc nepářeme. Kousek za sedlem Pordoi, odkud budeme zítra vycházet, nacházíme kousek od cesty ideální plácek, kde se dá i relativně v zákrytu osprchovat aniž by nás bylo vidět ze silnice. S naším příjezdem se začíná pomalu stmívat, takže sprchování ve vodě, kterou jsme nabrali v Arabbě prověří naši otužilost. Některým ukápne i slza. Naštěstí to zvládáme a ve spacáku už bude teplo. Bohužel se ani dnes nevyhneme divným lidem, tentokrát trojici polské národnosti, která nás deset minut pozorovala při čištění zubů z plácku v serpentině pod námi a následně se rozhodla, že bude úplně super, když zaparkují dva metry od nás. Nakonec jsme je přesvědčili, že by se mohli postavit trochu dál, nebo prostě zůstat, tam kde byli, a že nemáme zájem se socializovat. Navíc tohle místo není v ničem lepší. Spíš horší, protože ráno nám málem přistane vrtulník na střeše. Ale o tom zas příště.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet kolem Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen) měří zhruba 20 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.100 výškových metrů a zabere Vám přibližně 7 až 9 hodin (náš souhrnný čas pohybu 5:47).

Proč jít:

• Tre Cime di Lavaredo je symbolem italských Dolomit
• nádherné scenérie a výhledy na vrcholy Dolomit

Doporučení:

• silnice od jezera Antorno k chatě Rifugio Auronzo je zpoplatněná (30 euro za auto v roce 2020)
• očekávejte spoustu turistů
• pokud se chcete vyhnout placení za silnici, můžete zaparkovat u jezera Antorno (např. zde 46.5909994N, 12.2630728E nebo 46.5941133N, 12.2636281E (tohle parkoviště je dost hrbolaté)) nebo u kraje silnice, pokud jsou volná místa (např. zde 46.5971572N, 12.2680133E); nebo jet autobusem; večer už je vjezd neplacený (výjezd není kontrolován)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše srpnová výprava do Alp

#1: Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami

#2: Odpočinkový výlet na Falscher Kogel za výhledem na Lechtalské Alpy

#3: Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles

#4: Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

#5: Pizza, zmrzlina, aperol a koupání, zkrátka pohoda na Gardě

#6: Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

#7: Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

#8: Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè

#9: Střípky Dolomit a Krimmelské vodopády po cestě domů

Naše zářijová výprava do Alp

#1: Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze

#2: Ráno u vodopádu Stuibenfall, odpoledne na Schwarzhornu a večer na pizze v Livignu

#3: Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

#4: Zamračené Monte Confinale s výhledem na zaledněné Ortles

#5: Vzhůru do švýcarských Walliských Alp se zastávkou na Klein Furkahorn

#6: Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

#7: Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies

#8: Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire

#9: Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu