Odpočinkový výlet na Falscher Kogel za výhledem na Lechtalské Alpy

Někdy prostě přijde den, kdy se všechno sere. A to hned z rána. Nejprve nechávám mobil na dece, kterou následně vytahuju z auta a mobil letí vzduchem a dopadá na lesní cestu. Nevinný pád, ochranné pouzdro vypadá nepoškozeně, tak to bude asi v pohodě. Toho, že praskla část displeje, si všimnu, až když zapínám navigaci. Paráda, ještěže je to pracovní mobil. Další rána přichází s objevením důlku neznámého původu na střeše auta. To nám někdo někdy hodil něco na střechu? Aby toho nebylo málo, tak sprej na odpuzování hmyzu zůstal zažraný v krytu sloupku mezi dveřmi a z lesklé černé barvy toho moc nezbylo. Bojím se, co přijde dál. Kontroluju kola, jestli jsme náhodou nepíchli. Snad nastartujeme. Naštěstí už se žádné tragédie nedějí, pokud teda za tragédii nepočítáme sprchování v ledové vodě z místní řeky. Pořád ale lepší než do té řeky jít a mýt se přímo v ní, jak jsme praktikovali doposud. Na druhou stranu, pokud jste po ránu rozespalí, je ranní očista v horské řece ideálním způsobem, jak se vzbudit na celý den. Nina si pro jistotu dává ještě kafe, ale já už zkoumám počasí a zjišťuju, že se oproti včerejšímu večeru moc nezměnilo. Původně jsme měli namířeno do Ventu na vrchol Kreuzspitze (3.457 metrů), ale tam má dneska pršet, takže měníme plány a vyrazíme na nějaký odpočinkový výlet severozápadně od Imstu do Lechtalských Alp, kde má pro změnu pražit slunce.

Abychom trochu zregenerovali po včerejším “odpočinkovém” výletu na Zischgeles (výlet Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami), vybíráme si za dnešní cíl kopec Falscher Kogel nad sedlem Hahntennjoch, do kterého se dá dojet autem. Cestou se stavujeme do Lidlu v Imstu, kde pořádně posvačíme a zároveň poobědváme. Bohužel si Nina místo čokoládových croissantů kupuje croissanty plněné cibulí a sýrem, takže nepodařený den pokračuje. Záhy už ale míříme po horských serpentinách do sedla Hahntennjoch ve výšce 1.894 metrů. Náš kopec Falscher Kogel dosahuje výšky 2.388 metrů, takže se podle mapy zdá, že to bude skutečně odpočinkový výlet. Jakmile se ale přiblížíme do sedla, je od pohledu jasné, že závěrečná partie výstupu asi odpočinková nebude, protože to vypadá docela prudce. Vzdálenostně by to mělo být nahoru zhruba dva a půl kilometru, takže počítáme, že jsme za tři hodinky zpátky u auta i s desítkami fotek a pořádnou kochačkou na vrcholu.

Ze sedla Hahntennjoch vede široký turistický chodník do sedla Steinjöchle, které odděluje náš Falscher Kogel od vrcholu Maldongrat. Původně jsem měl nutkání vydat se na něj, ale po zhlédnutí fotek (pár lezeckých partií v místním vápenci) a připomenutí, že dnes bude opravdu odpočinkový výlet, tyto myšlenky zavrhuji. Pozvolné stoupání nás postupně vede nad horskou silnici, kterou jsme přijeli. Pěšina se posléze stáčí doleva a míří přesně mezi oba zmiňované vrcholy. Odsud vypadá výstupová trasa na Falscher Kogel, který mi trochu připomíná slovenský Malý Rozsutec (výlet Výlet přes divoké Jánošíkové diery na Malý Rozsutec na Malé Fatře) ještě prudší než od cesty. Je mi párkrát připomenuto, že to měl být odpočinkový výlet, ale nějak to půjde.

Pěšina v travnatém svahu postupně nabírá sklon a po chvíli už se drápeme částečně po kamenech, suti a skále nahoru. Občas se nám naskytne pohled na docela vysokou severní stěnu, kterou kousek pod námi zdolávají lezci. I svah na naší straně nabírá slušný sklon. Tady bych uklouznout nechtěl. Atmosféru dotváří neustále pendlující vrtulník, který přepravuje stavební materiál na nedalekou turistickou chatu. Vydrápeme se na předvrchol a odtud nás stezka vedoucí po úzkém hřebínku zavede k vrcholovému kříži. Výhled máme opět parádní, ale nevím, jestli by Nina charakterizovala výlet jako odpočinkový. Za chvíli se dozvídám, že ne. Sedáme na kámen a dáváme si svačinu. Dorazím cibulový croissant a kochám se výhledem na Lechtalské Alpy. Když námahu porovnám s výhledem přede mnou, tak to bylo skoro zadarmo.

Cesta dolů je opatrná, ale odsýpá docela rychle. Než se nadějeme tak jsme zpátky u auta a míříme za naším zítřejším cílem do alpského pohoří Ortles a národního parku Stelvio (německy Stilfser Joch) v severní Itálii. Už po přejetí hranic se nám za jezerem Lago di Resia (německy Reschensee) naskytne parádní výhled na tento horský masiv v čele s jeho nejvyšší horou Ortler (italsky Ortles) dosahující výšky 3.905 metrů, která byla nejvyšší horou tehdejšího Rakouska-Uherska. Zároveň lze poměrně zřetelně rozeznat i náš zítřejší cíl Cima Vertana (německy Vertainspitze), která se tyčí do výšky 3.545 metrů. Zajímavé, vypadá to fakt vysoko. Snad to zítra zvládneme.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Falscher Kogel ze sedla Hahntennjoch měří zhruba 5 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:51).

Proč jít:

rychlý výlet na kopec s parádním výhledem, když nemáte moc času a projíždíte kolem

Doporučení:

na výstup postačí tenisky s dobrou podrážkou, jde se po širokém chodníku, travnatém svahu a v závěru částečně po suti a kamenech
v okolí je spousta možností k výletům, pokud máte více času, koukněte do mapy a naplánujte si celodenní výlet, akorát si dejte pozor na náročnost, některé vrcholy jsou docela špičaté a i do některých sedel je docela náročné vystoupat

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz