Beskydský výlet se stanem po známých i neznámých stezkách a vrcholech

Zdá se, že práce z domova nesvědčí mojí peněžence. V minulém týdnu se před domem protočila snad každá přepravní služba, která nám dovezla nějakou novou výbavu nebo nové kousky oblečení. Utěšoval jsem se, že aspoň někdo roztáčí kola ekonomiky. Nový stan, spacáky, karimatky i batoh je připraven na první ostrou zkoušku. Ta nanečisto proběhla už na zahradě. Schyluje se k hezkému víkendu, takže by byl hřích ho strávit jinak než pobytem v přírodě, který je v těchto časech naštěstí ještě povolen. Přes noc má teplota na hraničním hřebenu Beskydy klesnout k čtyřem stupňům pod nulou, což je ideální. Už ať je sobota.

Vybrali jsme si zhruba 35 kilometrový okruh ve východní části Moravskoslezských Beskyd. Za normálních okolností se dá tento výlet zvládnout za den, ale naším cílem tentokrát není výlet samotný avšak test nové výbavy. Startovní bod volíme na pomezí Bocanovic a Dolní Lomné na malém parkovišti u lesa za železničním viaduktem. V plánu je několik beskydských vrcholů, jmenovitě Malá Kyčera, Malá Kykula, Kozubová, Motyková, Kozí hřbety, Muřínkový vrch, Velký Polom a Skalka. Navíc několik bezejmenných a několik, jejichž vrchol jen těsně mineme. Zdá se tedy, že to bude nahoru a dolů. Přesně v poledne přijíždíme do Dolní Lomné, házíme batohy na záda a vyrážíme vzhůru po lesní asfaltce. Počítám, že ke kapli mezi Muřínkovým vrchem a Velkým Polomem od které nás dělí 24 kilometrů můžeme dojít za šest hodin pohodové chůze.

Předpokládám, že až po chatu na Slavíči budeme potkávat větší množství turistů. K mému překvapení se ale střetneme jenom s několika dvojicemi nebo osamocenými turisty a jednou větší skupinkou. Větší množství lidí se koncentruje u chaty na Kozubové, která má otevřeno aspoň přes okénko. Za Slavíčem dle mých předpokladů nepotkáváme nikoho až do místa našeho plánovaného bivaku. Není se čemu divit, už je pozdní odpoledne a tyhle kouty Beskyd moc navštěvované nejsou. Od Slavíče po Čerchaný Beskyd totiž není žádná turistická chata a je to od sebe docela daleko. Navíc terén v jarních měsících v úseku mezi Malým Polomem a Čuboňovem není ideální, pokud si tedy nelibujete v bahenních lázních. Proto si plnými doušky užíváme tak trochu zapomenuté beskydské divočiny, kterou už dnes na moc místech najít nejde.

Z naší plánované výbavy nedošel Nině nový batoh, takže si musela vzít menší, do kterého se vejdou akorát karimatky, oblečení a voda. Stan a spacáky jsou mým údělem. Zároveň nedorazily ani její nové botky, takže musí jít ve vyšších pohorkách, což je oproti standardním běžeckým botám nebo nízkým pohorkám, ve kterých obvykle chodíme docela rozdíl. Je mi jí líto, protože si už dříve stěžovala, že jí z těch bot bolí chodidla. Ale bohužel se to tak sešlo a je třeba bojovat. Lepší než sedět doma.

Ačkoliv jsem byl na Kozích hřbetech jenom jednou (výlet Za borůvkami a výhledy na Ropici, Kozí hřbet a Travný), výhled a pohoda na vrcholu si mě získaly. Skalka pod vrcholem nabízí nádherný výhled na hraniční hřeben, na který se za chvíli vydáme. O kousek dále se pak mezi stromy otevře výhled na Lysou horu a Travný. Paráda. Škoda, že už nerostou borůvky, jinak bychom tu dobrou hodinku zůstali. Musíme však pokračovat, zatím to vypadá, že dodržíme můj šestihodinový odhad. To by ale nesměl přijít mix bahna, ledu a vody, které nám připraví potůčky pramenící na úbočí Malého Polomu a Čuboňova. V některých místech se nejde vyhnout šlápnutí do tůní. Moje Salomony (recenze Salomon X Ultra 3 GTX: nízké pohorky na hory a do nečasu) to zvládají v pohodě, ale mám trochu obavy o Mammuty od Niny, které už mají pár let za sebou.

Nakonec úspěšně překonáváme nástrahy hraniční hřebenovky, na které se střídá úzká pěšina s lesními cestami a o patnáct minut později než jsem plánoval přicházíme ke kapli pod Muřínkovým vrchem. Nejprve doplňujeme vodu z místního vydatného pramene a pak hledáme místo na stan. Nina si před kapličkou ještě převlíkne termo tričko na spaní a sundá podprsenku. Až poté si všimne, že přímo na kapličce je kamera a nápis “objekt je monitorován”. Uklidňuju jí tím, že má beztak bídné rozlišení, ale ještě chvíli si brblá pod nosem. Vzhledem k tomu, že trochu fouká, hledáme místo, kde by byl náš stan trochu chráněný. Navíc neradi přespáváme přímo na ráně. Nakonec nacházíme malý plácek mezi stromy asi 100 metrů od kapličky, který je sice trochu z kopce, ale lepší, než aby nás budil v noci vítr.

Vařič, hrnec i filtr na vodu jsme nechali v Praze, takže na večeři máme jen rohlíky s poctivou štanglí vysočiny a na snídani rybízový koláč. Venku už začíná mrznout, takže zalézáme do stanu a chystáme se usnout. Po osmé hodině ale přijíždí ke kapličce auto. Kdo to může být? Hlavou se honí různé myšlenky. Kdo do háje přijede ze Slovenska autem za tmy na hranici autem. Ačkoliv jsme dnes párkrát hranici překročili, vím určitě, že jsme stan postavili na české straně. Sice ne záměrně, ale o pár metrů by to mělo vycházet, takže slovenských policajtů se nebojíme. Zhasíná motor auta, bouchají dveře a následujících deset minut slyšíme jen vzdálené hlasy dvou lidí. Pak opět bouchají dveře a startuje motor, který následující hodinu jede na prázdno. Možnosti se v našich hlavách zúžily na policajty nebo fotografy. V hlavě Niny samozřejmě straší úchylové, kteří jí viděli přes tu kameru a teď nás budou hledat a zamordují nás. Takže jsem nakonec nucen vylézt ze stanu v trenkách a zkontrolovat situaci. Ve tmě vidím jen koncová světla malé dodávky stojící zhruba před kapličkou a nic dalšího. To však Ninu samozřejmě neuklidní a už začíná přemýšlet nad tím, jak nás cpou do dodávky. Naštěstí po hodině a půl neznámí návštěvníci odjíždí a my můžeme jít spát.

Ráno je docela mrazivé, ještěže jsem přibalil do batohu rukavice. Horký čajík by teď opravdu bodnul. Kdo ale mohl čekat, že se do Prahy nevrátíme už čtvrtý týden. A já jsem při odjezdu chtěl vzít ten košík, ve kterém máme věci na stanování. Nakonec jsem ho s přesvědčením, že stejně bude úplný zákaz vycházení, nechal na svém místě. Žmoulám buchtu ve spacáku a pozoruji, jak slunce postupně začíná ozařovat vrcholky stromů na Muřínkovém vrchu. Před výletem jsem měl pošetilý plán, že vstaneme dříve a půjdeme na Velký Polom pozorovat východ slunce, ale po včerejším boji v bahně a raním mrazíku jsem od něho upustil. Dojídám svačinu a začínám balit věci. Nina ještě pořád spí, ale při balení mého spacáku se probouzí. Pobavím jí historkou, že se mi zase zdál můj obvyklý sen, když spíme ve stanu. Zdá se mi totiž, že ležím na zádech ve stanu a snažím se usnout. Když se probudím, mám pak pocit, že jsem vůbec nespal.

Balíme věci a vyrážíme po zamrzlých kalužích na Velký Polom. Slunce začíná pomalu ohřívat půdu, ale pořád nám led křupe pod nohama. Z vrcholu Velkého Polomu je parádní výhled na celý hřeben Malé Fatry od Rozsutců, přes Velký a Malý Kriváň po Suchý. Na druhou stranu pak mezi uschlými smrky vystupuje hřeben Kozubové, po kterém jsme včera šli. Scházíme z Velkého Polomu ke Kamenné chatě a rozhledně Tetřev. Jedná se asi o nejméně užitečnou rozhlednu, kterou znám. Moc toho z ní vidět není, spíš koruny okolních stromů. U rozhledny potkáme dva Poláky a na chvíli v nás zůstává otázka, odkud se tu vzali.

Za Skalkou scházíme ze hřebene po žluté turistické značce. Okolní svahy jsou hodně poznamenané kůrovcovou kalamitou. Moc stromů tu nezbylo. Nějaké buky a pár smrků, které ale stejně za chvíli skolí vítr nebo kůrovec. Procházíme pustinou, ale za pár let se to tu určitě zase zazelená. Cesta k autu vede už jen pořád z kopce. Čas si v závěrečném úseku krátíme pozpěvováním, takže veverky a další lesní zvířata můžou poslouchat, že jsem býval chudý jako kostelní myš, že cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a že mě zítra ráno v pět ke zdi postaví.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh přes Kozubovou, Slavíč a Velký Polom měří zhruba 35 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.200 výškových metrů a zabere Vám přibližně 9 až 10 hodin (náš souhrnný čas pohybu 8:07 s batohy a částečně ve sněhu).

Proč jít:

klid a pohoda Beskyd
minimum lidí na hraniční hřebenovce
hezké výhledy na většinu vrcholů českých, slovenských i polských Beskyd

Doporučení:

trasa se dá absolvovat za den, my jsme chtěli vyzkoušet novou výbavu, takže jsme si výlet rozdělili na sobotní odpoledne a nedělní ráno
po trase je 5 turistických chat, takže teoreticky ani nemusíte brát jídlo s sebou, jedná se o chaty Kozubová, Kamenitý, Slavíč, Kamenná Chata a Skalka
na trase je spousta zdrojů vody (ať už v chatách nebo z přírodních zdrojů), takže opět nemusíte tahat velké zásoby
u kaple na Muřínkovém vrchu je malé tábořiště včetně plácku, na který se vejde několik stanů, zároveň je zde pramen s pitnou vodou i kadiboudy

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz