Napříč pabukovým pralesem na Eldrig Peak v národním parku Fiordland

Při příjezdu do našeho ubytování v Te Anau se nás paní na recepci ptala, co máme naplánované na další dny. Když ji sděluji, že po výletu do Milford Sound máme další den v plánu výstup na Eldrig Peak ve Fiordlandu, s nechápavým výrazem nám odpovídá, že o tom ještě nikdy neslyšela. V duchu si říkám, že to je jedině dobře. Zaprvé tam nebude moc lidí a zadruhé ty místa, o kterých se nemluví, bývají obvykle nejhezčí.

Ze stránek Department of Conservation jsem se již dříve dozvěděl, že cesta není značena až na samotný vrchol, ale zhruba do jeho půlky. Navíc se doporučuje jet na výchozí „parkoviště“, které se nachází na Borland Road, autem s pohonem na všechny čtyři kola. Takže žádný problém pro naši Toyotu Yaris. Z Te Anau to máme k výchozímu bodu asi 70 kilometrů, z toho zhruba 10 kilometrů jedeme po štěrkové silnici, která se 5 kilometrů před cílem mění na obtížnější cestu, ale není to nic, co by Toyota Yaris nezvládla. Akorát stačí jet pomalu. Auto necháváme na plácku vedle cesty uprostřed lesa a pokračujeme po kamenité cestě vzhůru k našemu cíli. Po zhruba kilometru a půl opouštíme tuto lesní cestu a vydáváme se na pěšinu hustým porostem, který se po pár metrech mění v regulární prales.

Všechny okolní pabukové stromy jsou porostlé mechem či jinými, pravděpodobně, lišejníky. Následujeme dobře značenou cestičku, která zatáčí mezi stromy každých pár metrů. Po úvodním stoupání následuje krátká rovinka a další ještě prudší stoupání, kdy na některých místech doslova lezeme po kořenech stromů.

Pralesem se prodíráme následující hodinu. Sem tam se nám nabízí parádní výhled do údolí pod námi. Počasí nám vychází opět na jedničku a já začínám tušit, že tenhle výlet bude opět stát za to.

Prales po dvou kilometrech vystřídají horské louky a rašeliniště. Konečně vidíme více než jen větve stromů a pokračujeme dále vstříc hradbě vrcholů před námi. Pohledem do mapy zjišťuji, že cesta vede přímo nahoru. To zas bude makačka.

Pěšina po louce už se těžko hledá, ale stále je znatelná. Navíc nám pomáhají tyče s odrazkami, takže riziko, že se ztratíme nebo sejdeme z kurzu, nehrozí. Prostě je to pořád nahoru. Po pár zastávkách konečně staneme na horizontu, odkud náš cíl však stále není vidět. Cesta je značena jenom po malou náhorní planinu, kterou během pár minut přecházíme.

Pokud chceme vyjít na Eldrig Peak, máme dvě možnosti. Buď se můžeme vydat delší cestou po skutečně táhlém hřebeni po naší levici, nebo vyjdeme horu, která se tyčí nad námi a odtud se vydáme po hřebeni na Eldrig Peak.

Při pohledu na hřeben po levici volíme druhou variantu a pokračujeme vzhůru po strmém úbočí, cestou, která nám připadá nejlepší. Vzhledem k tomu, že je cesta opravdu prudká, máme aspoň dostatek času na to kochat se místní fantastickou krajinou. Už se těším, jaký bude výhled z vršku této hory.

Po výstupu však zjišťuji, že představy, které jsem měl na základě údajů z mapy, se trochu liší od skutečnosti. Po pohledu na mohutný Eldrig Peak, jeho skalnatý vršek a neexistující výstupovou cestu a při současném zhodnocení našich zbývajících fyzických sil dospíváme k závěru, že, zřejmě bezejmenný, vrchol ve výšce 1498 metrů nad mořem, na kterém právě stojíme, bude naším dnešním cílem. I tak jsme dnes nastoupali okolo 1100 výškových metrů.

Sedáme na nejbližší kámen a vychutnáváme si úžasné výhledy do údolí pod námi i na okolní vrcholy národního parku Fiordland. Dnešní výhled může směle konkurovat tomu včerejšímu z Gertrude Saddle, akorát ten oceán a fjord chybí. Místo toho však při pohledu na jih vidíme část jezera Monowai se svojí až černou barvou.

Po odpočinutí ještě chvíli přemýšlím, zda se na Eldrig Peak nevydat, ale i když se to zdá být blízko, trval by nám výstup nejméně ještě další hodinu. Pomalu se tedy vydáváme stejnou cestou zpátky k našemu autu.

Některé úseky jsou tak strmé, že si sám pro sebe říkám, že je fajn, že jsme to vyšli. Při sestupu se alespoň můžu více věnovat focení a pozorování okolní krajiny.

Při zpáteční cestě slyšíme u jedné z odboček na vyhlídku bavící se lidí, což jsou jediní turisté, které jsme dneska potkali. Myslím, že dneska byla naše očekávání vrchovatě naplněna.

Praktické informace

Vzdálenost:

Naše popisovaná trasa z Borland Road pabukovým pralesem na vrchol vedle Eldrig Peak měřila celkem zhruba 5,5 kilometru (11 kilometrů tam a zpět).

Časová náročnost:

Cesta nám trvala okolo 6 hodin se vším všudy. Pokud plánujete jít až na Eldrig Peak, počítejte zhruba s 8 hodinami na celý výlet.

Proč jít:

nádherné výhledy na vrcholy národního parku Fiordland
zjevně tu nechodí moc lidí
nedotčená příroda

Doporučení:

lze naplánovat jako okruh přes Eldrig Peak, kdy se zpět vrátíte jižním hřebenem
jedná se o částečně neznačenou trasu, na úbočích však víceméně není kde zabloudit, i přesto si vemte zařízení s GPS (celá oblast je bez mobilního signálu)
cestu k výchozímu bodu zvládnete v pohodě i bez čtyřkolky, Borland Road však může být kdykoliv zavřená

Stáhnout GPX – odkaz na Mapy.cz