Vzhůru do Wanaky na Mount Iron a Rocky Mountain

Queenstown za našimi zády stále halí dešťové mraky. Doufám, že to ve Wanace bude lepší, i když dneska to na moc slunka nevypadá. Máme proto v plánu podívat se na Mt. Iron, ze které bude pěkný výhled na Wanaku a odpoledne se zajet podívat Rocky Mountain a Diamond Lake pod ní.

Zastavujeme u muzea hádanek Puzzling Worldu, a zatímco moje mamka si jde užívat optických klamů a ztratit se do velkého bludiště, my vyrážíme na nedalekou okružní trasu přes Mt. Iron. Výstup je krátký, je to prostě takový malý kopec za městem. Výhled kvůli nízko ležícím mrakům není nic moc, ale aspoň už neprší.

Z vrcholu pokračujeme dále směrem k Wanace a po sejití kopce zatáčíme zpátky k našemu výchozímu bodu, kde si jdeme potrápit hlavu několika hlavolamy, protože máme ještě dost času, než se budeme moci ubytovat.

Po nákupu zásob na další dny (ve skutečnosti jsme ve Wanace chodili nakupovat každý den) se vydáváme autem podél jezera k parkovišti pod Rocky Mountain. Vrchol se nachází ve výšce asi 750 metrů nad mořem, takže při výstupu překonáme něco málo přes 400 výškových metrů. Zkrátka další odpočinkový den.

Od parkoviště se po stoupajícím štěrkovém chodníku vydáváme kolem malého Diamond Lake. Následně se štěrková cesta mění na úzkou pěšinu a schody, po kterých stoupáme na vyhlídku nad jezerem.

Rocky Mountain je tvořena několika terasami, takže po krátkých rovinkách následuje prudké stoupání. K výstupu volíme nejprve východní trasu, ze které máme pěkný výhled na jezero Wanaka.

Z vrcholu Rocky Mountain musí být super výhled na Mount Aspiring a jeho ledovce, jak nám mimo jiné potvrdil následující den, kdy jsme šli na Roys Peak. Dneska jsou bohužel vrcholy okolních horských štítů zahaleny v mracích. Aspoň nebudu nařknut z toho, že jsme měli pořád hezké počasí (ve skutečnosti si však na počasí na Zélandu fakt nemůžeme stěžovat).

Pro sestupovou trasu volíme západnější cestu, která je o dost prudší a kluzčí než cesta nahoru. I v takovém počasí je však okolní krajina nádherná.

Cestou zpět míjíme parkoviště u začátku cesty na Roys Peak a i v takovýto nečas, kdy nahoře nemůže jít nic vidět, stojí auta i vedle cesty. Ok, zítra hlásí jasno, takže si musíme přivstat. Jestli se to vyplatilo, si můžete přečíst v dalším příspěvku.