Kočárková jízda pod dohledem svišťů v údolí Federia v Livignu

Původně jsem měl během našeho týdne v Livignu naplánované “náročnější” výlety, ale nakonec jsme kvůli nadmořské výšce usoudili, že si je necháme někdy na příště. Takže na kočárkovou procházku údolím Valle dei Forni k turistické chatě Rifugio Cesare Branca, od které bychom byli na dosah ledovci Forni, který jsme mohli vidět před dvěma lety (výlet Zamračené Monte Confinale s výhledem na zaledněné Ortles), nebo procházku údolím Val Viola ke stejnojmenným jezerům, nebo “auto výlet” do sedla Stelvio a první třítisícovku Piz Cotschen si bude muset Medík chvíli počkat. Už při předchozím výletu při přejezdu přes sedla Livigno a Bernina jí bolely ouška, takže jsme jí nechtěli trápit, když z toho stejně moc mít ještě nebude. Takže jsme se rozhodli zůstat v Livignu a šli se podívat k Lago di Livigno, které bylo kvůli nedostatku srážek a bídné zimě napůl vyschlé, a následně vyrazili do “vedlejšího” údolí Federia.

Parkujeme na začátku údolí a vydáváme se podél říčky Federia po šotolinové cestě vzhůru údolím. Cíl nemáme. Spíš se budeme řídit tím, jak dlouho bude Medík spát. Možným cílem může být farmářská usedlost skoro na konci údolí, kde bychom se mohli občerstvit a okusit místní pochutiny, ale nedělám si iluze. Cesta tam a zpátky je dlouhá 12 kilometrů a tak dlouho náš svišť určitě spát nebude. Takže prostě dojdeme, kam dojdeme.

Říčku zhruba po půl hodině chůze opouštíme a stoupáme k asfaltové cestě, která vede nad námi. Medík zrovna usíná, takže nás od místa obratu dělí přesně 40 minut. Podle spánku našeho medvěda by se totiž daly řídit hodiny. Po krátkém stoupání se silnice narovnává a my se dostáváme na plochou louku, která je prošpikovaná norami svišťů. Za chvíli se skutečně jeden objeví na jedné z vyvýšených hroud. A za ním pak i další tři sviští ratolesti, které začnou bezstarostně pobíhat okolo. Na našich výletech jsem doposud potkávali převážně přejedené sviště, kteří jsou připraveni na zimu a mají tak problém vměstnat se do nory. Sviští mláďata však vidíme poprvé. Sviští máma je bedlivě pozoruje a v okamžiku, když se vzdálí dál od nory nebo přiblíží blíže k nám, spustí varovný pískot. Chvíli to skotačení pozorujeme a já se rozhlížím, jestli ty malé chundelaté koule nemůže něco ulovit. Naštěstí žádný dravec nad námi nekrouží, takže jsou snad v bezpečí.

Vytlačíme ještě jeden malý kopec a Medík se začíná budit. Přemýšlíme, jestli jít ještě dále nebo to otočíme. Vzhledem k tomu, že toho moc dalšího neuvidíme a k farmě je to daleko, otáčíme kočárek a míříme zpátky dolů. Po cestě se zastavujeme na svačinu u jednoho z malých, zjevně opuštěných, dřevěných stavení, které nám poskytuje trochu stínu. Sedíme na dece v trávě a pozorujeme Medíka, jak se převaluje sama ze zad na bříško. Naučila se to před dvěma dny a od té doby pilně trénuje. Škoda, že první otočení nikdo neviděl. Nina se sprchovala a já jsem střídavě zkoumal trasy možných výletů a hlídal Medíka hrajícího si na zemi s plyšovým čmelákem. Zabral jsem se do mapy a po chvíli slyším “he he” a medvěd na mě kouká se vztyčenou hlavou. Následné podporování, aby to provedla znovu, nebylo kvůli trémě toho dne vyslyšeno, ale další den už začala rotovat i pod naším bedlivým dohledem.

Balíme deku a pokračujeme po asfaltce na parkoviště. Cestou na nás čeká nádherný kostel a spousta osamocených stavení rozesetých po travnatých svazích. Poslední úsek k autu si s kočárkem i trochu zasmykujeme, protože je to pořádně z kopce. Medík už začíná být nervózní, takže k autu přicházíme v pravou chvíli.

Poslední den v Livignu mě čeká projížďka na kole s výhledem na Berninu a pak odpolední procházka s kočárkem v údolí Livigna. Poté můžeme stresovat, jaká bude cesta domů. Všechno si balíme už večer, ať můžeme po prvním probuzení v 11 večer jenom nasednout a jet přes noc. Naštěstí oproti cestě do Livigna byla cesta zpátky domů pohodová a utekla tak desetkrát rychleji, což nám dalo naději, že letos ještě někam trochu dále vyrazíme.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet s kočárkem údolím Federia v Livignu měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 200 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:33).

Proč jít:

• příjemná a nenáročná procházka alpským údolím
• horské louky s možností vidět skotačící sviště

Doporučení:

• výlet se dá protáhnout až k usedlosti Alpe Federia (Agriturismo Federia) na konci údolí (+ 5 kilometrů a 150 výškových metrů k celkové délce výletu), kde si můžete dát třeba oběd nebo něco menšího z místních pochutin k zakousnutí
• naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše nejlepší výlety v Alpách

# Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies

# Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu

# Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles

# S podzimním sluncem na Grosser Knallstein v srdci Nízkých Taur

# Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech

# Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

# Z jednoho údolí Nízkých Taur do druhého přes Rotmandlspitze

# Perný letní výstup na Grosser Priel v Mrtvých horách

# Túra na Deneck, vyhlídkový vrchol v srdci Nízkých Taur

# Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami

# Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

# Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

# Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

# Panoramatická stezka ze Söldenu do Ventu v Ötztalských Alpách

# Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze

# Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

# Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire

# Výhledy na Julské Alpy z Viševniku a odpočinek u Bohinjského a Bledského jezera

# Italské Monte Cornetto s výhledem na kopce okolo jezera Garda