Z Jižních Alp po východním pobřeží do Dunedinu

Předpovědi počasí se konečně naplňují a ráno mě budí dešťové kapky bubnující do oken. Ještě, že jsme stihli za skvělého počasí výlet pod Mount Cook a za trochu horšího túru po hřebenech místních kopců. Snídáme, balíme věci a vyrážíme směrem na jih, nejprve vnitrozemím a posléze po východním pobřeží jižního ostrova. Naším dnešním cílem je město Dunedin, kde strávíme jednu noc, abychom následující den pokračovali dále po jižní části jižního ostrova, která je označována jako Catlins, do městečka Te Anau na břehu stejnojmenného jezera. V následujících dvou dnech proto absolvujeme nejdelší přejezdy autem a celkově najezdíme něco okolo 900 kilometrů.

Na dnešní cestě máme v plánu několik zastávek. Jako první nás čeká Moeraki Boulders, což jsou zaoblené kameny “rozházené” po pláži. Naštěstí při cestě vnitrozemím ujíždíme hnusnému počasí a na východním pobřeží už to ujde. Sem tam vysvitne i slunce. Zastávka u Moeraki Boulders přichází v pravou chvílí, protože už si potřebuji trochu protáhnout nohy. Procházka po pláži se k tomu docela fajn hodí. Vzhledem k tomu, že je právě doba přílivu, musím trochu sprintovat, abych se na jeden z kamenů dostal a zároveň si nenamočil boty.

Od Moeraki Boulders pokračujeme dále po dálnici směrem k Dunedinu. Po několika kilometrech odbočujeme z dálnice a míříme k pobřežnímu městečku Karitane k malému kousku útesů označovaných jako Huriawa Pā. Parkujeme auto u dlouhatánské pláže a za krátké dešťové přeháňky se vydáváme směrem k útesům, ze kterých máme super výhled na okolní zátoky. Útesy zároveň slouží jako malá botanická zahrada a z okolních tabulí se dozvídáme, že útesy byly v restitucích vráceny místnímu Maorovi, který se o ně nyní stará.

Místo návratu na dálnici volíme pobřežní cestu. Sice je to delší a zatáčkovější cesta, ale za to máme super příležitost pozorovat přímo z auta pobřeží a oceán. A místní železnici, po které vlaky jezdí asi v pondělí a v pátek. Po pár kilometrech se na dálnici zase napojujeme a naší další zastávkou je supermarket v Dunedinu, abychom nakoupili suroviny na večeři a nějaké zásoby na další dny. Zároveň si poprvé vyměňujeme novozélandské dolary pro případ, že bychom něco platili v hotovosti (pozn. zpětně to ani nebylo nutné, všechno jsme platili kartou). Poté se přesouváme na motel, kde vaříme večeři a následně vyrážíme na poloostrov Otago, který se nachází východně od Dunedinu. Konkrétně máme dva cíle, a to Sandfly Beach, kde bychom při troše štěstí mohli vidět tučňáky a lvouny, a městečko Harington Point na samém cípu poloostrova, respektive Taiaroa Head, kde se nachází hnízdiště albatrosů.

Bohužel na Sandfly Beach nacházíme místo tučňáků tak leda létající písek, který mám po chvíli opravdu všude. Povídáme si s místním strážcem z Department of Conservation a dozvídáme se, že dneska tučňáci ještě nepřišli a že dost často v tuto roční dobu přicházejí až za tmy. Tak nic no, žádní tučňáci.

Pokračujeme dále k centru albatrosů, kde máme na zvířectvo větší štěstí a hned při příjezdu na parkoviště vidíme několik albatrosů plachtit vzduchem. Jdeme na lepší pozorovací místo, kde na ně máme super výhled. Fajn zážitek vidět naživo plachtit ptáka s třímetrovým rozpětím křídel nad útesy. Paní z návštěvního centra nám vysvětluje, že dneska vane jižní vítr, který milují a že normálně takhle nelítají a ani když jdete na prohlídku, že je nemusíte takto vidět. Paráda. Bohužel s naším objektivem vypadají ve vzduchu jako větší racci, takže to tu nemá cenu dávat a raději tu hodím fotku majáku, kolem kterého kroužili při západu slunce.

Praktické informace

Doporučení:

při přejezdu se dá určitě zastavit na více místech a pokud máte na Dunedin a okolí více času vyplatí se podívat na stránky Department of Conservation, kde určitě získáte lepší inspiraci na jiné výlety