Z Bílé za trochou sněhu na beskydskou hraniční hřebenovku

Letošní zima si opět dává trochu na čas. Po sněhu není u nás na vesnici ani památky. Na vyšších kopcích Beskyd už se ale pár centimetrů drží, takže když ho nemáme tady, tak se na něj opět vyrazíme podívat z blízka. V předchozím týdnu jsme již dvakrát okusili zledovatělé chodníky na Lysé hoře a Velkém Javorníku. A zároveň okusili davy lidí. Na parkovišti ve Veřovicích parkovalo tolik aut, kolik jsem ještě nezažil. Třeba v říjnu tu i o víkendu stálo maximálně deset aut. Po Vánocích to byla klidně i stovka. Dneska to zřejmě nebude jiné, zvláště když budeme vycházet z Bílé, kde se to výletníky hemží i za normálních podmínek. I když máme rádi klid, samotný vyšší počet turistů by nám příliš nevadil. Problém je spíše v tom, že se na hory v těchto časech vydávají i lidé, kteří se moc neumí chovat. Snad moc takových dneska nepotkáme.

Silnice z Ostravice na Bílou kolem přehrady Šance je zrána jen lehce zledovatělá, i přesto dělá některým řidičům evidentní problémy. Jeden z nich dokonce skončil v příkopě. Kdyby pořádně nasněžilo, tak tudy asi neprojedeme, protože by před námi zapadlo lidí daleko více. Naštěstí se úspěšně dostáváme do Bílé, kde nás vítá skoro plné parkoviště. Lanovka ani vleky sice ode dneška nejedou, ale stejně je tu spousta lidí, ať už na skialpech nebo jen na sáňkách. Chvíli přemýšlím nad tím, jaký má toto opatření reálný efekt, když je tu úplně stejně lidí, jako kdyby vleky jely. Že by někdo dodržoval rozestupy nebo měl roušky, je bláhová představa. Stát navíc bude muset z peněz všech skiareály kompenzovat, přičemž si dovolím tipnout, že kompenzace stejně nepokryjí jejich náklady. Nebylo by třeba lepší omezit počet lidí, co v areálu mohou v jedné chvíli jezdit (počtem prodaných vstupenek na dané hodiny/dny) a dodržovat omezený počet lidí na lanovce? Nebylo by to možné tak udělat skoro všude? Podle státu evidentně ne. Zajímalo by mě, za jak dlouho po dnešku zakážou sáňkovat.

Trudné myšlenky nechávám v údolí, zatímco stoupáme po zledovatělé cestě vzhůru lesem. Prvním dnešním kopcem je Bobek s vrcholem přesně na hranici se Slovenskem. Počasí vypadá slibně, takže se už pomalu těšíme na hezké výhledy. Na vrcholu jsme poměrně rychle a naše očekávání se naplňují. Za námi se vypíná Lysá hora a Smrk, ale nás teď zajímají spíše špičatě hory na horizontu. Máme před sebou v celé kráse hřeben kriváňské Malé Fatry. Od zubatého Rozsutce, přes homolovitý Stoh a nejvyšší Velký Kriváň, po Suchý. Jak rádi bychom se tam teďka vydali, ale zbývají nám jen vzpomínky na Zimní výstup na Velký Rozsutec a Stoh na Malé Fatře. Kousek vlevo se pak lesknou zasněžené vrcholky Západních Tater (výlet Zimní pohádka při výstupu na Baranec v Západních Tatrách).

Naše další kroky povedou po červené turistické značce, která kopíruje hraniční hřeben. Sněhu je na hřebenu poskrovnu a cesta je vyšlapaná, takže se jde relativně rychle. Po široké lesní cestě chvíli stoupáme a za chvíli zase klesáme, jak překonáváme kopce Lukavice, Korytovo a částečně Beskyd. Vzpomínám, že před pár lety jsem jel celý hřeben na kole. Z Mostů na Bumbálku a pak přes Martiňák do Čeladné. Dneska se mi to jeví trochu nereálně. Pamatuji si přesně ten úsek z Konečné přes Bobek na Masarykovu chatu, kdy jsme myslel, že chcípnu. Zdálo se to nekonečné a pořád nahoru a dolů. Teď tu jdeme a je to pořád stejně nahoru a dolů, akorát jsme odpočatí.

Původně jsme měli v plánu pokračovat až na Bumbálku, odkud bychom sešli na Salajku a po neznačených cestách přes kopce Kyčera a Klín došli zpátky do Bílé. Dneska to ale zapíchneme už pod Beskydem a po zelené turistické značce míříme kolem Maxovy nádrže do údolí Smradlavy. Po peripetiích s botami od Adidasu, kterým praskla podrážka po třech měsících, si Nina musela vzít starší boty, ve kterých jí někdy bolí chodilo. A bolí zrovna dneska, takže to nebudeme protahovat. Cesta do Bílé bude totiž ještě docela opruz, protože nás čeká několik kilometrů po asfaltu.

Kolem říčky Smradlavy míříme do Bílé a čím jsme blíže, tím se zvyšuje koncentrace lidí. Máme v plánu kouknout se do obory, která je u loveckého zámečku, ale z důvodu koronaviru je u vchodu umístěna cedule se zákazem vstupu. Spousta lidí to vesele ignoruje, podlézají závoru a pokračují dále. Asi nemám mentální kapacitu pochopit, proč je uzavřena lesní cesta mezi ohradami. Na druhou stranu je zajímavé, jak jsou nařízení už skoro automaticky většinou lidí ignorována. Každopádně by mě zajímalo, jak tuhle epizodu budeme hodnotit třeba za 20 let. Pro trochu perspektivy se stačí ohlédnout půl roku zpátky, kdy bylo nošení roušek nařízeno všude, třeba i uprostřed lesa. Oboru tentokrát vynecháme a raději koukneme do dřevěného kostela svatého Bedřicha, který nám připomněl dřevěné kostely v Norsku (cestopis Naše norská zkušenost).

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet z Bílé přes Bobek, Lukavici a Korytovo měří zhruba 19 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 650 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 4:09).

Proč jít:

nenáročný výlet po beskydských kopcích
hezké výhledy na Beskydy a Malou Fatru, při hezké počasí i na Vysoké Tatry
obora v Bílé s muflony, jeleny a daňky

Doporučení:

v okolí Bílé se najde spousta výletů po značených i neznačených stezkách, stačí jen kouknout do mapy a podle Vašich sil naplánovat ideální výlet; z těch delších (okolo 30 kilometrů) je to například okružní výlet z Bílé přes Gruň (neznačená lesní asfaltová cesta z rozcestí u Černé Ostravice, která se následně napojí na žlutou turistickou značku ze Starých Hamrů) na Bílý Kříž a zpět po hraniční hřebenovce, nebo se dá prodloužit námi popisovaný výlet na rozhlednu Súkenická, pokračovat do Mezivodí a po lesních cestách dojít na Javořinu nad Bílou

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz