Jarní výlet přes Velký Javorník, Radhošť a Čertův mlýn

Jasná obloha, čtyři beskydské vrcholy a skoro 30 kilometrů. Parádní mix pro sobotu. Zima se nám jako v předchozích letech přehoupla rovnou do léta a na sobotu hlásí 20 stupňů. Ve Studénce nasedáme na ranní vlak a míříme do Veřovic, kde začíná naše trasa. Ráno ukazuje teploměr -2 stupně, takže je třeba s sebou sbalit podvlíkačky a softshellku. Nina pro jistotu balí i rukavice a čepici. Ve Veřovicích nás sice přivítá sluníčko, ale bundy se nám na prvních pár kilometrů docela hodí.

Prvním dnešním vrcholem je Velký Javorník. Na rozehřátí ideální. Na vrchol je to z nádraží po zkratce asi 3,5 kilometru a 450 metrů stoupání. Výstup na něj mi uteče vždycky tak nějak rychle. Oproti předchozímu týdnu, kdy jsme se na hřebeni Jeseníků brodili v závějích v pohorkách, dneska do kopce skoro letím. Dneska jsem si totiž vzal jenom lehké tenisky.

Ani mi to nepřijde a po chvíli jsme nahoře. Po cestě cvakám pár fotek vycházejícího slunce, které v lese kreslí nádherné scenérie. Zároveň je třeba zbavit se pár vrstev oblečení, protože se nám začíná oteplovat. Na chvíli se skočíme podívat na rozhlednu, ze které vidíme dnešní trasu. Hlavní hřeben Beskyd máme před sebou jako na talíři. Radhošť, pak Tanečnice, Čertův mlýn, Kněhyně, obě Stolové, Nořičí hora a v dálce Lysá hora. Tu dneska nedáme a ani nechci pomýšlet, kolik tam bude lidí.

Z rozhledny fotím pár fotek, protože rozhled dneska docela „ujde“, a pokračujeme dále po červené a pak po modré turistické značce na Pindulu. Kůrovcová kalamita se nevyhnula ani Beskydům a na Malém Javorníku zjišťujeme, že zde chybí docela dost lesa, který tu ještě minulý rok byl. Trochu smutný pohled.

Po cestě na Pindulí se nám ale jeden pařez hodí na super fotky, kdy máme opět hlavní beskydské vrcholy na dosah ruky. Ranní mlžný opar v jednotlivých údolích dodává na atmosféře.

Na Pinduli se zbavuji i podvlíkaček a dále jdu jenom v kraťasech. Do následujícího kopce se mi to bude hodit. Abychom trochu ušetřili síly a vyhnuli se nepříjemnému stoupání, nejdeme z Pindule po modré turistické značce přes vrchol Kaní, ale obcházíme jej po lesní cestě. Pokračujeme na Černou horu, na kterou je stoupání docela prudké, ale trvá jenom chvíli. Pak už je to pohodička a my míříme přes Velkou Polanu k Radhošti.

Jak jsem zmiňoval minulý týden, sjezdovky jsou vždycky nepříjemné a ta před vrcholem Radhoště není výjimkou. Pražící slunce tomu taky moc nepřidává. Naštěstí není příliš dlouhá a po chvíli již stojíme před kaplí Cyrila a Metoděje.

Do kaple přicházíme v pravý čas. Za 3 minuty je 12 a pán, který má kapli na starost shání zvoníka. „Nechcete si zazvonit dvanáctou, mladý muži?“ ptá se mě. „To jako můžu? Jasně že chci!“ odpovídám. Zvonit na Radhošti dvanáctou hodinu, to se neodmítá. Pán odvazuje lano vedoucí ke zvonu, a ukazuje mi, že na jedno zatažení musí zvon dvakrát zazvonit. „No tak je dvanáct, tak můžeš.“ Ze začátku mi sice chvíli trvá, než chytnu rytmus, ale dalších 5 minut už zvoním obstojně (ha ha).

Po zvonění skočíme na chvíli do věže kaple, ze které máme hezký výhled zpátky na Velký Javorník i na Čertův mlýn, kam dále směřujeme. Po prohlédnutí kaple míříme po „dálnici“ kolem Radegasta na Pustevny, které jenom prolítneme a pokračujeme na Tanečnici. Nad sjezdovkou nad Pustevnami jenom kroutíme hlavou nad základy beskydské verze stezky mezi korunami stromů. Až doma se dovídám, že stezka má mít celkem 600 metrů a má být 22 metrů vysoká. Základy napovídají, že půjde o poměrně rozsáhlou stavbu. Proto až na vrchol Tanečnice diskutujeme, kdo tuhle stavbu povolil a kdo ji platí. Každopádně turistický ruch na Pustevnách zoufale potřebuje podpořit a je tam čím dál tím méně lidí /s. Na druhou stranu je lepší, než aby podobná blbost vyrostla třeba na Smrku nebo jiným odlehlejších kopcích.

U Tanečnice začíná být na cestě trochu sněhu a ledu, což našim teniskám zrovna dvakrát nesvědčí. Říkám si, jak asi bude vypadat stoupák na Čertův mlýn a vrstevnicový chodník kolem Kněhyně. Naštěstí nemusím dlouho čekat na to, abych se to dozvěděl. Zas tak moc to neklouže, takže se sice pomalu ale přece vydrápeme na Čertův mlýn. Můj nápad, že se podíváme k Čertovu stolu, kousek od vrcholu, však bere za své v okamžiku, kdy se propadám do závěje po rozkrok a mám problémy se vyhrabat zase zpátky. V kraťasech to není zrovna ideální.

Úzká vrstevnicová pěšina nás dále zavede kolem Kněhyně a mezi Velkou a Malou Stolovou, kde se vydáváme po žluté turistické značce hlubokým a strmým údolím do Kunčic pod Ondřejníkem. Tahle horská rokle je daleko hezčí v létě i na podzim, kdy mají okolní buky zelené, respektive zlatavé listy. Dneska jsou bukové listy pouze pod našima nohama a pořádně to na nich klouže. Bez úhony se podél potoka Stolovec dostáváme dolů a pokračujeme Kunčicemi na nádraží.

Krátkou pauzu před tím, než nám pojede vlak domů, si dáváme u dřevěného kostela sv. Prokopa a sv. Barbory, který byl do Kunčic převezen z Podkarpatské Rusi za první republiky. Na lavičce před kostelem si říkáme, jak je v Beskydech krásně. Ale je třeba ještě potrénovat, ať toho zvládneme příště více.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná okružní trasa z Veřovic přes Velký Javorník, Radhošť, Pustevny a Čertův mlýn měří zhruba 28 kilometrů.

Časová náročnost:

Trasu jsme v jarně/zimních podmínkách absolvovali zhruba za 7 hodin.

Proč jít:

jedna z nejhezčích tras v Beskydech
parádní výhledy z Velkého Javorníku a Radhoště

Doporučení:

trasu si můžete zkrátit na několika místech (na Velkém Javorníku a pokračovat do Frenštátu, nebo na Pustevnách, kdy můžete sejít na do Ráztoky, nebo na rozcestí po Tanečnici, kdy můžete sejít do Kunčic a vyhnout se stoupání na Čertův mlýn) nebo samozřejmě prodloužit na Smrk nebo z Kunčic na Skalku
po cestě máte spoustu občerstvovacích zařízení, takže neváhejte a skočte na jedno
trasa z Radhoště na Pustevny je o víkendech (zvláště v letních měsících) peklo, takže je ideální jít mimo víkend nebo brzo ráno

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz