Vodopády v soutěsce Burkhardklamm s medvídětem na zádech

Počasí se navečer trochu umoudřilo, takže můžeme s naší medvědicí prozkoumat okolí vesničky Untertelfes, kde jsme si rezervovali sice malý, ale nový a hezky zařízený apartmán. Akorát příjezd a parkování je trochu divočejší, protože celá vesnice se nachází v docela prudkém svahu nad údolím Ridnaun. Uličky jsou tu proto úzké a strmé a parkování je s přesností na centimetry. Vesnice je opravdu malá, pár hospodářských stavení a několik apartmánových domů. S kočárkem se jedeme podívat k místnímu kostelu a hřbitovu, odkud máme hezký výhled na údolí pod námi a protější hory. Na ty se vydáme v následujících dnech. Naše procházka končí na dětském hřišti, které už toho pamatuje hodně. Skluzavka i prolézačky se skoro rozpadají, ale i tak dokáže vykoulit naší medvědici úsměv na rtech.

Ráno jsme ještě unavení ze včerejší cesty, takže se půjdeme projít na krátkou procházku kolem zámku Wolfsthurn ve vesnici Mareit pod námi. Vydáváme se na krátkou naučnou stezkou okolo zámku a kolem říčky pod ním. Když se zpětně ohlédnu, je to naposled, co jsme šli na výlet s kočárkem. Medík už jde stejně většinu času sama. Zvládá už i kořeny, kterých je tu habaděj. Po pozorování několika veverek míříme zpátky k autu. Zastavujeme se u jedné z her na naučné stezce, která má simulovat dopad skoku dalekého se značkami, kam doskočí jaké zvíře. Přichází „tatínkovská“ chvíle, kdy „musím“ ukázat, kam doskočím já. Bohužel dopad není do písku, ale do mulčovací kůry. Takže při dopadu mi podjede jedna z noh a já si přisednu koleno a bodne mě v něm. To není dobré, probleskne mi hlavou. Začátek dovolené a já udělám takovou blbost. Naštěstí se mi podaří to částečně rozchodit. Jenom nemůžu udělat dřep až na zem, ale výlety s krosnou s naším medvídětem zvládnu. Snad mě to nebude bolet při sestupech, což každopádně zjistím hned odpoledne.

Po poobědovém medvědím spánku se vydáváme na konec údolí Ridnaun k bývalému dolu, ze kterého je dnes muzeum. Odtud se vydáme soutěskou Burkhardklamm s několika vodopády k turistické chatě Aglsbach na konci širokého ledovcového údolí, které zakončuje další vodopád. Nahazuju Medíka do krosny a stoupáme od dolu po hezky udržované turistické stezce. Část cesty je dokonce zajištěna ocelovými lany, ale ty jsou zde spíše pro zimní období, nebo když je stezka namrzlá. To dneska nehrozí. Sice je slunce schované za mraky, ale pršet nemá. Brzy se připojíme k říčce Seebach, která protéká soutěskou. Nejprve na nás čekají peřeje a o kousek výše už i první vodopády. Medíkovi se ta spousta valící vody evidentně líbí, protože znakuje vodu a usmívá se.

Za vodopády na nás čeká krátké stoupání a přicházíme na začátek širokého údolí zcela obklopeného horskými štíty. Zrovna trochu vysvitlo slunce a ozařuje okolní travnaté svahy. Trochu mi to připomíná náš výlet do Skotska, když zrovna nepršelo, což bylo z více než týdne dní maximálně pár hodin (výlet Tarmachan Ridge slunečný, mlhavý, deštivý i sněhový). Jdeme po pěšině klikatící se na levé straně údolí. Pod námi hučí rozvětvená říčka a vedle ní se vyhřívají krávy. Vodopád a chata, ke kterým máme namířeno, vidíme na konci údolí. Vymyslel jsem však, že si uděláme okružní trasu kolem údolí, která obsahuje i docela prudké stoupání a ještě prudší klesání k vodopádu. Myslel jsem, že odsud lépe uvidíme na vodopád, ale jediné, co jsme viděli, bylo údolí shora. Vodopád je totiž hned za chatou. Takže jsme si dali navíc něco přes 100 výškových metrů. V půlce okruhu se navíc dalo odbočit a vyhnout se stoupání a klesání, což jsme neprozíravě nevyužili. Při klesání pro změnu bodlo v koleně Ninu, takže tenhle okruh se určitě nevyplatil. Na druhou stranu, vodopád stál za to, stejně jako houpající se provazovodřevěný most, který jsme museli překonat, abychom se dostali k chatě. Uprostřed se opravdu hodně houpal a Medík na mých zádech z toho samozřejmě měla srandu a chtěla jít ještě jednou.

U chaty si na chvíli odpočineme u malého jezírka. Je tu spousta pstruhů, které může Medík pozorovat. Dáme si svačinu a necháme Medíka po svých vyrazit po hezké louce se spoustou krav. Tempo našeho výletu se výrazně snižuje, protože zastavujeme u každého většího kamenu, na kterém Medík balancuje. Odkoukala to doma od koček a teď předvádí, jak to umí taky. Pak se ještě snažíme seznámit s krávami, ale doba už pokročila a proto Medík po přebalení putuje zpátky do krosny a tempo pochodu se opět zvyšuje. Zpátky již nejdeme soutěskou, ale po lesní cestě, takže jsme za chvíli zpátky nad dolem. Zbývá sejít prudký úsek a stojíme u auta. Obě naše kolena to „ustála“, takže můžeme pokračovat zase zítra.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet soutěskou Burkhardklamm měří zhruba 8 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 400 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:09).

Proč jít:

soutěska s několika vodopády
nádherná horská louka se spoustou krav

Doporučení:

podle mého názoru nemá cenu stoupat nad chatu Aglsbach (čeká Vás navíc 100 výškových metrů a jedinou odměnou je pohled na údolí z trochu větší výšky), jakmile začne pěšina na pravé straně údolí stoupat (pod menším vodopádem, kdy překračujete potok), následujte potok doleva a směřujte po louce k zavěšenému mostu (vede k němu i trochu vychozená pěšina)
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz