Naše sardinská zkušenost

Naše výprava na italskou Sardinii na sklonku dubna byla naším prvním leteckým výletem ve třech. Byla vydařená, i když jsme se nevypravili na všechny výlety, které jsem měl dopředu naplánované. Na následujících řádcích se pokusím shrnout praktické zkušenosti, které jsme za dobu naší devítidenní návštěvy Sardinie načerpali. Podíváme se, proč jsme na Sardinii vyrazili, jak jsme tam jeli, jak jsme plánovali výlety, kolik nás to stálo a co bychom třeba příště udělali jinak.

Proč jsme se vydali na Sardinii?

Protože tam jsou nádherné pláže a průzračné moře, teplo, italská pizza a zmrzlina, “nenáročné” hory a relativně krátký let letadlem.

Do konce dubna jsem si potřeboval vybrat týden dovolené z předchozího roku, takže bylo třeba naplánovat, kam se vydáme. Hlavním požadavkem bylo, aby tam bylo teplo a ideálně i moře. Pokud bychom jeli autem, tak připadaly v úvahu dvě možnosti, buď někam do Alp nebo do Chorvatska. Na Alpy mi ale přišlo s miminkem a krosnou trochu brzo a severní část Chorvatska mě z fotek moc neuchvátila. Samozřejmě by se dalo jet dále, ale kvůli Medíkovi a trochu i sobě nechci celou noc a den prosedět v autě. Takže kam poletíme? V užším výběru destinací nakonec zbydou Sardinie, Malaga nebo Tenerife. Vzhledem k tomu, že poletíme s Medíkem poprvé, hlavním výběrovým kritériem nakonec byla délka letu. Z polských Katowic do sardinského Alghera let trval dvě hodiny a dvacet minut, na Tenerife by to bylo více než dvojnásobek, Malaga byla někde v půlce. V rámci zralých úvah jsme nakonec zvolili Sardinii.

Hlavním lákadlem Sardinie jsou bezpochyby nádherné pláže a průzračné moře. Najdete tu dlouhé písečné pláže i skryté zátoky mezi vysokými útesy. Některé pláže na severu ostrova vypadají jako v Karibiku. Na druhou stranu při prvním pohledu do mapy tu hor moc není, alespoň v porovnání se sousední Korsikou. Na druhý pohled a trochu vyhledávání na internetu však zjišťuji, že nějaké kopce tu přeci jen budou, akorát nebudou tak “špičaté”. Takže to vypadalo na ideální spojení turistiky a odpočívání na pláži s italskou zmrzlinou a pizzou.

Jak jsme plánovali?

Za “normálních” okolností bychom se snažili projet celou Sardinii, ale s Medíkem se nám nechce moc přejíždět z místa na místo. Přeci jen ze severního na jižní pobřeží Sardinie to je 350 kilometrů. Takže zvolíme jeden základní tábor, ze kterého budeme vyrážet na výlety. Volba padá na přímořské městečko Cala Gonone obklopené horami v národním parku zálivu Orosei (Parco Nazionale del Golfo di Orosei e del Gennargentu). Zpětně se domnívám, že to byla super volba, zvláště pokud chcete zůstat na jednom místě. Každý den můžete chodit na pláž se zmrzlinou a výletů je tu na výběr habaděj. Jak na nádherné pláže v okolí, tak do místního pohoří Supramonte. Pro úplnost dodám, že se nabízelo ubytování i v městečku Dorgali, které vycházelo ve stejné kvalitě cenově skoro o polovinu příznivěji, ale my jsme chtěli každý den chodit po svých na pláž (nechtěli jsme přejíždět autem), což se retrospektivně ukázalo, že to za těch pár tisíc navíc stálo (jezdit každý den ty zatáčky by bylo za trest).

V plánu toho bylo hodně. Bohužel už cestou z letiště se ukázalo, že zatáčky na silnicích a zadní sedačky Fiatu Panda, kde jsme měli sice vlastní sedačku, ale bez isofixové základy, se příliš nezamlouvaly naší Medě. Potah sedaček Pandy poprvé pokřtila cestou z letiště. Nutno dodat, že z Alghera do Cala Gonone to bylo 160 kilometrů, které jsme jeli skoro tři hodiny a nevolnost přišla až 15 minut před cílem. Problém je, že pak už každá zatáčka nebo zastavení není pro Medíka ani pro nás příjemná a my se modlíme, ať už jsme tam. Takže výlety, které byly trochu dál nebo po trochu klikatější cestě jsme až na jednu výjimku v podobě pláže Cala Goloritze nechali na jindy.

Kočárek jsme s sebou nebrali. Všechny výlety a procházky na pláž jsme s Medíkem absolvovali v krosně Deuter Kid Comfort, nebo částečně už po svých. Navíc jsme s sebou měli nosítko Sestrice, které jsme využili zejména na letišti.

Itinerář naší cesty a výletů

Pro přehlednost přidávám itinerář naší cesty:

• 23.4.2023 – autem do Katowic, let z Katowic do Alghera, přejezd do Cala Gonone, odpolední procházka po pláži
• 24.4.2023 – výlet na pláž Cala Luna
• 25.4.2023 – výlet na pláž Cala Cartoe a flákání v Cala Gonone
• 26.4.2023 – výlet na pláž Cala Osalla a výlet na hřeben Monte Albo
• 27.4.2023 – výlet na pláž Cala Cartoe a flákání v Cala Gonone
• 28.4.2023 – výlet na pláž Cala Goloritze
• 29.4.2023 – výlet na hřeben Supramonte di Urzulei
• 30.4.2023 – výlet k jeskyním v Cala Gonone
• 1.5.2023 – výlet na Punta Su Nuraghe nad Cala Gonone
• 2.5.2023 – přejezd do Alghera, let z Alghera do Katowic a autem domů

Pokud plánujete jet obdobně, tedy chcete mít základnu v Cala Gonone nebo jeho blízkosti a vyrážet na výlety po okolních horách a na přilehlé pláže, koukněte, jestli z Vaší výchozí destinace nelétá linka do Olbie (létá z Prahy a Vídně), jelikož si ušetříte pár hodin cesty autem.

Navíc přidávám ještě výlety/místa, které jsou v okolí Cala Gonone a kam se vyplatí zajít, ale my jsme na ně z různých důvodů nešli.

• Punta La Marmora – nejvyšší hora Sardinie, nenáročný výlet od chaty Bruncu Spina, kam se dá dojet autem, nejeli jsme kvůli spoustě zatáček, z Cala Gonone to je hodina a půl cesty autem;
• Monte Corrasi – nejvyšší vrchol pohoří Supramonte Oliena, nejeli jsme kvůli převýšení (nechtělo se mi tahat s krosnou přes 700 výškových metrů), z Cala Gonone je to 45 minut autem k začátku trasy nad městem Oliena u turistické chaty Ostello di Maccione (vede tam poměrně úzká cesta plná zatáček);
• Monte Fumai – okružní nenáročný výlet kolem přes Monte Fumai, nejeli jsme kvůli zatáčkám, z Cala Gonone to je hodina a deset minut cesty autem;
• Monte Tiscali – pozůstatky nuragické civilizace;
• Orgosolo – horské městečko s pomalovanými domy;
• soutěska Gorroppu – nejhlubší soutěska v Itálii, viděli jsme jí ze silnice SS125, na výlet do ní jsme nešli, protože se nám nechtělo (nic extra bychom asi dole neviděli);
• jeskyně Grotta di Ispinigoli – nádherně vypadající jeskyně kousek od Cala Gonone, nechtělo se nám Medíka vystavovat hodinové prohlídce s průvodcem.

Jen pro úplnost dodám, že další oblastí Sardinie, kam bych se podíval, pokud máte v plánu procestovat celý ostrov, jsou poloostrovy (a ostrovy) s nádhernými plážemi na sever od Olbie (okolí Porto Cervo a Palau, ostrov Maddalena).

Jaká byla cesta letadlem?

Byla to první cesta letadlem s naší Medou. V době odletu měla skoro 15 měsíců. Kdo říká, že neměl před letem obavy, jak bude jeho dítě snášet letiště a letadlo, asi už na to zapomněl. My si to ještě pamatujeme a víme, že jsme docela dost zvažovali, jestli letět. Nejenom kvůli letadlu samotnému, ale i kvůli shonu a kontrolám na letišti. Nakonec jsme zvolili co nejkratší let z provinčních letišť, takže toho shonu bylo méně a i v případě, že by Medík letadlo nezvládala dobře, ty dvě hodiny by se daly nějak vydržet. Nakonec se ukázalo všechno více méně v pohodě. Medík si na letišti běhala tam a zpátky a další lidé jí vůbec nevadili. Ani v letadle, kde byli trochu blíže (až na jednoho letušáka a pás). Spíše je se zájmem sledovala, což byl docela kontrast s návštěvou doktora. Část cesty tam a většinu cesty zpátky dokonce prospala. Uši jí naštěstí nebolely, ve vhodných chvílích se kojila. Horší byla spíš cesta autem z a na letiště na Sardinii. Zvlášť cesta zpátky, kdy jsme museli vyjíždět o půl páté ráno, nebyla nic moc.

Samotnou kapitolou byl nákup letenek, přípravy na cestu a průchod letištěm. První bylo potřeba promyslet, kolik toho budeme s sebou potřebovat. Ve dvou bychom se spokojili s příručními zavazadly a ještě by nám zbylo místo, ale realita cestování s miminkem je jiná. Před cestou tedy kupujeme nový (taško)kufr (náš první vlastní), největší z nabídky Eastpaku s objemem 121 litrů. Potřebujeme do něj totiž sbalit hlavně krosnu na výlety. K té pak přihazujeme věci pro Medíka včetně jídla, protože na Sardinii její jídlo asi nekoupíme. V předvečer odjezdu stavím kufr na váhu a ukazuje 26 kilo, takže bude třeba dokoupit ještě další 10 kilové odbavené zavazadlo. K tomu máme ještě dvě mini příruční zavazadla a jeden “baby bag”, který má mít do 5 kilo, ale nakonec má spíš k deseti (projdeme se vším bez problému). Dále je třeba zabalit naši autosedačku (Cybex Aton 5). Balíme ji do bublinkové folie a narveme do ni polštář a deku na pláž. Isofixovou základnu necháváme doma, což se ukázalo jako chyba, protože poutání vajíčka na pásy je nejen ve Fiatu Panda za trest (jeden z pásů jde dítěti přes nohy). Na letišti jsme totiž zpozorovali, že v pohodě projde celá kartonová krabice s nápisem “car seat”. Takže víme, že příště můžeme moje oblečení a další věci narvat i tam. Z parkoviště jdeme ověšeni jak vánoční stromek a dohromady táhneme přes 50 kilo zátěže.

Pro shrnutí jsme tedy měli odbavený kufr a odbavenou tašku dohromady do 30 kilo (ve skutečnosti to vážilo v součtu 31, ale z Ryanairu to neřešili), odbavenou autosedačku (zdarma jsme si mohli odbavit i kočárek, ale to jsme nepotřebovali), a s sebou dva malé batůžky (svačina, hračky pro Medíka a elektronika) a jeden baby bag (45 litrový batoh, který překračoval hmotnost i rozměry).

Trochu jsme se báli letištních kontrol. Částečně oprávněně, protože v Katowicích jsme Medíka museli vyndat z nosítka,  nosítko jsme museli dát zvlášť na pás a kontrolovali i Medíka. Na Sardinii nosítko nevadilo a Nina mohla projít i s Medíkem rámem. Taky jsme se trochu báli, jak se budou tvářit na 1,5 litru kojenecké vody, ale prošla tam i zpět bez problému (zabalená).

Jak a čím jsme jezdili?

Jako na každé naší dovolené letadlem jsme si půjčili auto. Volba padla na osvědčenou Fiat Pandu, se kterou máme zkušenosti z Mallorky a italských Apenin. Znovu už bych to nedělal a připlatil si za něco většího. Pro dva lidi je to fajn, pro dva lidi s miminkem to fajn úplně není.

Pokud Vás zajímá, jak si v zahraničí půjčit auto, podívejte se na náš článek Jak na půjčení auta v zahraničí a na co si dát pozor, kde jsme sepsali naše praktické zkušenosti z autopůjčoven.

Co to stálo?

Níže přikládám tabulku s hlavními náklady, které jsme na cestu na Sardinii měli. Cena odpovídá výletu 2 dospělých osob a 1 ročního batolete.

Praktické postřehy

Co nás na Sardinii překvapilo nebo s čím je potřeba při cestování do tamních končin počítat? Třeba s tím, že

• na konci dubna už může být počasí na koupání, ale i na větrovku (nejvyšší teplota za náš pobyt atakovala 30°C, ale jeden den i pršelo a bylo okolo 16°C);
• při řízení je třeba počítat, že jste v Itálii, takže řidiči si se značkami a dopravními předpisy hlavu moc nedělají (na internetu jsem našel informaci, že na celé Sardinii jsou jen 4 rychlostní radary);
• “pravá” turistická sezóna začíná začátkem května;
• na konci dubna a věřím, že i v květnu si budete užívat na plážích sami; voda na koupání ještě úplně není (ale záleží, jak moc jste otužilí)
• s turistickými značkami moc nepočítejte a některé pěšiny zaznačené v mapách ve skutečnosti neexistují, na druhou stranu stezky na profláknutá místa jsou dobře udržované;
• vnitrozemí Sardinie mi přišlo takové fádní, ničím zvlášť zajímavé, prostě zvlněná krajina s pár kopečky;
• ceny v obchodech jsou obecně stejné jako u nás;
• ceny v restauracích jsou o mírně vyšší než u nás, záleží kam zavítáte; součástí účtu už je většinou spropitné,
• užijte si pizzy a zmrzliny, je to něco úplně jiného než u nás;
• počítejte s tím, že je většinou všude bordel; taková klasická jižní část Itálie, místní zde nemají ve zvyku se moc starat ani o svoje zahrady, natož o veřejná prostranství (pokud nejde o hlavní ulici u moře);
• volně pobíhající a strádající psy a kočky potkáte celkem běžně (někteří místní venčí svoje psy tak, že je vypustí ráno ven a večer přijdou);
• nepočítejte moc s tím, že místní umí anglicky, ale s Google Translate a posunky si vystačíte (vyzkoušeno na naší hostitelce);
• výlety, které najdete na našem webu, lze v pohodě absolvovat pouze s teniskami s dobrou podrážkou (pohorky jsou ve většině případů nadbytečné).

Změnil bych něco?

Vzal bych si isofixovou základnu autosedačky s sebou, čímž jsme mohli ušetřit za jedno odbavené zavazadlo, mohli jsme se vyhnout pár zvracením a hlavně bych se nemusel potýkat s pásy Pandy.

Pronajal si větší/stabilnější auto než Fiat Panda.

Možná bych zvážil letět do Olbie a rozdělil výlet na dvě části. Jednu bych věnoval horám Supramonte (zůstal bych v Cala Gonone) a v druhé bych se vypravil na sever Olbie a prozkoumal pláže na severovýchodě Sardinie.

Top (pro nás) ze Sardinie

Pro nás bylo nejlepší, že jsme měli relativně hezké počasí a mohli jsme mít pláže jenom pro sebe. Nepovedly se nám všechny výlety, které jsme plánovali, ale to se nám nepovedlo už v několika destinacích, i když jsme jeli sami. Nejvíce se nám líbilo jen tak sedět na pláži a pozorovat Medíka, jak běhá tam a zpět naboso a dělá kamínkama “žbluňk” do moře. Pokud pojedete na Sardinii a budete mít jeden den na výlet v zálivu Orosei, vyrazil bych na Cala Goloritze (výlet Cala Goloritze, výlet na perlu mezi plážemi Sardinie).

Naše výlety na Sardinii

#1: Nádherná sardinská pláž Cala Luna s medvědem v krosně

#2: Osamoceni na plážích Cala Cartoe a Cala Osalla a nevydařený výlet na Monte Albo

#3: Cala Goloritze, výlet na perlu mezi plážemi Sardinie

#4: Sardinské pohoří Supramonte z hřebene nad soutěskou Gorropu

#5: Střídavě oblačná procházka po pobřeží k jeskyním u Cala Gonone

#6: Záliv Orosei z Punta su Nuraghe nad Cala Gonone