S kočárkem a v nosítku k vodopádu v údolí Val Nera u Livigna

Údolí Val Nera kousek za Livignem jsme navštívili s kočárkem už první den po našem příjezdu. Neměli jsme žádný plán, jen jsme se prostě chtěli projít po šotolinové cestě, kam až se nám bude chtít. Respektive až tam, kde Medík začne v kočárku bručet. Vydali jsme se směrem k sedlu Livigno a došli jsme zhruba 2 kilometry od cesty, kde jsme si rozdělali deku a jen tak se váleli. Medík se zabavila povídáním nějakého dlouhého příběhu v miminštině borovicím, které nad námi tvořily stín. My jsme se koukali na okolní vrcholy a vzpomínali, jak jsme před dvěma lety vyšli na třítisícové Monte Vago, které se tyčí na konci údolí na hranici se Švýcarskem (výlet Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny). Údolím jsme mohli pokračovat až do sedla Livigno, kde by se nám nabídnul nádherný výhled na zaledněnou Berninu a okolní vrcholy, ale dneska se nám už nechce. Přesto tu jako lákadlo hodím nějaké fotky ze sedla Livigno z jiného dne, kdybyste se rozhodli jít po cestě až do sedla.

Do údolí Val Nera jsme se vrátili za dva dny, tentokrát s plánem dojít k vodopádu pod Piz Paradisin. Z mapy je nám jasné, že s kočárkem až k vodopádu asi nedojedeme, takže si přibalujeme nosítko a zkusíme ho poprvé otestovat na “delší” procházce. Část cesty pojedeme kočárkem a část půjdeme v nosítku. Na parkovišti jsme sice skoro první, ale zjišťujeme, že jsme zapomněli zavinovačku do kočárku, takže nás čeká jedna neplánovaná cesta do Livigna a zpět. Naštěstí je to méně než 10 minut, takže za chvíli jsme zase zpátky. Seskládám kočárek, naložíme Medíka, bereme batoh a vzhůru do údolí. Společnost nám dělá spousta krav. Vytahujeme Medíka z kočárku, ať se na ně taky koukne. Oči na stopkách, hlasitý smích a kopání nohama dává tušit, že se jí krávy a telata zamlouvají. Procházíme kolem statku, na kterém můžete ochutnat místní pochutiny, a míříme po louce k říčce, která teče od vodopádu. K němu se dá jít buď po pravé nebo levé straně údolí. Volíme levou variantu, protože se zdá, že ještě kousek vyjedeme s kočárkem. Ta pravá cesta má totiž charakter klasické horské pěšiny, po které by se s kočárkem jelo dost blbě.

Za mostem začíná stoupání po pastvině, která po chvíli přechází v les. Pastvina jde s kočárkem ještě přejet, ale v lese stoupání nabere více na sklonu a navíc je tu spousta kamenů a kořenů. Kočárek se proto rozhodneme nechat na konci pastviny. Zapřu ho o malou skalku, takže nehrozí, že by nám sjel dolů. Co bohužel hrozí, je, že ho budou “zkoumat” krávy. Ty jsou teď naštěstí dole na pastvině, takže budeme doufat, že nebudou mít náladu stoupat vzhůru do doby, než se vrátíme. Nina už se vydala s Medíkem v nosítku napřed, takže jdu chvíli sám. Čeká na mě krátké stoupání lesem, které končí na pastvině mezi okolními štíty. Přicházím na louku, na jejímž konci stoupá jižní stěna Piz Paradisin se zbytky ledovce.

Záhy doháním Ninu a zdá se, že se Medíkovi v nosítku zatím líbí. Nebo aspoň neprotestuje. Cesta k vodopádu nám zabere zhruba 20 minut, což je pro nás zatím hranice, kterou bychom nechtěli v nosítku dále překračovat. U vodopádu roztahujeme deku a necháme Medíka odpočinout. Já si mezitím vyfotím pár fotek na památku. Zpátky bychom mohli jít cestou na druhé straně údolí, která začíná stoupáním nad vodopád, ale vzhledem k tomu, kde jsme nechali kočárek, půjdeme stejnou cestou zpátky. Medíkovi se bohužel zpáteční cesta moc nelíbí, takže zastavujeme na louce a dáme si ještě jednu svačinu. Nemusíme nikam spěchat. Rozděláme deku a kocháme se výhledem na okolní vrcholy. K vodopádu už začínají proudit první turisté, ale my sedíme dostatečně daleko od cesty, takže nás neruší. Po kojení se Nina vydává napřed a doháním ji skoro až u lesa. Ono sbalit tu piknikovou deku není někdy jednoduché.

Na konci louky potkáváme skupinku koní s oslíkem, který se tváří docela výhružně, ale nakonec nás obejde a pokračuje za koňmi vzhůru za lepší trávou. Scházíme po kamenité cestě a já jdu vysvobodit kočárek. Naštěstí to přežil bez úhony, krávy si ho nevšimly. Medíka nakládáme zpátky do kočárku až pod pastvinou, ať to s ní moc nehází. K autu už nás čeká pohodová cesta. Samozřejmě nezapomeneme zamávat krávám na rozloučenou.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet s kočárkem k vodopádu v údolí Val Nera mezi Monte Vago a Piz Paradisin u Livigna měří zhruba 6 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 200 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:27).

Proč jít:

nádherná procházka údolím mezi alpskými štíty
pěkný vodopád
spousta krav

Doporučení:

od vodopádu to můžete zpátky vzít po druhé straně údolí a udělat si okružní cestu (cesty se spojí kousek před farmou), my jsme šli zpátky stejnou cestou, protože jsme si nechali kočárek po cestě
po cestě budete procházet kolem farmy s malým obchodem, takže se můžete stavit ochutnat místní pochutiny (lokální sýry, jogurty, šunka, chleba)
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz