Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

Po dvou odpočinkových dnech strávených u jezera Garda vyrážíme na východ do Dolomit. V plánu máme okružní trasu kolem skalnatého hřebene Croda da Lago, která se řadí k nejhezčím turistickým výletům v Dolomitech. Ačkoliv to z Arca není příliš daleko, cesta nám nakonec zabere skoro 4 hodiny. Poslední hodina vůbec neubíhá, zvláště když před námi stoupá v serpentinách několik karavanů a naše průměrná rychlost klesá pod 50 kilometrů za hodinu. Původně jsme měli v plánu vycházet ze sedla Giau, ale parkovací místa i silnice jsou doslova obsypány auty a turisty. Každé volné místo je obsazeno a parkující auta se táhnou minimálně kilometr od sedla na jednu i na druhou stranu. Navíc se nám moc nechce parkovat v příkopě. Do hry proto přichází záložní plán a sjíždíme více do údolí k mostu přes říčku Ru Curto, která stéká z okolních svahů. Parkovací situace je tu o trochu lepší, ale už tu taky zbývá jen pár míst. Na oběd dojídáme pizzu ze včera, balíme věci a vyrážíme po travnaté pastvině oklikou zpátky do sedla Giau.

Společnost nám chvíli dělá kamzík, který si nás chvíli prohlíží, pak vydá divný zvuk a odběhne do lesa. Před námi je docela prudké stoupání lesem a je vidět, že včera tu docela hodně pršelo. Oslizlé kořeny a bahno trochu znesnadňují náš postup, ale poměrně záhy se dostaneme na štěrkovou cestu. Ta nás zavede pod chatu Rifugio Cinque Torri, která se nachází pod stejnojmenným skalním útvarem tvořeným několika věžemi, z nichž nejvýraznější je Torre Grande, o jehož jižní stěnu se právě pokouší skupinka horolezců. Už před dosažením chaty se nám naskytly první výhledy na zubatý hřeben Croda da Lago a okolní dolomitské vrcholy, avšak nejhezčí výhled se nám otevírá na louce za chatou. Jako z kalendáře.

Původně jsem se domníval, že cesta z chaty do sedla Giau bude příjemnou vrstevnicovou pěšinkou, jenže je tomu spíše naopak. Prudký sestup v serpentinách střídá prudký výstup po suťovém chodníku a párkrát se to opakuje, než konečně dojdeme na travnaté pastviny pod vrcholem Ra Gusela, který vyčnívá nad sedlem Giau. Vzdálenostně nejsme ještě ani v půlce výletu, ale únava už je trochu znát. Naštěstí nás už jen jediné větší stoupání, které se teď nachází přímo před námi. V sedle Giau je stále hromada lidí, takže se ani nezastavujeme a pokračujeme po pěšině dále. Nina mi připomíná, že doma máme puzzle z tohohle místa. Akorát je v něm domalovaných pár domečků a vyretušovaná všechna auta i lidi. Zastavujeme se až za pár set metrů v sedle Forcella de Col Piombin, kde si dáváme krátkou pauzu na svačinu. Mraky halí nedaleký vrchol Marmolady (Punta Penia) i okolních hor. Na obzoru se tyčí i Piz Boé, kam se vypravíme za dva dny (výlet Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè). Stoupám kousek svahem mimo stezky, abych si vyfotil sedlo Giau a skalnatou špici Ra Gusela tyčící se nad ním. Vítr je docela nepříjemný a docela mi mrznou ruce.

Naše další kroky vedou do sedla Forcella di Giau, kde se při stoupání pro změnu zapotíme. Naše snažení zvědavě sledují krávy na okolních pastvinách. Z druhé strany potkáváme ještě docela hodně lidí, ale jakmile se přehoupneme přes sedlo, jsme na travnatých pláních skoro sami. Až na stádo ovcí a pastevce, který je žene do údolí. Před námi se otevírá neopakovatelný výhled na Monte Pelmo. Máme štěstí. Ačkoliv je hora obklopena mraky, zrovna jsme vychytali skulinu, kdy na její severozápadní stěnu svítí slunce. Výhled na ni nás bude doprovázet až do dalšího sedla nesoucí název Forcella Ambrizzola. Z mraků občas vykoukne na jihu taky další dolomitská třítisícovka, Monte Civetta.

Přicházíme pod nejvyšší vrchol hřebene Croda da Lago, kterým je Cima Ambrizzola s 2.715 metry. Chvíli se rozhlížíme v sedle po dalších dolomitských štítech, které chvílemi vykukují z mraků. Mezi mohutnými vrcholy jdou vidět i dvě z tří Lavaredských štítů, kam máme namířeno zítra. Teď nás ale čeká pozvolné klesání k jezeru Fedèra s věžemi Croda da Lago nad našimi hlavami. Od vodní hladiny jezera se dají pořídit hezké fotky s odrazem špičatého vrcholu Becco di Mezzodì, jak sem se později dozvěděl z Googlu. Tentokrát je mi shnilo posunout se kousek doprava. Navíc hezké světlo je zde při východu slunce, takže nakonec cvaknu jenom jednu fotku a už se těším zpátky k autu. Pomalu se začíná stmívat, takže doufám, že dojdeme za světla.

Místo na spaní jsme si vytipovali už předem. Kousek od našeho parkovacího místa se dá zajet po lesní cestě na malý plácek. Jedná se o jednu z mála cest, kde není zákaz vjezdu. Místo je to docela ucházející, navíc je tu místa tak pro jedno auto, tak nás doufám nebude otravovat někdo další.. Sílu hledat něco dalšího už stejně nemáme, takže rychle vaříme večeři, sprchujeme se a jdeme spát. Asi v deset hodin večer nás z polospánku probouzí světla dodávky, která se postaví přímo za nás, takže bychom třeba neměli šanci ani vyjet. Netušil jsem, že se tam ještě dokáže někdo narvat. Nina se následně pouští do výměny názorů se španělskou dvojicí a ukazuje jim, že po cestě je další plácek. Naštěstí to nejsou úplní idioti a popojedou o kousek dále. Ještěže jsme se stihli osprchovat. Samozřejmě jako správní vyznavači dodávkového stylu života, vypouští naši noví kamarádi záhy po zastavení do lesa neřízeně svoje dva psy, takže lesní zvěř asi nebude mít příliš dobré spaní. Doufám, že my ano.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet kolem horského hřebene Croda da Lago měří zhruba 19 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.000 výškových metrů a zabere Vám přibližně 6 až 8 hodin (náš souhrnný čas pohybu 5:12).

Proč jít: