Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

Stojíme na zastávce ve vesničce Saas Grund a čekáme na autobus, který nás zaveze do Saas Fee. V hlavě přemítám, jestli jsem sbalil všechno, co budeme k výstupu na Allalinhorn potřebovat. Lano, mačky, úvazky, cepíny, prusíky, karabiny, bundy, jídlo, pití. Všechno mám v batohu na zádech a váží to docela dost. Vedle mě poskakuje Nina, aby se zahřála, protože ráno už je pořádná zima. Za chvíli vedle nás přijíždí holčička na koloběžce, takže po určitých pochybách začínáme doufat, že ten autobus skutečně pojede. Za chvíli už se objeví v zatáčce a my vyrážíme za dobrodružstvím, které jsme ještě nezažili. Allalinhorn se tyčí do výšky 4.027 metrů a bude se tak jednat o naši první čtyřtisícovku. Spolu s Breithornem je považována za nejlehčí alpský čtyřtisícový vrchol. Oficiální obtížnost normální výstupové trasy, po které se vydáme, je podle francouzské alpinistické stupnice F+. Mělo by se tedy jednat o “procházku” po ledovci bez nějakých technických záludností. I přesto však máme respekt, zvláště když vrchol poprvé spatříme z konečné stanice autobusu v Saas Fee.

V ubytování jsme dostali Saastal Card, takže máme zadarmo všechny lanovky kromě vláčku Metro Alpin, který nás zaveze do našeho výchozího bodu výstupu do stanice Mittelallalin ve výšce 3.456 metrů nad mořem. Za “metro” musíme doplatit 45 švýcarských franků za osobu, ale pořád nás to vyjde o dost levněji, než kdybychom museli kupovat i lanovky. V lístku je navíc i vstupenka do ledovcové jeskyně, což po výletu určitě využijeme. Teď nás ale čeká cesta lanovkou Alpin Express, kdy musíme jednou přestoupit. Dostáváme se do stanice Felskinn, ve které přestupujeme na Metro Alpin. V reálu je to zubačka, která jezdí v tunelu pod zemí. Záhy vystupujeme na konečné v Mittelallalin a snažíme se všemi způsoby zbavit zalehnutých uší. Spolu s námi vyjela spousta lyžařů, kteří si užívají letní lyžování na ledovci Feegletscher. Zatímco oni si obouvají lyžáky, my nahodíme úvazky a jdeme se kouknout, kam že to vlastně jdeme.

Před námi se objevuje severní stěna Allalinhornu s mohutným ledovcem. Cesta nahoru už nevypadá tak nereálně jako při pohledu ze Saas Fee a následně z lanovky, ale úplně se mi nezdá, že by to měla být “procházka” po ledovci. Naštěstí svítí slunce a všechno nasvědčuje tomu, že bude nádherný den, takže nasazujeme mačky a vyrážíme po sjezdovce k výstupové trase. Led nám křupe pod mačkami a blížíme se k vlekům, kde si musíme načasovat náš průchod mezi lyžaři. Po krátkém stoupání se dostáváme do míst, kde se všichni ostatní navazují na lano. Trhliny jsou sice evidentně ještě dál, ale pro jistotu vytahujeme i naše lano a cepíny. Výstupová trasa vede do sedla Feejoch a momentálně je skoro celá ve stínu, takže se nemusíme bát, že se budeme bořit v břečce, i když je relativně teplo. Dokonce tak teplo, že si nedávám rukavice. Na svoji nerozvážnost jsem upozorněn záhy, kdy musíme překonat spadlý sérak, který zavalil výstupovou trasu. Trochu mě děsí představa, že bych tu byl v okamžiku jeho pádu. Překračujeme obří ledové bloky a pokračujeme dále vzhůru po vyšlapané stezce.

Slunce se pomalu dere nad vrchol Alallinhornu a zdá se, že si na nás posvítí ještě předtím, než dojdeme do sedla. Mezitím nás však čeká žebřík ve svahu, který má trochu usnadnit výstup, ale my jej obcházíme po vyšlapané cestě. Záhy po něm se dostáváme do míst s několika trhlinami a pár jich budeme muset překročit. Cesta vede po úzkém ledovém hřebínku a končí u trhliny, která je obzvláště výživná. Má více než metr na šířku a na její dno není vidět. Koukl jsem se teda jenom jednou a pak už se tam raději nedíval. Vzhledem k tomu, že má Nina kratší nohy, musela by přes ní přeskočit, což nebudeme riskovat a tak první překročím trhlinu já a následně jí podám cepín a trochu jí při jejím překročení potáhnu cepínem i lanem, aby jí úspěšně překonala. Při mém překračování trhliny mi není zrovna do zpěvu, takže asi tuším, jak se asi cítí Nina. Když na to vzpomenu zpětně, tak se mi vybaví scéna z Pána Prstenu, když Aragorn přehazuje Gimliho před bránu Helmova žlebu. Akorát to v našem podání taková sranda nebyla.

Do sedla Feejoch to je jakoby kamenem dohodil, ale výška udělá své, takže se trochu vlečeme. Konečně se ale svah zlomí a před námi se objeví úchvatný výhled na nejvyšší vrcholy Alp. Přímo uprostřed se tyčí nepřehlédnutelný Matterhorn a za ním dokonce vykukuje Mont Blanc. Viditelnost je parádní, něco takového se každý den nevidí. Chvíli se pokocháme výhledem a už pokračujeme do trochu prudšího svahu směrem k vrcholu. Řadíme ještě o jeden rychlostní stupeň méně, ale překvapivě stále jdeme a nemusíme zastavovat na vydýchání. Dokonce i předbíháme pár skupinek lidí. Sníh i led pod vrcholem pomalu končí a přechází ve zmrzlou kamennou suť, která končí na vrcholovém hřebeni. Zprvu se zdá, že se po tom půjde v mačkách dost blbě, ale překvapivě nám to jde skoro stejně dobře, jako na sněhu. Překonáme zhruba 50 metrů a stojíme na sněhovém hřebeni, který nás zavede k vrcholovému kříži. Trocha balancování na hraně a jsme u něj. Tak jsme to dali.

Ze severu docela fouká, takže vyfotíme pár fotek okolí i sami sebe, rozhlédneme se do kraje a jdeme se ukrýt za sněhový hřeben kousek od kříže. Dáváme si svačinu a pozorujeme okolní hory. Naproti sobě máme zaledněný Strahlhorn a špičatý Rimpfischhorn, za nimi pak můžeme pozorovat ledové pláně Monte Rosy, ikonický Matterhorn a další švýcarské, italské a francouzské čtyřtisícovky. Na druhé straně pak máme Weissmies, na který se vydáme zítra, aniž bychom to v této chvíli tušili (výlet Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies). Tlačíme tvarohové buchty, ale i v našem úkrytu nám začíná být pomalu zima, takže se po dlouhém kochání vydáváme opatrně zpátky dolů.

Cesta dolů po ledovci mi přijde vždycky lehčí. Hezky to odsýpá a co nevidět stojíme zpátky v sedle Feejoch. Zkoumám z něho cestu na Alphubel a je zajímavé, že letos sníh roztál v nejprudším místě jeho “nosu”. Zajímalo by mě, jestli je to po skále lehčí nebo těžší, protože jsme ho potenciálně měli také v plánu. Už ale zase vyrážíme, takže se soustředím na sestup. Abychom se vyhnuli problematické trhlině, nescházíme stejnou cestou, ale pokračujeme po jiné vyšlapané cestě, která je sice trochu prudší, ale trhlinu obchází a napojuje se zpátky u žebříku. Odsud už je to skoro po rovince, akorát tentokrát nepřelézáme spadlý sérak, ale poctivě ho obcházíme, protože slunce už vylezlo dostatečně nahoru a my bychom nechtěli, aby na nás něco shora spadlo.

Docela vyčerpaní sundáváme před Mittelallalinem mačky a vyrážíme se kouknout do ledovcové jeskyně. Nina doufá, že to bude spíše naučné, nebude to kýčovité a nebudou tam nějaké vyřezávané ledové sochy. Ale přesně takové to je. Postupně tedy nacházíme ledového draka, pavouka, růže a další sochy včetně ledového trůnu. V jedné zapadlé uličce se dokonce vyjímá uprostřed ledové jeskyně sněhulák se skluzavkou. Tak to mě poser. Trochu zklamaní se vracíme z této estrády zpátky nahoru a unaveni se těšíme, až budeme dole a lehneme si do postele.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Allalinhorn měří zhruba 6 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 600 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:50).

Proč jít:

nádherné výhledy na nejvyšší vrcholy Alp
“lehká” alpská čtyřtisícovka

Doporučení:

výstup na Allalinhorn po normální výstupové trase ze stanice Mittelallalin vede celý po ledovci, na kterém se vyskytuje řada menších i větších trhlin
k výstupu je potřeba vybavení k pohybu po ledovci (mačky, cepín a lano) a k případné záchraně parťáka z trhliny
jedná se o “lehký” výstup na alpinistické stupnici (obtížnost F+), přesto je v některých místech stoupání docela prudké, závěrečná část vede po suti a kamenech (záleží, jak moc odtál sníh)
cesta je dobře prošlapaná a viditelná, na trase většinou potkáte větší množství lidí
díky ubytování v Saas Grund jsme získali Saastal Card, se kterou jsme měli všechny lanovky v Saas Fee a Saas Grund zadarmo, akorát jsme pro výstup na Allalinhorn museli doplatit 45 CHF za osobu za Metro Alpin (metro/vlak) ze stanice Felskinn do Mittelallalin a zpět (v ceně je i vstupenka do ledovcové jeskyně)
standardní cena ze Saas Fee do Mittelallalin je 75 CHF za osobu

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz