Povídání z našich výletů většinou píšu s časovým odstupem. Sice zapomenu některé detaily, ale aspoň mi zůstanou v paměti ty “hlavní” zážitky. A kdybych nevěděl, co napsat, stačí se zeptat Niny, co si z výletu pamatuje. Této možnosti jsem tentokrát využil a odpovědí mi byl všeříkající pohled a smích. Přemýšlím, jestli by vyznělo lépe, kdybych napsal, že nám všechno vyšlo podle představ, byl to nádherný výlet, počasí bylo parádní, Medík hezky spinkala a kola kočárku svištěla po asfaltu, takže jsem se při tlačení do kopce ani nezapotil. Na sociálních sítích, kde se většina lidí snaží prezentovat tu příjemnější stránku věci, by to bylo žádoucí, ale já potřebu přikrášlovat věci nemám. Někdo by dokonce mohl říct, že jsem až moc negativní, ale tenhle výlet se zkrátka nezapíše mezi nejlepší. Hlavně jeho začátek.
Vzhledem k tomu, že jezdím na Ondřejník docela často na kole, měl jsem představu, že bychom si mohli kolem něj někdy vyrazit i s kočárkem. Většina cest je tu asfaltových, takže by to nemuselo být náročné ani pro náš kočárek ani pro mě jakožto hlavní tlačící sílu při jízdě do kopce. Koukám do mapy a přemýšlím, jestli vyrazit z Frýdlantu nad Ostravicí nebo ze Lhotky. Jelikož to z Frýdlantu znám a moc se mi nelíbí počáteční stoupání, říkám si, že bude fajn vyzkoušet neznámé cesty a vyrazíme z druhé strany kopce, tedy z Lhotky. Navíc mapy českého Seznamu mi tvrdí, že by měla být cesta i z této strany Ondřejníku asfaltová. Moc se mi to podle leteckých snímků nezdá, ale uvidíme. Plánem je nechat auto nad Lhotkou na složišti dřeva. Plán ale záhy přehodnocujeme, protože hned za posledními domy Lhotky se cesta mění na kamenitou a spodek našeho Rapidu se mezi výmoly nebezpečně přibližuje jejímu povrchu. Auto nakonec necháváme u nějakého vodohospodářského stavení, které bylo mojí záložní variantou. Parkování není ideální, ale stojíme jakž takž rovně. Pokud budete chtít jít v našich stopách, doporučuji raději nechat auto ve Lhotce (viz mapa níže) a ten kousek si vyšlápnout po svých, nebo raději jít z Frýdlantu.
Kočár je z auta ven, dokonce už má i svého pasažéra, takže můžeme vyrazit vzhůru. V potoce přes cestu omyjeme kola kočárku a míříme směrem k Ondřejníku, který se rozprostírá nad námi. Je pravdou, že tady už by měl Rapid na hraně. Vybavují se mi vzpomínky na cesty ve slovinských Karavankách (výlet Krásy slovinských pastvin a Julských Alp z hřebenu Karavanek) a tady je to asi ještě horší. Kousek před původně plánovaným parkováním je navíc značka se zákazem vjezdu. Říkám si, že příště je třeba lepší plánování. A neříkám si to jen v duchu sám pro sebe, ale je mi to i Ninou připomenuto. Viním mapy od Seznamu a v hloubi duše už podruhé lituji, že jsme nešli z toho Frýdlantu. A to nejenom kvůli parkování, ale i kvůli kvalitě povrchu. Některé úseky jsou na náš kočárek už trochu ostřejší, takže Medík poskakuje v kočáru ze strany na stranu a tím, že je to do kopce, sjíždí v korbě dolů. Naštěstí se cesta po kamenitých úsecích trochu umoudří a za Kubalánkama přejde v asfalt.
Naším plánem bylo, že si dáme pauzu, svačinu a kojení u chaty Solárka, ale bohužel jsem si neuvědomil, že je víkend a že tu bude nejen spousta lidí (to bychom přežili), ale že tu budou vyhrávat z místního bufetu docela nahlas diskotékové hity. Na mysl přichází jen otázka proč. Prostě to nechápu. Nevadí, pojedeme kousek dále do sedla pod Ondřejníkem, kde si sedneme do malého přístřešku. Zjišťujeme, že naše malá čipera je stále více zvědavější, takže kojení je docela náročné, což na náladě nepřidává. Důvodem pro přerušení kojení jsou nově i takové situace, že 30 metrů od nás projede cyklista, nebo se za Ninou pohne větrem tráva. Všechno je třeba důkladně prozkoumat. Po částečně úspěšném kojení je nám ale odměnou nejkrásnější úsměv a hlasité “egu”, takže předchozí strasti jsou zapomenuty a nálada je o dost lepší.
Ze sedla pod Ondřejníkem klesáme po zelené turistické značce pod Suché úbočí. Chvíli si užíváme asfaltu, ale s napojením na Panskou cestu přichází horší povrch. Před tím, než se zpátky napojíme na výstupovou trasu nás čeká ještě jedno krátké stoupání kolem kopce označeného v mapě jako Bukovka. Za ním se nám nabízí pěkný výhled na malé oblé kopečky v Podbeskydí. Hřeben Palkovických hůrek, Tichavská hůrka, Hukvaldy, Červený kámen nad Kopřivnicí a úplně vlevo Velký Javorník, kde jsme byli s Medíkem na první “horském” výletu v květnu (výlet První kočárkové objevování Beskyd z Velkého Javorníku). Od auta nás dělí poslední, hodně drncavý úsek. Jízda je náročná, ale je to lepší, než to tlačit nahoru. Navíc se teďka na mě z kočárku směje naše štěstí, takže to zas tak marný výlet nebyl. Ale příště jedem z druhé strany.
Praktické informace
Vzdálenost a časová náročnost:
Popisovaný výlet s kočárkem kolem Ondřejníku měří zhruba 12 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 400 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:41).
Proč jít:
- nádherné výhledy na Beskydy, hlavně na Lysou horu
Doporučení:
- počítejte s tím, že cesta je hlavně v úvodu/závěru rozbitější; pokud toužíte po asfaltu, vyrazte z Frýdlantu nad Ostravicí
- naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)
Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz
Turistické výlety v Beskydech
# Jarní výlet přes Velký Javorník, Radhošť a Čertův mlýn
# Za nejprudším stoupáním v Beskydech na Smrk a přes Podolánky na Čertův Mlýn
# Za rozhlednami Súkenická a Miloňová ve Vsetínských Beskydech
# Sněhovým královstvím na Lysou horu, královnu Moravskoslezských Beskyd
# Za krásami Valašska po hřebenech Javorníků
# Za borůvkami a výhledy na Ropici, Kozí hřbet a Travný
# Lysá hora a Travný aneb beskydský okruh z Krásné na dopoledne
# Hřebenem Veřovických vrchů ze západu na východ
# Klasický beskydský okruh z Ostravice na Lysou horu a Smrk
# Beskydskou hraniční hřebenovkou po kolena ve sněhu na Bílý Kříž
# Podzimní putování se stanem po hřebenech Javorníků a Vsetínských vrchů
# Mrazivými Beskydy na Prašivou přes Ropičku a Kotař
# Zapomenutým hřebenem Těšínských Beskyd přes Velkou Čantoryji
# Zimní beskydská hřebenovka aneb z Ropičky na Javorový
# Přes Pulčínské skály a Makytu za panoramatickou krajinou Valašska
# Beskydský výlet se stanem po známých i neznámých stezkách a vrcholech
# Jarní valašské Beskydy se stanem
# Po dvou hřebenech Těšínských Beskyd přes Loučku, Filipku, Stožek a Sošov
# Z Bílé za trochou sněhu na beskydskou hraniční hřebenovku
# Novoroční výšlap na Radhošť v Beskydech a vzpomínky na 2020
# Přes zasněžené kopce Valašska ke Třem křížům na Stracenci
# Hledání jara a stezky na Nořičí hoře a Čertově mlýnu v Beskydech
# Jarní výlet po kopcích Vsetínských vrchů s výhledy na Beskydy
# Objevování neznačených beskydských vrcholů Slavíč, Kozí hřbety a Nad Kršlí
Komentáře
Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.