Kočárkem po Ponálské cestě po břehu Gardy

Nejlepší noc od února. Nějakým zázrakem se Medíkovi povedlo prospat celou noc. Pár kojení sice proběhlo, ale neprobudila se úplně, takže se nekonalo noční uspávání a my mohli zůstat ležet v posteli. Asi na ní padla únava po dlouhé cestě. Každopádně už v pět ráno jsme plní energie, vyskakujeme z postele a chystáme se na dnešní výlet. Za cíl jsme si zvolili Ponálskou cestu (Sentiero del Ponale), která vede z Rivy po pravém břehu jezera Garda do údolí Ledro. Ještě do devadesátých let sloužila silniční dopravě, zkraje tisíciletí je využívaná už jen jako stezka pro turisty a cyklisty.

Brzké vstávání by se nám mělo vyplatit, jelikož počet parkovacích míst na začátku trasy je značně omezený. Kdybychom místo nenašli, museli bychom zaparkovat někde v Rivě a jít zhruba kilometr podél silnice. Máme štěstí. U přečerpávací elektrárny na konci Rivy místa sice nebyla (dokonce přibyly značky se zákazem stání), ale pod mostem, kde začíná Ponálská cesta na nás zbývá poslední místo v řadě aut. Vybalujeme kočárek a míříme kousek zpátky k mostu a pak po prašné cestě vzhůru. Za první zatáčkou nás čeká cedule se zákazem kočárků. Chvíli přemýšlíme, proč tu ten zákaz je. Asi to bude kombinace ne zrovna ideálního povrchu a vyššího množství turistů a cyklistů. Povrch nám nevadí a vzhledem tomu, že je před sedmou ráno, tu není ani noha. Zpátky jsme za dvě hodiny, takže pochybuji, že bychom někomu do té doby překáželi. Ceduli tedy necháváme za námi a pokračujeme dále.

Procházíme prvním tunelem, za kterým nás čeká odbočka na pevnost Teodosio. Kočárek necháváme u cesty, Medíka přehazujeme do nosítka a stoupáme po schodech na vyhlídku. Vyjdeme na malou plošinu na vrcholu skalního útvaru, odkud máme nádherný výhled na jezero pod námi, probouzející se Rivu a Torbole a stoupající slunce za masivem Monte Baldo. Přímo naproti nám stoupá nad hladinu jezera jeden z vrcholů hřebene s názvem Monte Altissimo di Nago, kam jsme se vypravili na odpočinkový výlet před dvěma lety (výlet Pizza, zmrzlina, aperol a koupání, zkrátka pohoda na Gardě). Plošina i schody nejsou nikterak zajištěny, takže je třeba dávat trochu pozor, kam šlapeme, protože někde se schody už doslova rozpadají pod nohama. V následujícím tunelu pod pevností se nachází několik dalších vchodů do místností vyhloubených ve skále. Zřejmě to bude celé propojené sítí tunelů.

Kočárek tlačíme ještě pár set metrů, ale pak jej necháváme ve výklenku jednoho z tunelů a pokračujeme dále jen s nosítkem. Máme v plánu dojít k vyhlídce na vodopád na říčce Ponale, kdy cesta opouští břeh Gardy a stáčí se do údolí Ledro se stejnojmenným jezerem. Samozřejmě se dá jít až k jezeru Ledro a poté se vrátit autobusem do Rivy, ale my jsme si naplánovali jen cestu po břehu jezera a vrátíme se zase zpátky. Cesta stoupá v příjemném sklonu vzhůru a na některých místech je docela hodně zařezaná do skály. Slunce už se vyhouplo z ranního oparu a začíná docela hřát. Docela jsme vychytali počasí, protože u nás prší a v Beskydech i sněží, zatímco my tu dneska budeme mít 30 stupňů. Už teď je pěkně horko, v létě bych tu jít asi nechtěl a ani se to nedoporučuje.

Na začátku údolí Ledro míjíme malou restauraci, kde teprve chystají stoly na terase a kousek za ní je možné mezi stromy spatřit poměrně vysoký vodopád padající do údolí pod námi. “Oficiální” vyhlídka se nachází u restaurace, ale je ještě zavřená. Čas se otočit a zamířit zase zpátky, protože Medík už dlouho spinkat nevydrží. Čeká nás stejná cesta, akorát je už trochu tepleji a čím níže klesáme, tím více potkáváme lidí. Zatímco Italové nám uhýbají z cesty a smějí se na Medíka v nosítku, Češi na kolech jedou tři vedle sebe a nemají potřebu nám udělat místo ani na kraji cesty. Zvláštní. Kočárek nacházíme na stejném místě, kde jsme jej zanechali, teď už jen zbývá dojít kousek k autu, protože Medvěd už se dožaduje potravy. Autem se na chvíli vrátíme na ubytování a pak už míříme zase zpátky do Rivy na zmrzlinu a na pláž jezera.

K jezeru Ledro, kam bychom došli, pokud bychom dále pokračovali po Ponálské cestě, jsme se jeli podívat jiný den jen tak na večer. Chvíli jsme pochodili u břehu a pak šli na pizzu, která byla jednou z nejlepších, které jsme kdy měli. A že už jsme jich měli dost. Byl to malý zapadlý krámek jménem Pizza X TE ve vesničce Bezzecca kousek od jezera s hodnocením 4,8 na Googlu. Před vstupem jsem měl trochu pochyby, ale ty se rozplanuly hned poté, co jsme si na lavičce u jezera dali první kousek. Prostě luxus. Pokud budete mít cestu kolem, je to jasná volba. Další dny jsme uvažovali, jestli se nám nevyplatí skočit na pizzu jen tak z Rivy, ale zkrachovalo to na tom, že následujících 14 dní měli zavřeno kvůli dovolené.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet s kočárkem po části Ponálské cesty u jezera Garda v Itálii měří zhruba 6 a půl kilometru, nastoupáte na něm okolo 150 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:26).

Proč jít:

hezké výhledy na jezero Garda
nenáročná procházka

Doporučení:

pokud pojedete s kočárkem, doporučuji kvůli počasí a počtu lidí vyrazit buď dříve ráno nebo na večer
počítejte, že v létě bude i zrána dost teplo
jak jsem psal v příspěvku, za restaurací můžete pokračovat až k jezeru Ledro a zpátky do Rivy se vrátíte autobusem
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz