Po pláni šesti ledovců za padajícími lavinami v národním parku Banff

Další zastávkou na naší kanadské cestě, kde strávíme několik dní, je městečko Golden. Z Goldenu máme v plánu podnikat výlety do národních parků Yoho, Banff a Jasper. Předpověď počasí na další dny nás moc netěší, relativně hezky má být jenom v den našeho příjezdu do Goldenu. Je proto potřeba vstát brzo a vybrat výlet, který stojí za to. Nakonec padá volba na vycházku po pláni šesti ledovců u Lake Louise (Plain of the Six Glaciers). Ačkoliv nás Parks of Canada informují, že panují, pro naši červnovou cestu již typické, „zimní podmínky“, na trase jsou zbytky lavin a hrozí několik dalších různorodých nebezpečí, podle fotek na sociálních sítích to nebude zas tak horké. Vypadá to na trochu sněhu, takže to bude spíše studené.

Ráno vyrážíme z Revelstoke a čeká nás poměrně dlouhá cesta autem. Navíc si kvůli rozšiřování dálnice a odstřelu skály postojíme asi 45 minut v koloně. Potom také ztrácíme hodinu kvůli překročení časového pásma. Už při sjezdu z dálnice zjišťujeme, že Lake Louise je přeci jen dost populární turistická destinace. Dost dobře si nedokážu představit, jak to tu vypadá o prázdninách. Silnice k Moraine Lake je zavřená kvůli naplnění parkovacích míst, ale tam dneska nejedeme (vydali jsme se tam další den, viz příspěvek), přesto panují obavy, zda u Lake Louise vůbec zaparkujeme. Je pravé poledne a máme štěstí, že někteří lidé začínají odjíždět, takže se na nás dostane místa na horním parkovišti.

Od břehů Lake Louise vychází několik turistických tras, ale asi nejpopulárnější je právě cesta kolem jezera údolím pod Mount Victoria, které je označováno jako Plain of the Six Glaciers. Nejedná se o náročný výlet, ale zkraje turistické sezóny je část trasy pod sněhem. Přesto to některým nezabrání v tom, aby se na stezku vydali třeba v žabkách (reálný příklad z naší cesty). Na břehu jezera nás čekají davy „turistů“, což příliš nevyhledáváme a proto rychlým krokem pokračujeme po břehu na druhou stranu jezera. Přímo naproti máme údolí, do kterého směřujeme. Ani to nevypadá, že bychom měli jít do kopce.

Cesta kolem jezera utíká poměrně rychle a je stále se na co dívat. Barva jezera je úchvatná a do toho ty hory okolo. Navíc se okolní scenérie s každým naším krokem „zlepšují“. Jezero necháváme po pár minutách za zády a pokračujeme vzhůru po udržované pěšině. Sníh je tu spíše sporadicky, takže se dá jít bez větších potíží. Po třech kilometrech se dostáváme k chatě, u které zůstává většina turistů. Stezka však ještě pokračuje zhruba kilometr na suťové pole, odkud by měl být hezký výhled na okolní hory a ledovce.

Na další části cesty už je sněhu trochu víc, jedná se o zbytky sněhu z popadaných lavin. Na celém ledovcovém údolí jde vidět, že o laviny tu skutečně není nouze. K našemu cíli nás čeká ještě několik lavinových pozůstatků. Stále blíž a blíž se blížíme k našemu cíli a výhledy začínají být skutečně famózní. Není divu, že tady chodí tolik lidí, protože tohle je výlet, kde se moc nenadřete, ale zároveň toho vidíte „strašně moc“.

Po chvíli docházíme již k poslední části naší cesty, stačí překonat trochu strmější úsek s kameny a stezka končí. To je jasný signál, nastal čas na svačinu. Od začátku dnešního výletu jsem byl fascinován ledovcem na Mount Victoria, který doslova visí nad údolím. Hned jsem si vzpomněl na Nový Zéland, kde jsme aspoň slyšeli pád ledovce do údolí (příspěvek z cesty k ledovci Rob Roy). Říkám si, že dneska by se mohlo poštěstit, a mohli bychom pád ledovce i vidět. Pozici na to máme ideální.

Opuštěni na kamenitém svahu žmouláme chleba s Nutellou a čekáme na to, jestli ledovec povolí pod slunečním svitem. Zrovna když se hrabu v batohu s tím, že bych si dal ještě něco dobrého, slyším ono příznačné „křup“. Jako byste se propadali v ledu. Akorát, že to křup se rozléhá podstatně hlasitěji do celého údolí. Zvednu oči a vyjde ze mě jenom „ty vole“. Vidím, jak se kus ledovce odlamuje a padá dolů. Pomalu, zdá se to jako věčnost. Všude je ticho. A potom dopadne do údolí. Při dopadu se zvedne obří závěj sněhu a hrne se údolím a po chvíli k nám doléhá hlasité hřmění. A přitom to byl takový kousek, co kdyby spadl celý ledovec, pomyslím si.

Ještě chvíli se zdržíme na našem místě, částečně kvůli tomu, jestli nespadne nějaká další část ledovce, a částečně kvůli tomu, abychom si vychutnali sluneční paprsky. Dneska počasí vyšlo. Poté se sbalíme a vracíme se zpátky k Lake Louise, které svítí na konci údolí zářivě modrou barvou. Na břehu jezera mi to trochu připomíná Štrbské pleso s tím rozdílem, že místo trojúhelníku je na druhém břehu obdélník s věžičkou.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná trasa po stezce Plain of the Six Glaciers u Lake Louise měří 15 kilometrů a nastoupáte na ní okolo 600 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasu jsme absolvovali zhruba za 4 hodiny.

Další (užitečné) informace:

jedná se o nenáročný výlet s příjemným stoupáním, který vám nezabere celý den
výhledy stojí za to, proto je si lepší vyhradit hezký den
po absolvování výletu se dají stihnout další výlety v okolí Lake Louise, třeba k Lake Agnes

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz