Mrazivými Beskydy na Prašivou přes Ropičku a Kotař

Na víkend nám hlásí pořádný mráz a hnusné počasí. To znamená jediné, hory už čekají. V pátek se ještě rozhodujeme mezi Jeseníky a Beskydy, ale volba nakonec padla na okružní výlet z Komorní Lhotky přes Godulu, Ropičku, Kotař a Prašivou. Takový nenáročný zimní výlet. V pátek večer lepím rozpraskané švy na botách z minulého výletu vteřinovým lepidlem a jen doufám, že zítra vydrží. V opačném případě mi bude asi dost zima na levý palec u nohy. Ráno nás vyzvedávají kamarádi, dneska jdeme v pětičlenné sestavě. Na poslední chvíli odlévám značné množství čaje z termosky, který nahrazuju půlkou flašky rumu. Má být fakt zima.

Vysedám z auta a doslova mi zamrzá úsměv na rtech. Otevírej ten kufr, potřebuju bundu. Robin vytahuje lahvičku sirupu na kašel. Její obsah však není tvořen sirupem na kašel, ale daleko účinnější medicínou v podobě domácí slivovice. Posilněni vyrážíme po žluté turistické značce vzhůru na Godulu. Po chvíli zjišťujeme, že zas taková zima není, zvlášť když jdeme do kopce, takže ty vrstvy oblečení zase dáváme dolů.

Po prvních dvě stě nastoupaných výškových metrech je zřejmé, že dneska žádné extra výhledy do okolí nebudou. V mlze jde vidět maximálně na protější kopec. Dneska to však není o výhledech, ale o mrazivém okolí a hromadách sněhu.

Cesta ubíhá pod nohama a co nevidět stojíme na rozcestí u chaty na Ropičce. Mezitím se výrazně ochladilo a začalo sněžit. Do toho se na hřebeni přidává na některých místech docela nepříjemný vítr. Na zafoukaných místech se brodíme po kolena ve sněhu, ale nic hrozného. Robin totiž rozráží cestu, posilněn litrovou flaškou whisky, kterou si přibalil do batohu, aby byl těžší a lépe se bořil do sněhu, a také i pro situace, kdybychom se náhodou dostali do větších potíží. Na hřebeni docela pekelně fouká, takže všichni zase nasazujeme všechny vrstvy a kapuce. Snažím se vyfotit pár fotek, ale po chvíli přestávám cítit ruce, takže zase foťák schovávám, vytřepávám navátý sníh z brašny a dobíhám ostatní.

Na Kotaři chvíli váháme, jestli sejdeme kousek k Ateliéru na Guinness, ale nakonec pokračujeme dále na Prašivou. Cesta je tady více vyšlapaná, hodně lidí chodí trasu Kotař – Prašivá z nedaleké Morávky. Na Prašivou už nám zbývají dva kopce a po chvíli sedíme v chatě a objednáváme pětkrát borůvkové knedlíky. Nejsou sice tak dobré jako s čerstvými borůvkami v létě, ale i tak potěší. Zvlášť, když je na nich hodně skořice a máslíčka.

Cestou do Komorní Lhotky si odbíhám vyfotit nedaleký kostel sv. Antonína Paduánského, když nás překvapí poměrně hustá vánice. Neměli jsme v té chatě tak vysedávat. Pokračujeme dolů z Prašivé a chvílemi nejde vidět ani na dva metry přes sebe. V půlce kopce na nás však z ničeho nic vysvitne sluníčko aspoň na deset minut, aby se zase schovalo za černými mraky. Zas tak zima, ale nebylo. Příští týden jedem zas.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná okružní trasa z Komorní Lhotky přes Ropičku, Kotař a Prašivou měří zhruba 18 kilometrů.

Časová náročnost:

Trasu jsme v zimních podmínkách absolvovali zhruba za 4 hodiny (plus hodinová přestávka na Prašivé). V létě Vám bude trvat podstatně méně.

Proč jít:

nenáročná půldenní hřebenovka
nepříliš frekventované úseky (větší počet lidí možná potkáte jen v úseku Kotař – Prašivá)

Doporučení:

v zimních podmínkách nepodceňujte výbavu
na trase můžete využít zastavení v chatě na Ropičce i na Kotaři (pokud jsou zrovna otevřené), nebo kousek sejít z plánované trasy u chaty na Kotaři po modré turistické značce směrem na Morávku k chatě Ateliér, kde dobře vaří a čepují Guinness

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz