Hřebenem Veřovických vrchů ze západu na východ

Předpověď na sobotu slibovala na celý den zataženou oblohu a odpoledne bouřky. Výhledy z horských vrcholů asi nebudou slavné, což znamená, že musíme vyrazit někam, kde to vadit nebude. Z několika kandidátských destinací nakonec vyhrává hřeben Veřovických vrchů, který se nachází v severozápadní části Moravskoslezských Beskyd a táhne se od Valašského Meziříčí k Frenštátu pod Radhoštěm. Na tomto hřebenu si moc výhledů neužijete s výjimkou rozhledny na Velkém Javorníku. To znamená, že podle mých odhadů potkáme na hřebeni maximálně 5 turistů, a to i o víkendu. Plán je jednoduchý, vlakem se ráno přepravujeme do Hostašovic a pak už následujeme červenou turistickou značku, která nás bude provázet po celém hřebeni.

Přechod přes Veřovické vrchy je nenáročnou hřebenovkou, nejvyšší vrchol, Velký Javorník, pokud jej budeme do Veřovických vrchů počítat, dosahuje nadmořské výšky 918 metrů. Ostatní vrcholy, Oprchlice, Trojačka, Huštýn, Krátká a Dlouhá, se pohybují mezi 600 až 800 výškovými metry. Na celé zhruba 20 kilometrové trase nás čeká asi 1.000 metrů převýšení. Takže pohodička. Hřeben přejdeme ze západu na východ, vyrážíme z Hostašovic a skončíme ve Veřovicích.

Vzhledem k tomu, že jsou všechny vrcholky Veřovických vrchů zalesněné, nebude nás trápit, že je obloha zatažená. K tomu je ráno ještě dost hustá mlha, která při cestě vlakem jaksi neodchází. Z nádraží v Hostašovicích k prvnímu rozcestí na úpatí Oprchlice je to pár set metrů a pak už nás čeká příjemné táhlé stoupání po lesní cestě na začátek hřebene. Slunce se nakonec umoudřuje a s každým nastoupaným metrem svítí jasněji. Mlha na hřebeni sice úplně nemizí, ale aspoň není tak hustá jako v údolí.

Pokud máte rádi lesní pěšinky, hřeben Veřovických vrchů stojí za vaši návštěvu. Úzké stezky na hřebeni vinoucí se zelenajícím se bukovým lesem jsou parádní, dokonce i ta všudypřítomná mlha jim dodává hezčí atmosféru.

Na hřebeni je to klasika – nahoru, dolů, nahoru, dolů a tak pořád dokola. Klesání ani stoupání však nejsou nikterak dlouhá a tak sotva, než se nadějeme, už zase stojíme na dalším vrcholku. Máme za sebou deset kilometrů a už budeme skoro u předposledního vrcholku dnešního dne, Dlouhé, a pořád jsme nikoho nepotkali. Paráda, to ticho. Myšlenky na všemožné blbosti se mi honí hlavou, občas je zaženu a občas je proberu s Ninou. Na Dlouhé zase začínám litovat, že to zase nějak rychle utíká a za chvíli budeme na konci. Proto mě napadá, jestli si trasu neprodloužíme ještě přes Kamenárku do Rožnova, odkud bychom se vydali na Velký Javorník. Tuhle myšlenku však rychle zavrhuju. Zítra chci jít ještě na kolo, navíc Nina si vzala jenom čtyři mrkve a jablko, protože jsem sliboval, že na oběd jsme určitě doma.

V nejhezčí části trasy, v bukovém lese na úzké pěšině pod Kamenárkou, nám v dálce hrom připomene, že jdeme pomalu. Pršet sice mělo až ve dvě, my máme na hodinkách teprve jedenáct, ale je třeba trochu přidat. V té chvíli si všimnu, že se za námi objevuje rozklepaný cyklista, pro kterého je tahle pěšina asi vrcholem jeho možností. Myslel jsem, že idioti s mobily vyhrávajícími na plné pecky nejnovější popové hity se v Beskydech vyskytují pouze v okolí Lysé hory a Pusteven. Bohužel jsem se mýlil. Mobil na řídítkách a Ariana Grande. „No ty vole, to je už moc. Zkus si koupit sluchátka a nauč se jezdit na kole.“

Po chvíli přicházíme k prameni Jičínky, odkud pokračujeme po asfaltové a pak lesní cestě na Velký Javorník. Na rozcestí u Malého Javorníku je jasné, že se lesáci za ten měsíc, kdy jsme tu šli naposled, zase vyřádili. Na vrchol Velkého Javorníku to už máme kousek. Vzhledem k počtu lidí dáme pivo raději až dole. Na chvíli zajdeme na rozhlednu, abychom se podívali, že i shora dnes není nic vidět. V dáli vidíme pouze neznatelné obrysy Radhoště a na druhé straně máme aspoň nějaký rozhled na hřeben Veřovických vrchů, který se ale za Dlouhou ztrácí v mlze. „Dneska jsme ušli toho tolik, že nevidím ani na začátek,“ říkám si pro sebe. Pokud chcete mít představu, jak je z rozhledny vidět za jasného počasí, koukněte se na naše povídání z výletu přes Velký Javorník, Radhošť a Čertův mlýn. Dneska to teda za moc nestojí, ale to jsme čekali.

Při cestě dolů využíváme novou super ultra rychlou zkratku, která vznikla asi taháním dřeva. Aspoň se člověk nemusí obtěžovat těma vracečkama, když jede po zadku (naštěstí ne). Už několik let mi vrtá hlavou, co se skrývá v betonovém stavení na začátku zkratky na Javorník. Vzhledem k tomu, že Nina odmítá jet po zkratce po zadku, mám dost času přemýšlet, co tam asi může být. Jako nejpravděpodobnější se mi jeví to, že si tam lesníci nechávají nářadí. Z přemýšlení mě však vytrhne Nina, která přichází s teorií, že se jedná o protiatomový kryt s průchodem do jiné dimenze. Hmm, takže jako ve Stranger Things. Dívám se okolo, ale žádnou Jedenáctku nevidím.

Kdo by ale hledal jedenáctku, když může mít dvanáctku. A dvě. Vzhledem k tomu, že jsme to dnes stihli nějak brzo, máme dost času na chmelový ionťák na konci výletu. A tak to má být.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná trasa přes hřeben Veřovických vrchů měří zhruba 19 a půl kilometru, na kterých se můžete těšit na přibližně 1.000 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasu jsme absolvovali za zhruba 4 a půl hodiny s pauzami na svačinu a focení.

Proč jít:

úžasný bukový les na hřebeni a nádherné pěšiny
hezký výhled z rozhledny na Velkém Javorníku (pokud máte hezké počasí)
od Oprchlice po Dlouhou většinou absolutně bez lidí, na Velkém Javorníku je to horší

Doporučení:

trasu mi přijde lepší absolvovat ze západu na východ, i kvůli navazujícím vlakovým spojům, ale samozřejmě jde i naopak (z Dlouhé pak už jenom klesáte s drobnými krátkými stoupáními)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz