Přes hromady borůvek na hřeben Wölzských Taur

Od západu má odpoledne přijít docela slejvák, takže dneska ze Schladmingu vyrazíme na východ. Naším cílem budou zelené kopečky jižně od města Liezen, které nesou název Wölzské Taury a trochu připomínají Malou nebo Velkou Fatru na Slovensku. Výchozím bodem našeho výletu bude vesnička Planneralm, která ožívá primárně v zimě díky několika sjezdovkám z okolních kopců. Přijíždíme na liduprázdné parkoviště před vesnicí, kterou tvoří zřejmě jenom penziony, a já přemýšlím, jestli to dneska bude mít vůbec cenu. Kousek nad nám se zrovna převaluje mrak a začíná mrholit, ačkoliv podle předpovědi mělo být dopoledne ještě hezky. Když už jsme tu ale dojeli, tak nezbývá, než to zkusit a uvidíme, jestli se to s výškovými metry trochu neprotrhá. Kříž na hřebeni nad námi vystupující z mraků nám dává naději, že by ten mrak mohl přejít.

Podle mapy by měla být na konci jednoho z parkovišť pěšina, která nás zavede k dvěma jezírkům pojmenovaným Karlsee. Odtud bychom chtěli vystoupat na vrchol Schoberspitze. Pěšinu nacházíme, ale zdá se, že po ní moc lidí nechodí. Spíše tu chodí krávy, protože totálně rozbahněných úseků je v první části docela hodně. Ranní rosa ještě neuschla, takže za chvílí máme mokré nohy i boty. Úzká pěšina se vine lesem a vede nás z něj vzhůru. Přicházíme na pláň, která je posetá borůvkami. Nepohrdáme a sbíráme je po hrstech. Skoro se nám nechce dál, protože jich tu je fakt hodně a některé jsou obrovské. Zvláště u potoka, který na pár místech překračujeme. Zatímco se ládujeme borůvkami, odcházejí nízko položené mraky pryč z údolí. Co víc si přát?

Ačkoliv jsme doslova pár kroků od zimního střediska, připadám si trochu jako v divočině. Pěšina pokračuje borůvčím do prudkého svahu a pak kopíruje vrstevnici. Přicházíme k malé dřevěné boudě a pod nám se rozprostírá zelená pláň, nad kterou se tyčí špičatá Schoberspitze, kam máme namířeno. Zpětně mohu prohlásit, že tento úsek se mi vryl do paměti. Jako nejhorší úsek výletu, který jsme v roce 2021 absolvovali. Což v této chvíli ještě netušíme. Noříme se do kleče a scházíme na planinu střídavě porostlou klečí a trávou. Přes planinu k jezerům je to zhruba 700 metrů (po rovině) a dalších 300 metrů (100 výškových) budeme muset vyjít do sedla mezi Schoberspitze a Karlspitze. Úsek po planině se zdál být shora v pohodě, ale záhy zjišťujeme, že tu pramení snad stovka potoků. Takže nás čeká skákání mezi suchými místy a hledání cesty mimo vodu. Zrovna když je to potřeba, tak jsme si nevzali nepromokavé tenisky, ale obyčejné, takže chtě nechtě budeme mít po pár metrech rybník v botách. Tohle plahočení a hledání sušší cesty nám zabere poměrně dlouho, ale konečně přicházíme k jezerům Karlsee, kde zjišťujeme, že ta pěšina, po které jsme se rozhodli vydat končí ve vodě jezera, ačkoliv v mapě má jít kolem něj. Takže se musíme přerostlou klečí vrátit trochu zpátky a vzít to oklikou. Kdo se někdy prodíral klečí, ví, jak to dokáže být otravné. Obcházíme jezero z druhé strany a začínáme stoupat do prudkého svahu mezi borůvkami. Zdá se to být nekonečné, ale ještě pár kroků a jsme na hřebeni. Sedáme si na kámen a dáváme si svačinu. Tenhle úsek nám dal zabrat.

Od Schoberspitze nás dělí krátké, ale v závěru docela výživné stoupání. Podle stop tu v létě bývá spousta krav, ale nyní jsme tu úplně sami a krávy budou někde dole v údolí. Vrchol nabízí nerušený kruhový výhled na vrcholy Nízkých Taur. Chvíli tu pobudeme a pak se vracíme zpátky do sedla. Pokračujeme po hřebeni na další vrchol, Karlspitze. Tady už se k nám napojuje turistická značka a stezka je o dost vyšlapanější než doposud. Následuje příjemná hřebenovka nahoru a dolů, která opravdu připomíná část Malé Fatry (výlet Hřebenem Malé Fatry přes Veľký Kriváň, Steny a Poludňový grúň). Užíváme si klidu, ale zároveň musíme přidat trochu na tempu, protože západně od nás obloha nepříjemně potemněla.

Z Karlspitze scházíme do sedla Goldbachscharte a rozhodujeme se, jestli budeme pokračovat dále po hřebeni nebo sejdeme do Planneralm dříve. Mraky se zdají být ještě daleko, takže nakonec vyšlápneme ještě jeden kopec, Jochspitze. Za pár minut stojíme na vrcholu, ale jak to tak bývá, z jednoho kopce se nakonec vyklube jeden a půl, protože druhý hrbek není v mapě pojmenovaný. Ale aspoň se můžeme rozhlížet. Při pohledu na západ zavzpomínáme na výlet na Deneck (výlet Túra na Deneck, vyhlídkový vrchol v srdci Nízkých Taur), při pohledu na východ se vybavují vzpomínky na spaní ve stanu pod Hochreichartem (výlet Větrný podzimní bivak na hřebeni Seckauských Alp aneb vzhůru na Hochreichhart). Zvláště z druhého jmenovaného jsou vzpomínky živé do dnes. Ještěže jsme tenkrát neuletěli i se stanem.

Přicházíme k první sjezdovce, u které se odpojujeme z turistické značky i z hřebene a míříme dolů. Na sjezdovce je patrná stezka, takže se jí držíme. Jestli jí vychodili lidé nebo před námi prchající stádo ovcí netušíme, ale jde se po ní dobře, vezmeme-li v úvahu, že jdeme po sjezdovce. Bouřkové mraky přichází už i nad Schoberspitze, ale já věřím, že to stihneme k autu před deštěm. Pršet začíná, když přicházíme k prvnímu penzionu. Ninu s batohem proto nechávám pod střechou garáže a běžím zhruba 300 metrů pro auto. Během minuty se spustí brutální sjevák, takže trochu zmoknu. Vracím se pro Ninu a vzhledem k tomu, že je brzy odpoledne a máme spoustu času, vydáváme se do Admontu kouknout na knihovnu, katedrálu a muzeum místního kláštera (vstupné máme díky Sommercard zdarma, takže proč tam nekouknout).

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Schoberspitze a dále po hřebenu Wölzských Taur měří zhruba 10 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 900 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 až 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:04).

Proč jít:

na konci srpna narazíte na spoustu borůvek
malé množství turistů
nenáročná ale rozmanitá cesta po hřebeni

Doporučení:

se Sommercard je vstup do knihovny i muzea v Admontu zdarma, kartičku Sommercard dostanete zdarma ve většině ubytování v Schladmingu a okolí (musíte se ubytovat alespoň na 2 noci)
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz