Vzhůru do švýcarských Walliských Alp se zastávkou na Klein Furkahorn

Před námi je dlouhá cesta z Livigna do Saas-Grund. Jedná se o poslední den, kdy se můžeme dostat do Švýcarska a nemusíme přitom podstupovat karanténu z důvodu koronaviru. Na druhou stranu pochybuji, že to bude někdo reálně kontrolovat. Livigno se probouzí do nádherného dne a my doufáme, že hezké počasí vydrží co nejdéle. Projíždíme přes sedlo Bernina (2.328 metrů) a na chvíli zde zastavujeme, abychom se pokochali výhledem na zaledněné vrcholy stejnojmenného masivu a jejich odlesky ve vodní hladině přehrady Lago Bianco. Chvíli pobudeme na kameni u vody, než nás z myšlenek vytrhne vlak stoupající do sedla po železniční trati ze Švýcarska do Itálie. Necháme projet červené vozy a vracíme se k autu. Jelikož si nebudeme kupovat dálniční známku, čeká nás vyhlídková cesta po švýcarských okreskách. Zároveň překonáme sedla Oberalp (2.044 metrů) a Furka (2.429 metrů), takže se náš Rapiďák dnes třikrát podívá nad 2.000 metrů nad mořem.

V sedle Furka si dáváme přestávku. Zaprvé už je na čase se trochu protáhnout a zadruhé by to nebyl dobrý den, kdybychom si nedali alespoň krátký výlet. Využijeme autem nastoupané výškové metry a vypravíme se na nedaleký Klein Furkahorn, který dosahuje výšky 3.026 metrů. Pohled vzhůru na svah nad námi dává tušit, že začátek bude pořádně prudký. A taky že je. Výškové metry na strmém chodníku zaříznutém ve svahu ubíhají po desítkách a za chvíli stojíme vysoko nad sedlem. Zadýchaní docházíme za horizont, kde se snažíme za stanicí lanovky najít pokračování stezky. Místo ní nás tu čekají jen ovce s ofinou přes oči, které vypadají dost naštvaně. Raději je obcházíme obloukem a pokračujeme dále po hřebeni, kde by podle mapy měla být stezka, ale ve skutečnosti je tu jen hromada velkých kamenů.

Snažíme se sledovat kamenné mužíky, kteří tu sem tam jsou, ale vlastně je to jedno. Stačí jít stále po hřebeni nahoru. Po překonání míst, kde je třeba použít i ruce, vylézáme na malý vrcholek, ze kterého jde konečně vidět další cesta. Kousek před námi se totiž napojuje pěšina z východu, po které chodí zřejmě daleko více lidí. Užíváme si bezstarostné chůzi po pěšině, ale jen na chvíli. Terén se opět mění na suťovisko a takový zůstane až na vrchol. Čeká nás zdlouhavý výstup po viklajících se kamenech, kde jeden špatný krok znamená zapadnutí do díry mezi kameny. Nině se to moc nelíbí, mně taky ne. Ale vrchol už je před námi, tak tam nějak dojdeme. Nechci pomýšlet na cestu dolů, protože to určitě bude stejný ojeb jako nahoru.

Konečně dolézáme k malému dřevěnému kříži označující vrchol a sedáme si na první kámen v dosahu. Pod námi se otevírá výhled na táhlý údolní ledovec Rhonegletscher. Skalnatý hřeben pokračuje dále na sever a je zakončen vrcholem Galenstock, který je střídavě v mraku a ve slunečních paprscích. Na horizontu pozorujeme stovky vrcholků Bernských Alp. Impozantní je jejich nejvyšší vrchol, Finsteraarhorn, který vstupuje jako pyramida ze změti ostatních hor. Chvíli posedíme na vrcholu, ale času není na zbyt a tak se záhy vydáváme zase dolů. Přeci jen jsem počítal, že nám tento výlet zabere daleko méně času.

Cesta dolů naplňuje očekávání. Kameny se náhodně kývou a občas vlastně netušíme, kudy jsme přišli. Postupně se ale dostáváme na vyšlapaný chodník, kterého se tentokrát držíme. Sice je to o trochu delší cesta, ale dole budeme určitě rychleji, než kdybychom slézali po kamenech naší původní cestou přímo do sedla Furka. Čeká nás pár serpentin, travnatá louka a krátké stoupání zpátky do sedla. Konečně stojíme u auta a nic nám nebrání v tom vyrazit do Saas-Grund. Trochu mě mrzí, že byl výstup poměrně vyčerpávající a trochu časově náročnější, protože zítra máme v plánu vystoupat na naši první čtyřtisícovku, Allalinhorn (výlet Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány). Do Saas-Grund přijíždíme už za tmy, takže než vynosíme všechny věci z auta a uděláme večeři, je docela pozdě. Nina už šla spát, ale já chystám všechnu výbavu na zítra. Lepší než to balit ráno. Hlavně nic nezapomenout. Před spaním zkouknu předpověď počasí a usínám sice nervózní, ale s vědomím, že zítra má být aspoň super počasí.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Klein Furkahorn měří zhruba 6 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 600 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:29).

Proč jít:

• hezký výhled na táhnoucí se ledovec Rhonegletscher a na Bernské Alpy

Doporučení:

• připravte se na spoustu viklajících se kamenů, doporučuji proto pevnou obuv
• pro cestu nahoru i dolů bych napříště zvolil stezku vedoucí od hotelu Furkablick (parkoviště 46.5758058N, 8.4205394E), viz zpáteční cesta v mapce níže

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše srpnová výprava do Alp

#1: Na třítisícovku Zischgeles ve Stubaiských Alpách se svišti a krávami

#2: Odpočinkový výlet na Falscher Kogel za výhledem na Lechtalské Alpy

#3: Vzhůru nad ledovce a mraky na Vertainspitze v alpském pohoří Ortles

#4: Ledovce, vodopády, hory i jezera na alpském výletu v italských Ortles

#5: Pizza, zmrzlina, aperol a koupání, zkrátka pohoda na Gardě

#6: Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit

#7: Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran

#8: Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè

#9: Střípky Dolomit a Krimmelské vodopády po cestě domů

Naše zářijová výprava do Alp

#1: Mezi zaledněnými vrcholy Ötztalských Alp při výstupu na Kreuzspitze

#2: Ráno u vodopádu Stuibenfall, odpoledne na Schwarzhornu a večer na pizze v Livignu

#3: Monte Vago nad Livignem s výhledem na vrcholy Berniny

#4: Zamračené Monte Confinale s výhledem na zaledněné Ortles

#5: Vzhůru do švýcarských Walliských Alp se zastávkou na Klein Furkahorn

#6: Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány

#7: Přes strmý ledopád a trhliny do pekel na čtyřtisícový Weissmies

#8: Walliské Alpy a jejich krásy z třítisícového vrcholu Sasseneire

#9: Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu