Mezi ledovci na slunečný i sněhový Abbott Ridge

V Glacier National Park („Ledovcový národní park“) jsme měli naplánovaný jeden celodenní výlet, konkrétně na Abbott Ridge. Asi už ale tušíte, že když ve Whistleru bylo docela hodně sněhu (povídání od Garibaldi Lake), že uprostřed Rockies to asi nebude lepší. V národním parku Glacier totiž napadne přes zimu průměrně 20 metrů sněhu a laviny tu padají jedna za druhou. Už ve Whistleru tak studuji sněhové podmínky, nicméně u všech stezek ve vyšších nadmořských výškách včetně té na Abbott Ridge svítí „zimní podmínky“ a „lavinové nebezpečí“. Zkoumám proto ještě další možnosti, třeba na Mount Revelstoke, ale všude je to víceméně stejné. Říkám si, že uvidíme, kolik bude sněhu na okolních horách po příjezdu do Revelstoke. Vskutku dost, ale to nás přece neodradí. Zítra má být první slunečný den v horách, který je třeba využít, takže s heslem, „uvidíme, kam dojdeme, třeba to bude pohoda“, vyrážíme ráno z Revelstoke po Trans-Canada Highway směrem k Rogers Pass uprostřed Glacier National Park.

Sluníčko nám hezký svítí, nebe je skoro bez mráčků a my se řítíme po silnici zařezané v údolí uprostřed vysokých hor. Není divu, že kvůli lavinám je cesta v zimě mnohdy uzavřená. Kousek před Rogers Pass, kde se nachází turistické centrum, parkujeme na parkovišti u dálnice a vydáváme se k rozcestí několika turistických tras po lesní cestě nad říčkou Illecillewaet, která teče ze stejnojmenného ledovce, na který, doufám, dneska budeme mít výhled. V plánu je vydat se stezkou na Abbott Ridge minimálně k jezírku Marion Lake, které je zhruba na půlce cesty na hřeben a od kterého bychom měli mít hezký výhled do údolí. Zároveň by tam nemělo být moc sněhu.

U pozůstatků dřívější chaty Great Glacier House potkáváme dvě strážkyně parku, které se nás ptají, kam máme namířeno. Odpovídám, že na Marion Lake. Přeměří si nás pohledem, hlavně tedy naše boty. Na batohu máme nesmeky a hůlky, takže asi vyhodnotily, že jsme připraveni. Další otázka směřuje na to, jestli máme sprej proti medvědům, na což odpovídáme, že ne. „Ok, tak dělejte hodně hluku, máme tu v údolí několik grizzly medvědů,“ říká nám jedna z nich, následně zabouchává dveře od auta a odjíždí. Popravdě grizzlyho po zimě bych potkat nechtěl, takže opět lovím v paměti nejlepší trampské vypalovačky a chvíli si zpívám na hlas. Pak mě to omrzí, takže čas od času zatleskáme, zvláště když se blížíme k prudké zatáčce.

Ostrých vraceček je na cestě k Marion Lake docela dost, ale celá stezka je v docela příjemném sklonu, na dvou kilometrech nastoupíme zhruba 400 výškových metrů, takže žádná vražda. Sníh je na stezce zatím jen sporadicky, takže to vypadá docela nadějně. S nastoupanými metry však sněhu přibývá a u Marion Lake nás již čeká souvislá vrstva. Marion Lake je částečně pod sněhem a na jeho druhém konci se tyčí hřeben Abbott Ridge, kam bychom měli dojít. Moc v to nevěřím, ale pochybnosti si nechávám pro sebe. Je čas na svačinu. Odbočujeme z trasy na malou vyhlídku, odkud máme pěkný rozhled na Rogers Pass a vinoucí se silnici mezi horami.

Od Marion Lake následujeme stopy v hlubokém sněhu, které vyšlapal někdo před námi. Nasazujeme nesmeky a jdeme bojovat. Jejich užitek však v tomto propadajícím se sněhu není příliš velký, ale klouže to poznání méně než bez nich. Po zhruba půl kilometru se dostáváme nad hranici souvislého lesa a máme nádherný výhled na okolní hory a ledovce, které jsme doposud měli možnost vidět pouze skrze stromy. Přímo před námi máme výhled na majestátní Mount Sir Donald a všechny ledovce okolo něj. Mezi sněhovými závějemi občas vystupují kameny, takže na chvíli sedáme na jeden z nich a užíváme si výhledů. A konečně taky slunečného počasí.

Pohled vzhůru nasvědčuje, že sněhu bude spíše přibývat, navíc stopy ve sněhu končí u kamene, na kterém se vyhříváme. Podle mobilu zjišťuji, že stezka vede trochu více nad námi, takže po krátké pauze scházíme trochu níže a tipujeme, kudy zhruba vede. Občas se propadneme skoro po pás, takže se vzájemně taháme ze sněhu. Okolo však začínají přibývat velké kameny a pohled do štěrbin okolo nich dává tušit, že bychom se příště nemuseli propadnout jenom po pás. Po chvíli boje se tak rozhodneme vrátit se zpátky na vyhlídku naproti Mount Sir Donald. Žmoulám svačinu a jsem rád, že máme výhled, jaký máme, ale nahoře by to bylo asi lepší. Nyní jsme ve výšce zhruba 1.900 metrů nad mořem, vrchol má 2.400.

Cesta dolů po sněhu je sranda, občas se sklouznem, občas zapadnem někde hluboko do sněhu. Dolů k autu je to coby kamenem dohodil a naštěstí nepotkáváme žádné medvědy. Při zpáteční cestě se zastavujeme u krátké lesní procházky mezi starými cedry (Giant Cedars Boardwalk). V Revelstoke pak vyjíždíme autem po Meadows in the Sky Parkway vedoucí na Mount Revelstoke (celkem 26 kilometrů dlouhá cesta). Bohužel cesta kvůli sněhu není otevřena až na vrchol, takže se dostáváme někam zhruba na 13. kilometr. Dál se jet bohužel nedá. Fotíme pár fotek a těšíme se na večerní grilovačku. Dnes budou žebra. Zasloužená.

Praktické informace

Vzdálenost:

Celá trasa po Abbott Ridge na Mount Abbott měří zhruba 16 kilometrů a nastoupáte na ní okolo 1.200 výškových metrů.

Další (užitečné) informace:

podle dostupných informací je trasa schůdná zhruba od července do září (v srpnu a v září bez sněhu)
v údolí říčky Illecillewaet je několik tras, jedna z nich vede například k ledovci Illecillewaet, další na Mount Sir Donald; další trasy jsou pak v okolí Rogers Pass (Balu Pass, Hermit Trail) se zajímavými výhledy
v Revelstoke se můžete vydat na výlety k Miller Lake, Eva Lake a Jade Lakes, kdy dojedete autem pod Mount Revelstoke po Meadows in the Sky Parkway (cesta se obvykle otevírá na konci června)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz