Ha Ling Peak aneb parádní výhled na Rockies skoro bez námahy

Na skoro týden v Canmore jsem se z Kanady těšil asi nejvíc. V okolí malého městečka v Bow Valley na hranici národního parku Banff je tolik vrcholů ke zdolávání, že bychom tu potřebovali tak měsíc. Můžete vyrazit do národního parku Banff nebo prozkoumat některé z řady rezervací včetně pohoří Kananaskis. Celou dobu našeho dosavadního pobytu v Kanadě jsem doufal, že nám tady vyjde hezké počasí. Z šesti dnů našeho pobytu v Canmore nakonec vyšly tři opravdu hezké dny, dva pošmourné a jeden deštivý, ale nepředbíhejme. Dopoledne vyjíždíme z Goldenu a máme před sebou zhruba 150 kilometrů dálnice. Počasí není zrovna ideální, ale aspoň neprší. Dneska máme v plánu krátký výlet na Ha Ling Peak, ze kterého bychom měli mít hezký výhled na Bow Valley. Ha Ling Peak připomíná z dálky zub a jeho severní kolmá stěna se tyčí vysoko nad Canmore do výšky 2.408 metrů nad mořem.

K výchozímu bodu naší trasy vede štěrková cesta, která je docela rozbitá a jsou na ní vybržděné masivní rolety, ale naše Honda Civic s tím nemá problémy. Teda až na to, že se všechno v autě klepe a po chvíli se zdá, že jsme nechali přední nápravu někde za námi. Nebezpečí pro auto ale hrozí spíš ze shora, protože tu zřejmě velmi často padají šutry ze skály, jelikož jich pár musíme objíždět. Anebo rovnou celé skály, jak jsme byli svědky později. Cestu na parkoviště blokuje opuštěná horská koza, která po chvíli přemlouvání uhne z cesty na stranu, a my můžeme zaparkovat.

Výlet na Ha Ling Peak je docela populární, takže počítejte s větším množstvím turistů. Ono není se čemu divit, z Canmore je to na začátek trasy 5 minut autem a cesta na vrchol od parkoviště měří jenom 3 kilometry. Ačkoliv se jedná o docela prudkou stezku, na vrcholu budete stát v pohodovém tempu zhruba za hodinu. Navíc z vrcholu je skoro nerušený výhled na všechny strany, takže za málo peněz máte docela hodně muziky.

Cesta na vrchol je poměrně monotónní po dobře udržované stezce. Nejprve nás čeká pár vraceček lesem a pak už máme vrchol na dohled. S rychle stoupající výškou se nám sem tam nabízí výhled do údolí pod námi, což nám dává tušit, že výhled z vrcholu bude stát asi opravdu za to. Počasí se trochu vybralo a při cestě nahoru je nám docela dost horko. To nás přejde kousek před vrcholem, kde začíná foukat, takže vytahujeme bundy.

Po dosažení sedla mezi Ha Ling a Miner’s Peakem se vydáváme doleva a čeká nás už jen kamenné pole na vrchol. Po chvíli již stojíme na hraně skály a pod sebou máme zhruba tisícimetrovou propast a impozantní rozhled do celého Bow Valley. Od vrcholu pokračujeme ještě kousek doleva, kde nacházíme hezké místo, kde nefouká a kde si můžeme dát svačinu bez halekajících Asiatů.

Na vrcholu jsme více než půl hodiny. Prostě se na to hezky dívá. A taky jsme konečně po delší době na nějakém vrcholu. Doposud nám naše plány kazil sníh. Po chvíli vítr sílí a vypadá to, že bude co nevidět pršet. V dáli se ozývá hrom, což je pro nás signál, že bychom měli jít dolů. Ještě rychle zkoumám okolní vrcholy, jak jsou na tom se sněhem, ale zdá se, že by to mělo být na další dny v pohodě. To jsem ještě netušil, že se zítra zase ochladí a na vrcholech napadne čerstvý sníh.

Na začátku cesty jsem si říkal, že bychom mohli vyjít i na sousední Miner’s Peak, ale kvůli sílícímu větru a dešťovým mrakům už raději půjdeme dolů. Při sestupu z Ha Ling Peak najednou z ničeho nic slyším, jako by na protější skalní stěně prasknul led. Tady ale žádný ledovec není, říkám si pro sebe. Najednou si všimnu, že se na stěně Miner’s Peaku odlamuje hodně velký kus skály a padá do údolí. Hmm, mazec, nechtěl bych být dole.

Cesta dolů je docela náročná na kolena, ale díky příjemnému sklonu stezky se dá až na pár míst seběhnout a u auta tak stojíme asi za půl hodiny. Po cestě do Canmore se zastavíme u malých jezírek Grassi Lakes a pak jdeme opět testovat terénní schopnosti naší Hondy. Cestu nám na chvíli zablokuje stádo divokých koz, které jedoucí auta vůbec nezajímají. Po chvíli uhnou na stranu a my si můžeme jít sehnat něco na večeři.