Po koule ve sněhu k Helen Lake a procházka kolem Bow Lake

Po včerejším boji ve sněhu u Moraine Lake nás dnes čeká pravděpodobně další a nejspíš i náročnější souboj. Naším dnešním cílem bylo jezero Helen Lake, a pokud by nebylo hodně sněhu tak i Cirque Peak nad ním. Po včerejším výletu však příliš nedoufám, že by trasa na vrchol byla schůdná. Vrchol ve výšce 2.993 metrů nad mořem bude určitě pod sněhem. Otázkou je jak moc. Ráno doufám, že půjde dojít alespoň k Helen Lake. Na odpoledne pak máme v plánu výlet kolem nedalekého Bow Lake k vodopádům Bow Glacier Falls.

Jízda na sever po Icefields Parkway je díky své panoramatičnosti zážitkem sama o sobě. Za každou zatáčkou se skrývá další parádní výhled na zasněžené vrcholky. Mraky nad námi zrovna nevěstí, že by dnes mělo být jasno, jak mi slibovala předpověď, ale snad nebude pršet. Dnes jsem opět zvolil osvědčenou kombinaci kraťas a podvlíkaček. Teploměr ale ukazuje asi 10 stupňů, což je oproti včerejšku pomalu na plavky. Auto necháváme u Bow Lake a pokračujeme po stezce, která se vine po vrstevnici lesem. Tady asi bude hodně medvědů. Doufám, že žádného nepotkáme.

Pěšina nás zavede okolo hřebene Crystal Ridge nad námi do údolí s říčkou Helen Creek a pak vzhůru k Helen Lake pod Cirque Peak. Cesta lesem je poměrně monotónní, ale po chvíli stoupání se dostáváme na první vyhlídku, ze které máme parádní výhled jak na údolí pod námi, ve kterém se klikatí Icefields Parkway, tak i na vrcholek protější Crowfoot Mountain se stejnojmenným ledovcem, který visí nad Bow Lake.

Za vyhlídkou máme přímo před sebou původní cíl naší dnešní cesty, Cirque Peak. Nevypadá to zas tak nereálně. Na vrcholu moc sněhu nebude, horší to bude v údolí pod ním a u Helen Lake, které je schované někde za skalním převisem u paty hory. Po naší pravé ruce máme Dolomite Peak, který vytváří kompaktní skalní hradbu. Pěšina je ještě chvíli rozbahněná, ale po chvíli přechází na souvislou vrstvu sněhu. Potkáváme vracející se pár turistů a po obligátní otázce, kam došli, zjišťujeme, že nedošli ani k Helen Lake, protože je tam hodně sněhu. Dneska se ale tak snadno nevzdám, k Helen Lake by to mělo být relativně po rovině, takže tam prostě dojdeme.

Pěšina nás zavede k přechodu přes Helen Creek, kterou přeskáčeme po kamenech. Dostáváme se na sněhovou planinu, na které po pár metrech stopy končí a před námi je jenom bílá netknutá pláň. Když se propadáte s každým krokem po kolena, není to ideální, ale na druhou stranu budeme dneska první, kdo k Helen Lake dojde. To, že bychom tam dneska nedošli, si nepřipouštím. Vždyť zbývá asi 600 metrů. Situaci sice neprospívá silný vítr a občasný propad mojí nohy v čerstvém sněhu až po koule, ale je třeba bojovat.

S několika zastávkami na vydýchání se úspěšně probojovávám ke zmrzlému jezeru. Cesta na Cirque Peak je vyloučena, protože jezero před námi se obchází zprava a následně se stoupá přes zasněžené skalky na šutrové pole, které vede na vrchol. Tam už by to bylo asi v pohodě, ale na další brodění ve sněhu kolem jezera to nevidím. Škoda, že včera napadl sníh, možná to bylo vyšlapané. I když na druhou stranu pochybuji, jestli někdo na Cirque Peak letos už byl. My vylézáme na malou skalku po naší pravici, odkud máme krásný výhled na celé údolí, které jsme prošli.

Vítr je čím dál tím silnější a i přes svítící slunce bude teploměr jen těsně nad bodem mrazu. Cesta zpátky je o poznání snadnější. Sice se člověk párkrát vybulí do sněhu, když se hodně propadne, ale jinak dobrý. Sněhová pláň si přímo říká o parádní fotky, takže jich fotím asi 50. V té zimě mě hřeje pocit, že jsme aspoň došli k tomu jezeru. Cesta zpátky, hlavně ta lesem se neskutečně vleče a za každou zatáčkou si říkám, že už tam musíme být. Mobil ale neúprosně hlásí další kilometry, takže mi nezbývá než opět spustit nejlepší trampské vypalovačky.

Od parkoviště přejedeme kousek po Icefields Parkway k parkovišti na břehu Bow Lake, jehož kousek jsme viděli z vyhlídky. Konečně se udělalo hezky. To je ta jasná obloha, kterou chci vidět. Nádherně modré jezero je pastvou pro oči. V dáli v údolí svítí ledovec Bow Glacier a Wapta Icefield a přesně tím směrem se vydáváme, konkrétně k vodopádům Bow Glacier Falls na konci údolí.

Při cestě kolem jezera se pořád nedokážu vynadívat na okolní vrcholy, které se tyčí vysoko nad průzračnou hladinou. K vodopádům je to asi 5 kilometrů víceméně po rovině, až na jedno krátké stoupání. Cesta tak ubíhá poměrně rychle a po chvíli už máme vodopády na dohled. Následuje přechod přes ledovcové údolí, kde se stezka pomalu ale jistě ztrácí, ale my pokračujeme až přímo pod vodopád. Přicházíme, když se slunce sklání nad ním. Ideální čas pro poslední svačinu, která nám ještě zbyla, a vychutnání si přírodního „ticha“.

Praktické informace

Vzdálenost:

Zpáteční cesta k Helen Lake měří zhruba 11 kilometrů a nastoupáte na ní okolo 500 výškových metrů. Na Cirque Peak je to dalších 5 kilometrů tam a zpátky a dalších 500 výškových metrů.

Cesta od Bow Lake k Bow Glacier Falls měří tam a zpátky 8 a půl kilometru, na které počítejte se 100 nastoupanými metry.

Časová náročnost:

V letních podmínkách bych cestu na Cirque Peak a zpátky odhadl na 6 hodin.

Cesta k Bow Glacier Falls Vám zabere při svižné chůzi asi 2 hodiny.

Stáhnout GPX trasy k Helen Lake – odkaz na Mapy.cz