Pico Grande, jak by mohlo někoho možná zmást, není nejvyšší horou Madeiry, nicméně se svými 1654 výškovými metry a tvarem vrcholu, který je tvořen skalnatou homolí, je nepřehlédnutelnou horou, kterou si okamžitě zapamatujete.
Na Pico Grande se můžete vydat třemi cestami. První, kterou jsme zvolili i my, vede z horského sedla Boca da Corida, do kterého se dopravíte autem z Câmara de Lobos. Druhá cesta, o které jsme pouze uvažovali, vede z vesničky Curral das Freiras úbočím Pico Grande, kde se na rozcestí Relvinha napojí na první cestu. Třetí cesta pak vede z průsmyku Boca da Encumeada opět přes rozcestí Relvinha. Chvíli jsme uvažovali o okruhu z Curral das Freiras přes Boca da Encumeada, Pico do Jorge a Boca das Torrinhas zpátky do Curral das Freiras, ale vzhledem k náročnosti (23 kilometrů, převýšení asi 2500 výškových metrů) a špatnému stavu tzv. královské cesty z Relvinhy do Boca da Encumeada (dlouhodobě zavřená), jsme tuto variantu zavrhli. Musí to být ale pecka, protože na téhle trase skutečně poznáte hory Madeiry.
Každopádně časně z rána nasedáme do auta a ženeme to po dálnici vstříc Câmara de Lobos, kde ve spleti uliček nacházíme tu naši vedoucí do Boca da Corida. Opět jedeme na jedničku, jinak auto nejede. V Boca da Corida nás přivítaly ranní sluneční paprsky a hned z malého parkoviště máme nádherný výhled na nejvyšší vrcholy Madeiry.
Ve vesnici Curral das Freiras, která je přímo pod námi v hlubokém údolí na úpatí hor Pico do Arieiro a Pico Ruivo, mají stále ještě noc. Sluneční paprsky se do vesnice kvůli horským štítům dostávají až okolo 10 hodiny.
Odhodláni a s Pico Grande před námi vyrážíme po zpevněném chodníku vedoucím po hřebeni mezi vrcholy Pico do Cavalo a Pico de Serradinho k rozcestí Relvinha.
Cesta je víceméně nenáročná, sice nahoru a dolu, ale nejsou to žádná šílená stoupání. Po horských úbočích se blížíme k masivní skalní stěně Pico Grande.
Stejně jako při naší cestě na Pico Ruivo, i zde můžeme sledovat bílé ohořelé stromy, které připomínají lesní požáry, které řádily na Madeiře v minulosti.
Za rozcestím Relvinha se charakter cesty mění a my začínáme prudce stoupat po východním úbočí Pico Grande. Pod námi vidíme cestu z Curral das Freiras a v duchu si říkám, že je dobře, že jsme jí nezvolili. Na této cestě totiž na dvou a půl kilometrech nastoupáte 750 výškových metrů a užijete si sotva polovinu výhledů, které jsme mohli pozorovat při cestě z Boca da Corida.
Slunce začíná pořádně pálit a na holých svazích Pico Grande, kde není žádný strom, to není žádný med. Z Relvinhy je to na vrchol přibližně kilometr, na kterém překonáváme zhruba 400 výškových metrů.
Alespoň už máme před sebou skalní homoli, která značí cíl naší cesty. Po pár minutách přicházíme pod ní a zjišťujeme, že není tak malá, jak se z dálky zdála. Pomocí zavěšeného ocelové lana se dostáváme na vrchol asi 25 metrového skalního útvaru.
Z vrcholku máme úžasný výhled na všechny světové strany a díky jasnému počasí je i těžké rozeznat, kde končí oceán a začíná obloha. Vidíme na jižní i severní pobřeží, na východě máme horský hřeben s Pico do Arieiro a Pico Ruivo a na západě náhorní plošinu s větrnými elektrárnami a Pico Ruivo do Paul.
Při svačině přemítám mezi mapou a pohledem na sever, protože mezi Pico Grande a Pico do Jorge je v mapě vyznačená stezka, kterou se ale marně snažím v reálu z vrcholku najít. Láká mě ale kopec naproti, podle mapy Pico do Cerco, a proto se po svačině vydáváme na sever a po louce směřujeme na blízký vrcholek. Po chvíli narážíme na kamenný val, u kterého nemám absolutně představu, k čemu slouží a kdo ho postavil. Následně pak k našemu překvapení nalézáme ve skále vytesané schody, takže jsme skutečně narazili na stezku mezi Pico Grande a Pico do Jorge, záhy se z ní ale odpojujeme a míříme na Pico do Cerco. I přesto vidíme, že stezka je na některých místech zasypaná a pravděpodobně dlouhodobě nepoužívaná.
Pokud Pico Grande nabídlo hezké výhledy, Pico do Cerco bylo ještě o fous lepší. Na kameni na vrcholku si člověk připadá doslova uprostřed hor i Madeiry s parádním výhledem na okolní velikány.
Na vrcholu trávíme spoustu času. Toho výhledu se prostě jen tak nenabažíte.
Při sestupu jsem dostal geniální nápad, že se nevrátíme na stezku z Pico Grande tam, kde jsme se z ní odpojili, ale zkrátíme si to a napojíme se o kousek níže. Z vrcholu jsem si naši přibližnou cestu prozkoumal a podle GPS i v mapě potvrdil.
Ačkoli je v mapách cesta zaznačena, v praxi se vytratí asi po 200 metrech a my se ocitáme ve všudypřítomně žlutě kvetoucím křovím, které jsme posléze nazvali jako „žlutá svině“. Pokud si říkáte, proč jsme se nevrátili, tak proto, že ze začátku vypadala žlutá svině nevinně a byla jen zhruba půl metru vysoká. Vzápětí už nám ale byla přes hlavu, takže jsme ani nevěděli, kudy jdeme a vracet se zase zpátky do kopce se mi nechtělo. Potom už jsme ani nešli po zemi, ale jenom po křoví. S vypětím sil, krve, potu a slz jsme nakonec samozřejmě zvítězili a prodrali se zpátky na stezku. Proto radím, vraťte se raději výše cestou k Pico Grande, a pokud se vám nebude chtít, přibalte si do batohu motorovou pilu.
Cesta zpátky k autu už pak ubíhala velmi rychle a bez potíží. Se sluncem nad hlavou jsme se mohli podívat, jak to vypadá ve vesnici Curral das Freiras, protože ráno toho příliš přes stín Pico Ruivo vidět nebylo.
Praktické informace
Vzdálenost:
Cesta na Pico Grande a Pico do Cerco je dlouhá zhruba 11 kilometrů (5,5 kilometrů jedním směrem).
Časová náročnost:
Výlet nám trval zhruba 5 hodin s častými zastávkami na focení a jídlo.
Proč jít:
- pro mě nejhezčí horská túra z Madeiry
- fantastické výhledy z Pico Grande i Pico do Cerco
Doporučení:
- určitě pevná treková obuv
- za horšího počasí to asi bude nic moc
- při výstupu na Pico do Cerco se raději vraťte zpět stejnou cestou a nezkoušejte zkratku podle map
Naše výlety na Madeiře
#1: Po levádách z Camachy do Funchalu a zase zpátky
#2: Z Machica po pobřežních útesech do Porto da Cruz
#3: Na skok na poloostrově São Lourenço
#4: Autem po severním pobřežím Madeiry za přírodními bazény
#5: Exponovanou hřebenovkou na nejvyšší vrchol Madeiry
#6: K 25 pramenům s davy turistů v zádech
#7: Ve výškách na levádách u Ponta do Sol
#8: Cesta do pekla aneb levádou k srdci Madeiry
#9: Po královské cestě na Pico Grande
Včera jsme šli podle Vašeho popisu track PO KRÁLOVSKÉ CESTĚ NA PICO GRANDE a bylo to krásné! Díky moc za skvělý tip.
To nás těší a děkujeme za pochvalu 🙂 Užívejte.
Dobrý den,
děkujeme za skvělý popis trasy! Je podle vás trasa vhodná i pro rodiče s prckem v nosítku či krosně ? Děkuji
Děkujeme, ano, myslím s prckem v krosně nebude problém.