Pořádně prudký výstup na Monte Velino a Monte Cafornia v Apeninách

Většinou vybírám výlety tak, že si oddálím turistickou mapu na internetu a sleduji, jaké hory jsou v dané oblasti nejvyšší. Pak následuje druhý krok, kdy je třeba zhodnotit, zda je dosažení konkrétního vrcholu v našich možnostech. Přiznám se, že v Apeninách jsem studiu výstupových tras příliš pozornosti nevěnoval. Když tam vede turistické značka, tak nás tam přece nepřekvapí obtížné úseky, říkal jsem si. Teď ale stojíme pod Monte Velino a začínám pochybovat, že tudy opravdu vede cesta. V mapě značená Direttissima zřejmě vede skalní průrvou přímo nahoru. Aspoň si můžeme dát svačinu a já zatím na mobilu zjistím, jak se věci nahoře budou mít.

Monte Velino je se svými 2.487 metry nejvyšší horou apeninského masívu Velino-Sirente, které se nachází mezi městy L’Aquila a Avezzano zhruba ve středu Itálie. Abychom si ušetřili pár kilometrů a několik set výškových metrů, volíme startovní bod nedaleko chaty Rifugio Casale da Monte, kam by se teoreticky dalo dojet autem. Cesta do vesničky Forme ubíhá příjemným tempem, za ní už nás čeká stará asfaltka, která se na posledních 200 metrech proměňuje v kamenitou cestu. Panda tuto terénní vložku i přes pár protočení kol v kopci nakonec úspěšně zvládne a my stojíme na travnatém návrší s Monte Velino a vedlejší Monte Cafornia přímo před námi. Je to zvláštní pohled, protože okolní převážně rovinatou krajinu tyto dvoutisícové vrcholy docela výrazně převyšují.

Pandu necháváme stát na travnatém plácku a obklopeni krávami vyrážíme dále po kamenité cestě směrem k nedaleké chatě. Čekají nás zhruba tři kilometry mírného stoupání, než se dostaneme k prudší části výstupu, které bude pokračovat až na vrchol. Z jihu vedou na vrchol dvě cesty, obě dvě víceméně přímo nahoru. Východnější by měla být podle informací na internetu o trochu techničtěji náročnější s několika krátkými lezeckými úseky (trasa č. 6 označovaná jako Fonte Canale). Západní by měla mít lezeckých úseků méně (trasa č. 5). Nakonec se rozhodujeme pro západní, protože bychom se neradi zasekli na nepříjemném úseku v půlce výstupu.

Od rozcestí, kde se výstupové trasy od sebe oddělují, je to na vrchol Monte Velina něco málo přes dva kilometry, na kterých nastoupáme zhruba 1.000 výškových metrů. Přiznám se, že se na to moc netěším. Po pár metrech rovinky nás přivítá suťový žlab zakončený asi třímetrovou skalkou, na kterou je třeba vylézt. Pak už následuje nepolevující prudké stoupání místy po travnatém svahu místy po sypajícím se vápenci. Chtěl bych napsat, že jsme za chvíli byli nahoře, ale nebyla by to pravda. Ve skutečnosti nás čekalo několik zastávek na vydýchání a pár míst, kde jsme se nahoru museli škrábat s použitím obou našich rukou. Zhruba v půlce kopce byl čas na další svačinu, kterou nám kromě nerušeného rozhledu po okolní krajině zpříjemnili také nad námi kroužící supi. Kdybychom tak měli křídla a mohli vyletět nahoru tak lehce, jako oni.

Vrcholový kříž už máme na dohled. Dělí nás od něj jen široký jihozápadní hřeben. Dřina je za námi, teď si můžeme užívat parádních výhledů na okolní vrcholy pod námi. Podobné výšky jako Monte Velino dosahuje v této oblasti jen Monte Cafornia naproti údolí, na kterou se záhy vypravíme po hřebeni, který obě hory spojuje. Oproti včerejšku, kdy jsme na Corno Grande přišli o 15 minut později a následně čuměli do mraku, jsme na Monte Velino dorazili přesně včas. Zhruba deset minut před mrakem, který přišel ze západu a zahalil vrchol a část hřebene. To už nám ale nevadilo, protože jsme byli na cestě na Monte Cafornia. Úzká pěšina se vine po hřebeni a Nina se přede mnou občas ztrácí v mraku. Ale jen na chvilku, než se mrak převalí z údolí přes hřeben.

Vrchol Monte Cafornia je rovněž osazen křížem, avšak o poznání menším než na Monte Velino. Mraky stále halí některé z okolních vrcholů, ale sem tam se zpoza nich dere slunce. Máme na výběr ze dvou tras, buď z Monte Cafornia sejdeme rovnou dolů, nebo se vydáme po severovýchodním hřebeni trochu delší, za to o dost mírnější trasou. Volíme nakonec druhou možnost a jsme odměněni nejprve lehce skalnatým hřebínkem končícím na vrcholu Cimata Fossa dei Cavalli a následně procházkou po nekonečné travnaté louce, kde se nám úplně ztrácí značená trasa. Myslím, že tu ani není, všude je jen tráva. Trochu mi to připomíná nás výlet na Eldrig Peak na Novém Zélandu (příspěvek). Pěšinu nacházíme na konci travnatého svahu, kde v serpentinách klesá zpátky do údolí.

Mraky se stále drží u vrcholu Monte Velino, zatímco slunce pomalu klesá k obzoru před námi. K autu to máme ještě zhruba kilometr, když před námi pěšinu přeskočí dvě laně. Zůstáváme stát, protože na svahu nad námi jich stojí celé stádo i s jelenem s obřím parožím. Koukají na nás a my na ně. Skutečně jsem nečekal, že v Apeninách potkáme tolik zvířat.

Panda nás věrně čeká na travnatém plácku, hlavně nepíchnout na následujících 200 metrech. Až na občasné dření předního nárazníků o povrch cesty úspěšně překonáváme nástrahy terénu. Vzápětí nás však překvapí dva vořechové, kteří se ochomýtají kolem starého pastevce shánějícího ovce zpátky do vesnice. Oba se neohroženě postaví doprostřed cesty a štěkají na nás. Čekám, že uhnou, ale pastevec nás nejprve v italštině a pak posunky asi přesvědčuje, že je máme přejet. Pomalu na ně tedy najíždíme, což zvyšuje intenzitu štěkání, ale nakonec uhnou. Chvíli je nevidíme a slyšíme jen štěkání, abychom následně ve zpětném zrcátku zjistili, že běží za námi a útočí nám na zadní pneumatiky. Pastevec do toho něco křičí v italštině, jako by měl pocit, že mu rozumíme. Po pár set metrech je to přestane bavit a mizí v prachu cesty v západu slunce.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Okružní trasa s výstupem na Monte Velino a Monte Cafornia měří zhruba 15 kilometrů, nastoupáte na ní okolo 1.400 výškových metrů a zabere Vám přibližně 7 až 8 hodin.

Proč jít:

minimum turistů
parádní nerušené výhledy po Apeninách
spousta jelenů a kamzíků

Doporučení:

pokud hledáte delší výlet v okolí, určitě se podívejte na okruh nad planinou Piani di Pezza (zaparkovat můžete u chaty Rifugio del Lupo v sedle Vado di Pezza) a vydat se po okolních vrcholech s cílem na Costone (2.271 metrů), na konci údolí, vhodné i jako dvoudenní trek

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz