Naše apeninská zkušenost

Naše výprava do italských Apenin byla nad míru vydařená. Počasí nám přálo a uskutečnili jsme všechny výlety, které jsme měli v plánu, včetně výstupu na nejvyšší horu Apenin, Corno Grande dosahující výšky 2.912 metrů. Zároveň zbylo i dost času na koupání v Jaderském i Tyrhénském moři. Na následujících řádcích shrneme praktické zkušenosti, které jsme za dobu naší osmidenní návštěvy Itálie načerpali. Podíváme se, proč jsme do Apenin vyrazili, jak jsme tam jeli, jak jsme plánovali výlety, kolik nás to stálo, co bychom třeba příště udělali jinak a jaká byla nejhezčí místa, která jsme stihli navštívit. Začneme krátkým videem shrnujícím naše putování.

Pokud byste se potřebovali na cokoliv zeptat nebo by Vás zajímalo něco navíc, napište nám na Facebooku (stránka horama.cz na Facebooku). Rádi poradíme, pokud budeme vědět.

Proč jsme se vydali do Apenin?

Dříve, než jsem blíže kouknul do mapy, myslel jsem si, že Apeniny jsou malé zelené kopečky uprostřed Itálie. Realita je však trochu jinde. Nejvyšší hora, Corno Grande, dosahuje výšky 2.912 metrů a spousta dalších apeninských vrcholů se pohybuje nad hranicí 2.500 metrů. To je na evropské poměry docela vysoko, takže by bylo hříchem se tam nepodívat, zvláště když letenky do Říma nebo Neapole jsou za pár stovek. Navíc fotky na internetu nás dostatečně přesvědčily, že střední Apeniny (Appenino Abruzzese) budou parádním místem pro podzimní turistický týden. O Apeninách si toho na internetu v češtině moc nepřečtete. Takže další důvod vydat se jen s mapou v ruce/mobilu a prozkoumat jejich vrcholy.

Jak jsme plánovali?

Jednoduše, stačilo kouknout do turistické mapy a vybrat nejvyšší vrcholy Apenin v daných oblastech. Na výlety po Apeninách jsme měli vyhrazeno 5 nebo 6 dní podle nálady a počasí. Jeden den jsme pak měli naplánovaný na koupání v Jaderském moři jižně od Pescary, kde jsou nádherné pozvolné pláže. Další dva dny jsme pak měli vyhrazeny na poloostrov Sorrento, respektive pobřeží Amalfi a jeho malebná terasovitá městečka.

Základnu pro apeninské výlety jsme zvolili nedaleko města Sulmona, kde jsme si sehnali ubytování v příjemném apartmánu ve venkovském domě, o který se staral starší pán. V dané oblasti můžete sehnat opravdu levné pronájmy celých domů (levnější než apartmány nebo pokoje i když jedete ve dvou). Chvíli jsme to zvažovali, ale nakonec jsme kvůli poloze a vzhledu zvolili právě daný apartmán. Když mluvím o vzhledu, jeden z domů k pronájmu byl opravdu pěkný, měl dokonce i bazén a i ve dvou vyšel na méně peněz, než náš apartmán. Měli jsme s ním ale zásadní problém. Ve všech třech ložnicích byly hned vedle postele až po strop velké kříže s přibitým Ježíšem. Vypadalo to jak z hororu. To fakt ne.

Všechny výlety na horské vrcholy Apenin jsme měli naplánovány dopředu, stačilo se jen rozhodnout, kdy půjdeme na jaký. Rozhodovali jsme se většinou ráno podle předpovědi počasí. Vzhledem k tomu, že všechny dny svítilo slunce a bylo skoro jasno, rozhodování nebylo složité. Akorát většinu dní přišla s odpolednem docela velká oblačnost, takže se ráno vyplatilo vstát dříve. Na většinu z plánovaných vrcholů vedla turistická značka, a pokud ne, vedla tam aspoň dobře prochozená pěšina, takže se nebylo kde ztratit. Na výletech vždy používáme offline mapy v mobilu a hodilo se nám to i tentokrát (ať už aplikace Mapy.cz nebo OsmAnd+). Výchozí body byly od našeho ubytování vzdáleny do hodiny cesty autem, ale i tak se nám povedlo vrátit se párkrát za tmy, jelikož se v říjnu stmívá opravdu brzo. Přímo v Sulmoně byly všechny myslitelné supermarkety (Lidl, Penny, Carrefour, atd.), takže s nákupy zásob nebyl problém. V Lidlu měli fakt dobrou chlazenou pizzu, která strčila do kapsy většinu pizzerií u nás.

Přejezd ze Sulmony na poloostrov Sorrento jsme vzali oklikou přes pláže východního pobřeží Costa dei Trabocchi (pojmenované podle rybářských chatrčí) nedaleko městeček Ortona a Vasto. Přivítalo nás průzračné moře, typické rybářské chatrče i liduprázdné pláže. Moře bylo na mělkých písčitých plážích docela vyhřáté, takže plácání v tyrkysovém moři jsme nepohrdli. Na pobřeží Amalfi jsme si pak naplánovali panoramatickou Stezku bohů s výstupem na jednu ze tří nejvyšších hor poloostrova Sorrento. Další den jsme si pak vyhradili k odpočinku, k poznávání městeček na pobřeží a ke krátkému relaxu na plážích. K našemu překvapení bylo přes třicet stupňů a voda byla o dost teplejší než na východním pobřeží, takže se z toho vyklubalo hezké koupání.

Costa dei Trabocchi v Itálii

Itinerář naší cesty a výletů

Pro přehlednost přidávám itinerář naší cesty:

Uskutečněné výlety v Apeninách
Uskutečněné výlety v Apeninách (po kliknutí budete přesměrování na mapu)

Jak a čím jsme jezdili?

V Neapoli jsme využili služeb autopůjčovny Europcar a vybrali si Fiat Pandu, se kterou máme zkušenosti už z Mallorky (cestopis). Normálně si auto rezervujeme samostatně, ale tentokrát jsme využili nabídky aerolinky easyJet, se kterou jsme letěli z Prahy do Neapole, a zarezervovali si auto při koupi letenky, jelikož cena za půjčení vycházela o dost (skoro polovinu) levněji než kdekoliv jinde. V Neapoli na letišti nás čekala poměrně dlouhá cesta (asi půl kilometru) z východu terminálu na stanoviště autopůjčoven. Mohli jsme sice využít dodávky, která pendlovala od terminálu k parkovišti, ale dlouhá řada čekajících turistů nás spolehlivě odradila. Pěšky jsme tam byli rychleji, akorát v tom horku to nebylo ideální. Nepříjemná byla i čekací doba k vypůjčení auta, kdy jsme čekali více než půl hodiny, než na nás přišla řada. Tradiční odmítnutí dodatečných pojistek a dalších doplňků tentokrát proběhlo překvapivě rychle. Novinkou pro nás bylo, že se škrábance nezakreslují na plánek auta, ale jsou napsané přímo ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že naše Panda měla podle smlouvy všude škrábanců hodně, pouze jsme ji zběžně natočili a vyfotili pro případné budoucí spory a vyrazili do víru šílené Neapole. Auto jsme vraceli brzo ráno, takže stačilo jen vhodit klíče do schránky u autopůjčovny. Záloha z kreditní karty se pak odúčtovala ještě ten den.

Pouhý týden řízení v Itálii by vydal na knihu. Absolutní bezpráví a šílenost. Jinak se to popsat nedá. Hned při výjezdu z letiště do nás málem nacouvala dodávka, a to stylem, kdy si řidič asi říkal, prostě vycouvám na tu tříproudou cestu a je mi jedno, že tam vůbec nevidím nebo že tam jezdí auta. Pekla na dálnici v podobě tří aut jedoucích vedle sebe ve dvou pruzích, nebo ve stodvaceti metr za sebou, nebo přejetí do odbočovacího pruhu přes tři pruhy a plnou čáru nás nepřestávala udivovat. Uvedené se nestalo pouze jednou. Na okreskách pak byla většinou sedmdesátka nebo padesátka, což nikdo neřešil, stejně jako plnou čáru, přes kterou většina lidí vesele předjížděla. Nejhorší situace byla okolo Neapole, ve středu Itálie v horských oblastech to bylo docela v pohodě. Při přejezdu na poloostrov Sorrento jsme bohužel museli znovu přejet přes Neapol a Pompeje, což bylo v pátečních večerních hodinách za trest. Evidentně tu platí právo troubícího nebo spíše toho, kterému je stav jeho auta u prdele. Kdo najede dřív do křižovatky nebo na kruháč vyhraje. Jaká je hlavní a vedlejší cesta nikoho nezajímá.

Co to stálo?

Níže přikládám tabulku s hlavními náklady, které jsme na cestu do Itálie měli. Cena odpovídá výletu 2 osob.

Doprava
Letenky Praha – Neapol 3.313 Kč
Půjčení auta na 8 dní (Fiat Panda) 1.489 Kč
Benzín (cca 1.500 najetých kilometrů) 3.359 Kč
Ubytování
Ubytování (2 různá ubytování, 7 nocí) 9.731 Kč
Nákupy
Jídlo 2.912 Kč
Celkem 20.804 Kč
Celkem na 1 osobu 10.402 Kč

Na vrcholu Monte Catello (Caldara) v Itálii

Praktické postřehy

Co nás v Itálii a Apeninách překvapilo nebo s čím je potřeba při cestování do tamních končin počítat? Třeba s tím, že

  • v říjnu bude po ránu docela zima, na vrcholech se může objevit sem tam sníh, takže si přibalte teplejší oblečení (pokud vyrazíte na jaře, počítejte s tím, že do června bude na vrcholech ještě docela dost sněhu),
  • řízení v horských oblastech je oproti městům paráda, moc aut tu nejezdí, akorát se připravte na hodně zatáček,
  • když někdo troubí nemusí to nutně znamenat, že se mu něco nelíbí, třeba chce někoho jenom pozdravit,
  • většina lidí nedodržuje dopravní předpisy ani nedává blinkry, vyplatí se s tím počítat,
  • v horských oblastech většinou není problém bezplatně zaparkovat, ať už ve městech nebo u výchozího bodu na výlet, na pobřeží Amalfi je to naopak problém velký,
  • turistické značky jsou značené docela dobře pomocí červenobílých pruhů nebo červených šipek,
  • v horách potkáte spoustu zvířat zvláště k večeru, od krav, ovcí, přes kamzíky, jeleny, lišky, po supy a orly,
  • moc lidí v říjnu už po horách nechodí, takže většinou budete sami, některé dny jsme nepotkali vůbec nikoho,
  • ceny v obchodech jsou obecně stejné jako u nás,
  • ceny v restauracích jsou o mírně vyšší než u nás, záleží kam zavítáte; součástí účtu už je většinou spropitné,
  • dejte si pizzu a ne jednou, je to něco úplně jiného než u nás,
  • dejte si zmrzlinu (gelato) a ne jednou, je to něco úplně jiného než u nás,
  • ve městech počítejte s velkým množstvím bordelu = odpadků (Neapoli jsme se raději úplně vyhnuli),
  • moc lidí ve vnitrozemí neumí anglicky, posunky se ale domluvíte slušně,
  • výlety, které najdete na webu, lze v pohodě absolvovat pouze s teniskami s dobrou podrážkou (pohorky jsou ve většině případů nadbytečné).

Změnil bych něco?

Tentokrát všechno vyšlo podle představ, takže bych neměnil nic. V záložním plánu byly ještě výstupy na Monte Vettore a Monte Viglio. V případě deště jsme pak měli naplánovanou návštěvu Říma nebo města L’Aquila pod nejvyšší horou Apenin, Corno Grande. Na sopku Vesuv jsme jít ani nechtěli, ale pro někoho to může být zajímavý cíl. Stejně tak do Neapole jsme ani nenakoukli, stačily nám všudypřítomný bodel, odpadky a černé skládky. Pokud bych chtěl něco změnit, tak bych si přál, aby nebyl všude okolo italských měst takový bordel.

Top (pro nás) z Apenin

Nejvíce se nám v Itálii zamlouvala zmrzlina. Ta byla bezkonkurenční, ať už na náměstí v Sulmoně nebo na pobřeží Amalfi, kde ale byla 3x dražší. Z výletu bych pak doporučil následující:

Výstup na Corno Grande, nejvyšší horu italských Apenin

Pořádně prudký výstup na Monte Velino a Monte Cafornia v Apeninách

Panoramatická Stezka bohů na pobřeží Amalfi v Itálii