Vodopády jižního Norska Langfossen, Låtefossen, Skytjefossen, Vøringsfossen přímo u silnic

Před naší cestou do Norska si Nina vypsala z průvodce několik vodopádů, na které se stojí za to podívat. Většina z nich byla víceméně v ose naší naplánované trasy a navíc přímo u silnice, takže by byla škoda se u nich na pár minut nezastavit. Vodopády Langfossen, Låtefossen, Skytjefossen a Vøringsfossen se nacházejí v národním parku Hardangervidda nebo jeho blízkém okolí, takže pokud se pohybujete blízko městečka Odda a míříte na sever jako my, jsou uvedené vodopády příjemným zpestřením dlouhé cesty, zvláště když počasí není zrovna ideální.

Vodopád Langfossen jsme měli po cestě na naše ubytování na břehu fjordu Akrafjorden, takže jsme kolem něj jeli hned několikrát. Celkově překonává 612 metrů a po značené trase je možné vystoupat k jeho začátku, odkud je parádní výhled na fjord pod ním. Parkoviště je zhruba 50 metrů od vodopádu. Úsek silnice vedoucí k vodopádu je zpoplatněn mýtem (mýtná brána je kousek před parkovištěm u vodopádu ze strany od Oddy).

Pokud jedete do městečka Odda (výchozí místo na světoznámou Trolltungu), určitě neminete vodopád Låtefossen. Jedná se vlastně o dva vodopády, které se spojují u kamenného mostu, po kterém vede silnice z vesničky Skare do Oddy. Vodopád měří celkem 162 metrů a při ranním slunci vytváří nad mostem barevné duhy. My jsme se u něj zastavili při našem výletu na Melderskin (příspěvek).

Při cestě hlubokým údolím do městečka Odda spatříte spoustu dalších vodopádů, které většinou napájí voda z ledovce Folgefonna. O trochu více na sever se nachází vodopád Skytjefossen, který padá zhruba 300 metrů do údolí, ale v porovnání s ostatními za moc nestojí.

O kousek dál ale najdete nádherný vodopád Vøringsfossen, ke kterému se opravdu vyplatí zajet. Silnice nás z městečka Eidfjord na břehu Hardangerfjordu zavede přes tunely, které stoupají ve spirálách, vysoko nad údolí Måbødalen. Zastavujeme na parkovišti u cesty za jedním z tunelů, na kterém naštěstí chytáme poslední volné místo. Oblékáme si nepromokavé oblečení a scházíme na boční cestu a následně pěšinu, která nás zavede hlubokým údolím Måbødalen až pod vodopád. Po cestě se docela rozprší, takže jsme rádi za naši výbavu a pokračujeme podél burácející řeky Bjoreio, abychom ji v závěru překročili přes krátký visutý mostek. I kdyby nepršelo, tak se pod vodopádem nepromokavé věci docela hodí. Zespodu vypadá hlavní vodopád s výškou 182 metrů opravdu impozantně. Fotíme pár fotek a vydáváme se zpátky k autu, abychom se na Vøringsfossen podívali ze shora, kde je vedle parkoviště u hotelu zbudováno hned několik vyhlídek.

Náš přesun na sever k národnímu parku Jotunheimen pokračuje od vodopádu Vøringsfossen přes náhorní plošinu, na které teploměr klesá na nulu a začíná sněžit. A nejsou to jen lehce poletující vločky. Letní pneumatiky klidu zrovna nepřidávají, ale po zhruba půlhodině klesáme trochu níže, kde už jen prší a teplota se šplhá na závratných 5 stupňů nad nulou. Dnešní silniční výpravu zakončujeme ve vesničce Torpo, ve které se nachází typický norský dřevěný kostel.

Odkaz na Mapy.cz

Vodopády Langfossen, Låtefossen, Skytjefossen, Vøringsfossen a dřevěný kostel v Torpo
Vodopády Langfossen, Låtefossen, Skytjefossen, Vøringsfossen a dřevěný kostel v Torpo (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)