Se stanem na vrcholy Rondeslottet a Vinjeronden v pohoří Rondane

Náš plán na dnešní den je časově poměrně napjatý. Ještě dopoledne stojíme na vrcholu Galdhøpiggenu (příspěvek) a čeká nás přesun do pohoří Rondane. Původně jsme měli v plánu stanovat v norském pohoří Rondane více dní, počasí předchozích dní nás však od této myšlenky odradilo. Nakonec jsme se vydali do Rondane pouze na jednu noc, abychom vystoupili na vrchol Rondeslottet, nejvyšší horu tohoto pohoří. Na parkoviště Spranget za vesnicí Mysusæter, která je výchozím bodem našeho výletu, přijíždíme okolo páté hodiny odpoledne. Parkoviště je narvané k prasknutí, ale díky tomu, že je odpoledne, jsou někteří lidé právě na odjezdu a my tak můžeme v pohodě zaparkovat. Přichází nejotravnější činnost v podobě zabalení všech věcí do batohů. Stan, spacáky, karimatky, vodu, jídlo, oblečení. Určitě něco zapomeneme. Ze západu se navíc blíží docela solidní bouřka, takže k tomu ještě možná zmokneme. Čeká nás totiž ještě zhruba šestikilometrový pochod od parkoviště k úpatí hory Storronden, odkud zítra vyrazíme na Vinjeronden a Rondeslottet.

Cesta ubíhá relativně rychle, i když už máme dneska za sebou nejvyšší horu severní Evropy. Nervózně pozoruji bouřkové mraky, které se valí přes vrcholy na obzoru. Doufám, že stihneme postavit stan, než to na nás spadne. Před cestou do Norska měla Nina představu, že když budeme stanovat, bude to na břehu jezera daleko od lidí v neposkvrněné přírodě. Bohužel realita taková není. Přicházíme k vytipovanému místu u jezera, ale jsou tu další tři stany. Vycházíme na nejvyšší muldu v okolí a vidíme, že podobný nápad mělo hodně dalších lidí. To bychom měli k té samotě. Po chvíli ale nacházíme ideální plácek, ze kterého aspoň nevidíme na ostatní. Při bližším zkoumání však zjišťujeme, že na tento plácek chodí zřejmě všichni z okolí srát. Rozmočené toaleťáky a hovna jsou všude. Nádhera. Tolik k neposkvrněné přírodě. Jdeme hledat dál. Nakonec naštěstí nacházíme vhodný dolík, který je v závětří a ve kterém není nasráno. Dalo by se říci v pravou chvíli, protože začíná pršet. Kromě stanu stíháme postavit ještě pár kamenů okolo proti větru, než se rozprší opravdu pořádně. Při stavění valu z kamenů Nina záhy zjišťuje, že tady chodí lidi srát asi taky, když rukou sáhne přímo do hoven schovaných pod kamenem. Je mi jasné, že jsem přišel o spolustavitele a jen stěží zadržuji smích. Nakonec zalézáme do stanu a pozorujeme bubnování kapek, při kterém pomalu usínáme.

Ráno přichází dříve, než bych si přál. Ale co se dá dělat, Rondeslottet čeká. Vylézám ze stanu a vítá mě vycházející slunce za Storrondenem a modrá obloha. Zdá se, že dneska bude nádherně. Balíme jeden batoh, ostatní věci necháváme ve stanu a vyrážíme vzhůru do kopce. Jsme první, kdo se dnes vydává na výlet. Aspoň budeme na vrcholu sami. Nejprve náš čeká prudké stoupání po úbočí Storrondenu, abychom se na rozcestí vydali hlubokým údolím mezi ním a Vinjerondenem, na který máme namířeno. Kolem hučícího potoka pokračujeme po horské louce, která přechází v kamenné pole, které se na konci údolí zvedá prudce nahoru. Do sedla na konci údolí oddělující Vinjeronden a Storronden směřují i naše kroky.

Stoupání na Vinjeronden dává zabrat. Ve stínu je docela kosa, zatímco na sluníčku se potíme. Sklon svahu je docela ostrý a stezka reálně neexistuje, i když se čas od času objeví na kameni červené téčko značící správný směr. Není se ale kde ztratit. Prostě musíme vyjít do sedla a pak po hřebeni nahoru. Následující kilometr nám připraví 500 výškových metrů. V sedle se nám otevírají výhledy na druhou stranu údolí s malým jezírkem pod stěnou Vinjerondenu. Nemůžu si pomoct, ale vypadá to tu jak ve Vysokých Tatrách. Akorát ty hory nejsou tolik špičaté. Na vrchol už to není daleko, ale přeci jen nějaká ta kapka potu z nás ještě steče.

Z vrcholu Vinjerondenu máme hezký výhled na Rondeslottet. Stojí přímo naproti a moc nás nepotěší tím, že budeme muset klesat do sedla a následně stoupat po skalnatém hřebínku zase nahoru. Jinak ale výstup vypadá v pohodě, a tak po krátké pauze pokračujeme dále. Na zmiňovaném hřebeni je třeba občas zapojit ruce, abychom se dostali výše, ale cesta je dobře viditelná i značená, takže žádné větší obtíže nehrozí. Čeká nás závěrečný úsek po suti a ujíždějících kamenných plotnách a po něm už stojíme na plochém vrcholu s výhledem do všech světových stran. Otevíráme pivo, které jsme si dotáhli až nahoru, a užíváme si dalšího parádního dne.

Na vrcholu strávíme dobrou půlhodinku, než nás vyruší první osamělý turista, který zřejmě vyrazil na velmi oblíbený přechod tohoto pohoří. Aspoň tak tipuji podle velikosti jeho batohu. Jeho příchod je pro nás impulsem sbalit věci a vyrazit na cestu dolů. Vracíme se po stejné cestě, což je chvílemi trochu nuda. Škoda, že máme málo času a nemůžeme udělat nějaký delší okruh. Cestou dolů potkáváme zástupy turistů, zdá se, že je výstup na Rondeslottet velmi populární. Ještěže jsme vyrazili časně ráno. U stanu se zdržíme ještě několik minut, abychom to zase všechno zabalili a vyrážíme na svižný zpáteční pochod k autu. Naše další kroky směřují na západ mezi fjordy za posledním výletem z norské výpravy, a to na vrchol Slogen.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Výstupová trasa na Rondeslottet na měří celkově 26 kilometrů, nastoupáte na ní okolo 1.400 výškových metrů a zabere Vám přibližně 9 hodin (náš čas pohybu 6:50).

Proč jít:

  • hezká krajina národního parku Rondane
  • nejvyšší hora v okolí, která nabídne nádherné výhledy na okolní vrcholy

Doporučení:

  • trasa začíná na parkovišti Spranget za vesnicí Mysusæter, ke kterému vede zpoplatněná cesta (20 NOK (zaplatíte kartou u automatické mýtné brány)), dále už musíte pěšky po zpevněné cestě k chatě Rondvassbu (lze si půjčit kolo)
  • trasa se dá zajít za jeden den, pokud ale máte s sebou stan vyjděte večer, zakempujte u některého z jezer a ráno vyrazte na některý z okolních vrcholů

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Výstupová trasa na horu Rondslottet v národním parku Rondane v Norsku
Výstupová trasa na horu Rondslottet v národním parku Rondane v Norsku (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Naše výlety v Norsku

#1: Kjeragbolten, kámen zaklíněný mezi skalami tisíc metrů nad fjordem

#2: Melderskin mezi fjordy, mraky a kapkami deště

#3: Vodopády jižního Norska Langfossen, Låtefossen, Skytjefossen, Vøringsfossen přímo u silnic

#4: Knutshøe mezi jezery Gjende a Leirungen v národním parku Jotunheimen

#5: Slunce, mráz, sníh i vítr při červencovém výstupu na norský Rasletinden

#6: Kyrkja, špice uprostřed Jotunheimenu

#7: Trek přes hřeben Besseggen v národním parku Jotunheimen

#8: S deštěm na vyhlídku Rampestreken a zatáčky silnice Trollstigen

#9: Kilometrová stěna Trollvegen ze sedla Stabbeskaret a sněhový vrchol Storgrovfjellet

#10: Přes louky, řeky i jezera na vrchol Blåhøa v pohoří Trollheimen

#11: Výstup na Galdhøpiggen, nejvyšší horu Skandinávie, přes ledovec Styggebreen

#12: Se stanem na vrcholy Rondeslottet a Vinjeronden v pohoří Rondane

#13: Slogen aneb od hladiny fjordu, přes dešťové mraky k impozantnímu výhledu

#14: Naše norská zkušenost