Za výhledy a kamzíky na Jahňací štít

Při minulé návštěvě Vysokých Tater nám nepřálo počasí, proto jsme nakonec namísto Jahňacího šítu pokračovali od Zeleného plesa po Tatranské magistrále na Velkou Svišťovku a dále ke Skalnatému plesu. Tento rok nám však počasí vyšlo na jedničku, čehož naplno využíváme a vydáváme se časně z rána autobusem z Tatranské Lomnice. Za pár minut vysedáme na zastávce Biela Voda, odkud pokračujeme známou a zdlouhavou cestou podél hučící Kežmarské Biele Vody až k Chatě pri Zelenom plese.

Po chvíli nezbytného kochání se Velkou Zmrzlou dolinou, nad kterou se tyčí Kežmarský, Lomnický a Pyšný štít, pokračujeme dále po žluté turistické značce vstříc Jahňacímu štítu. Hned za chatou začíná prudké stoupání kosodřevinou, které nám dá celkem zabrat. Po zdolání 250 výškových metrů je Zelené pleso hluboko pod námi a nám se otevírá zajímavý výhled na okolní vrcholy.

U malého jezírka si dáváme svačinu a pozorujeme Jahňací štít, který se před námi tyčí na konci údolí mezi Kozím štítem a Jastrabí vežou.

Zároveň studujeme, kudy se vine kamenný chodník, na který se posléze vydáváme. Počasí nám skutečně vychází, ale na můj vkus je možná až moc horko.

Cesta údolím utíká svižně a je se pořád na co dívat, ať už před sebou, za sebou nebo vedle sebe.

Po příchodu na pomyslný konec údolí stojíme pod Kolovým priechodem, který je zajištěn řetězy. Z dálky pozorujeme, že pod úsekem s řetězy se tvoří malá fronta lidí, ale my přicházíme ve chvíli, kdy zde nikdo není. Nikým nerušeni si ve svém tempu překonáváme první část a následně stoupáme vzhůru ke Kolovému priechodu po úseku, kde to kvůli drolivému štěrku a notně ochozené skále docela klouže. Raději jen pro sebe si říkám, že cesta dolů bude libovka.

Z Kolového priechodu se nám otevírá nádherný výhled na západ s Žabím vrchem a Širokou a na polské vrcholky Vysokých Tater. Pokračujeme po západní straně hřebene, který se táhne až k Jahňacímu štítu.

Po několika lezeckých vložkách staneme pod vrcholem, na který se za pár minut vydrápeme.

Ne nadarmo je v průvodcích psáno, že výhled z Jahňacího štítu stojí za to. Nebe skoro bez mráčku poskytuje parádní výhled na hřeben Belianských Tater na severu …

… na Kolový štít, Baranie rohy, a Pyšný štít na jihu …

… na Zelené pleso a dolinu Zeleného plesa spolu s Lomickým a Kežmarským štítem na jihovýchodě …

… a konečně na značnou část polských vrcholů Vysokých Tater na západě.

Po vydatné dávce rozplývání se nad krásou horských štítů se vydáváme na cestu zpátky, na které potkáváme větší než velký počet lidí.

U řetězů tak strávíme poměrně hodně času, protože se tu zkrátka nejde moc dobře vyhnout jinde než nahoře a dole.

Před prudkým klesáním k Zelenému plesu mi z ničeho nic 10 metrů přede mnou zkříží kamennou stezku kamzičí mládě, které si zvesela skotačí dále. Pozorná kamzice pádí za ním. K mému úžasu je žádný z turistů, kterých bylo v okolí okolo deseti, nezaregistruje. Po chvíli mizí matka se zvědavým mládětem v kosodřevině a já si jenom říkám, kam ti lidi dali oči, když se pár metrů před nimi mohou bez povšimnutí producírovat dva kamzíci.

Cesta zpátky od Chaty pri Zelenom plese k autobusu je skutečně zdlouhavá a vyčerpávající, ale s myšlenkou zdolání dalšího tatranského vrcholu a při zpívání hitů od Jarka Nohavici utíká alespoň snesitelnou rychlostí.

Praktické informace

Vzdálenost:

Trasa z Biele Vody na Jahňací štít a zpět měří zhruba 20 kilometrů (9,7 kilometru jedním směrem).

Časová náročnost:

Na výstup si určitě vyhraďte celý den, pokud nezačínáte z Chaty pri Zelenom plese. Trasa Vám zabere okolo 9 hodin i s focením a pauzami na jídlo.

Proč jít:

nádherné výhledy na východní část Vysokých Tater a Belianské Tatry
super jídlo, polívky a pivo v Chatě při Zelenom plese

Doporučení:

hezké počasí je základ, jinak se ochudíte o super výhledy
určitě pevná obuv a jistý krok v exponovaných místech od Kolového priechodu na vrchol Jahňacího štítu
hůlky se budou při sestupu kosodřevinou k Zelenému plesu hodit

Stáhnout GPX