Po výletu po útesech severovýchodní části Madeiry jsme chtěli využít toho, že jsme v Machicu a máme před setměním trochu času a vypravili jsme se na nedaleký poloostrov São Lourenço, který je nejvýchodnějším místem celé Madeiry.
Už několik kilometrů před parkovištěm, u začátku turistické trasy, kde chceme nechat auto, vidíme podél cesty řadu stojících aut. My ale jedem co nejdál, kam se dá dojet a parkujeme na místě označeném „turismo“. Dodnes nevím, jestli to bylo místo určené pro autobusy cestovek, čáry na zemi by tomu asi naznačovaly.
Na mapě i na první pohled to vypadá, že je poloostrov celkem malý, takže jsme nepočítali s tím, že by nám ho přejít trvalo nějak dlouho. Pravdou však je, že na jeho konec k vrcholku Pico do Furado je to z parkoviště zhruba 3,5 kilometru a po rovině to rozhodně není. Takže to vypadá na 7 kilometrů s převýšením zhruba 450 výškových metrů. No co, dojdem, kam dojdem.
Z fotek, které najdete k poloostrovu na Googlu, je jasné, že poloostrov mění svoji barvu podle ročních období. Přes zimu a na jaře je krásně zelený, ale přes léto je absolutně vyprahlý, což byl případ i brzkého června, kdy jsme Madeiru navštívili my. Ačkoliv v Machicu teplota příjemná, při vystoupení z auta jsem si připadal jako na poušti, div se nerozpouštěl asfalt silnice.
No nedá se nic dělat, jindy se tu asi nedostaneme a na výlet na celý den je to přeci jenom málo. Tak vzhůru, nebo spíš dolů, vzhůru, dolů a tak dál, navíc v neskutečném vedru.
Na druhou stranu to stojí za to. Skutečně, parádní výhledy na oceán a azuro, kam dohlédneš. V pozdní odpoledne ani nepotkáváme tolik lidí, i když na můj vkus je jich stále dost. Aspoň, že jdou opačným směrem.
Dostáváme se zhruba do dvou třetin poloostrova, kde si říkáme, že stejně už nic dalšího neuvidíme, i když dojdeme na konec. A navíc při pohledu na Pico do Furado se mi na něj vážně už škrábat nechtělo.
Ještě kouknem na pár letadel, které přilétávají nad námi na letiště, a zavelíme čelem vzad.
Za západu slunce mašírujeme zpátky k autu, teď už absolutně liduprázdným poloostrovem, a chvíli si pohráváme s myšlenkou, že ještě sejdeme na vyhlášenou pláž Praia da Baía D’Abra. Kručení v žaludku a pomyšlení na cestu autem zpátky mě ale přesvědčuje, že už to dneska zabalíme. Dobrý den s 32 kilometry v nohách.
Praktické informace
Vzdálenost:
Procházka po poloostrově až na Pico do Furado měří přibližně 7 kilometrů (3,5 kilometru cesta jedním směrem).
Časová náročnost:
Celkem si vyhraďte minimálně 4 hodiny na celý výlet.
Proč jít:
- zajímavá trasy na nejvýchodnější cíp ostrova
- skvělé výhledy na oceán
Doporučení:
- vzít si dostatek pití, v létě tu je jak na poušti
- parádní výhledy na celý poloostrov jsou z okolních vršků mimo trasu, na které můžete za pár minut vylézt
- vyrazit dříve ráno nebo až později odpoledne, protože přes den je tu skutečně hodně turistů
- nezapomenout plavky a zajít si na pláž Praia da Baía D’Abra
Naše výlety na Madeiře
#1: Po levádách z Camachy do Funchalu a zase zpátky
#2: Z Machica po pobřežních útesech do Porto da Cruz
#3: Na skok na poloostrově São Lourenço
#4: Autem po severním pobřežím Madeiry za přírodními bazény
#5: Exponovanou hřebenovkou na nejvyšší vrchol Madeiry
#6: K 25 pramenům s davy turistů v zádech
#7: Ve výškách na levádách u Ponta do Sol
#8: Cesta do pekla aneb levádou k srdci Madeiry
#9: Po královské cestě na Pico Grande
Komentáře
Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.