Výšlap na Grosser Bösenstein za parádním výhledem na Nízké Taury

Na poslední chvíli se nemůžeme rozhodnout, jestli vyrazíme do Ötztalských Alp nebo do Nízkých Taur. A to ani v sobotu ráno, kdy máme v plánu vyrazit. A on je to docela rozdíl. Na Nízké Taury nám stačí kraťasy, tričko a tenisky, na Ötztalské Alpy bychom museli přibalit cepíny a mačky. Nakonec volíme pohodovější variantu na “rozchození” a vyrážíme z Prahy na jih směr Linec. Volíme ekonomičtější variantu a namísto rakouské dálnice volíme vyhlídkovou cestu po okreskách. Dálnice by nám sice ušetřila asi 45 minut, ale my dnes nikam nespěcháme. Máme naplánovaný výlet na Grosser Bösenstein, na který nám v pohodě stačí odpoledne. Na silnicích nás tak čeká spousta zatáček, které nás postupně zavedou až do vesničky Hohentauern, ze které pokračuje soukromá a placená cesta na parkoviště pod chatou Edelrautehütte, která je výchozím bodem našeho dnešního výletu. V peněžence máme v hotovosti jen 7 euro, takže doufáme, že mýtné nebude vyšší nebo že mýtná brána bude brát karty. Naštěstí chce automat pouze 6 euro, takže tam ty drobáky nasypeme jako do herního automatu a pokračujeme po šotolinové cestě vzhůru.

Na parkoviště přijíždíme v jednu hodinu odpoledne, což je čas, kdy se většina turistů z výletu spíše vrací. Tím lépe, aspoň budeme mít hory jen pro sebe. Chvíli nám trvá, než sbalíme batoh, ale pak už vyrážíme vzhůru k chatě Edelrautehütte a nedalekému jezeru Grosser Scheibelsee, nad nímž se zhruba o 700 metrů výše tyčí dnešní cíl, vrchol Grosser Bösenstein (2.448 m). Od jezera nás rozbahněná pěšina vede do sedla pod kopcem Hauseck a dále pak po hřebínku k nejprudšímu dnešnímu stoupání, které je zaříznuté ve žlabu, ve kterém ještě zůstaly zbytky sněhu. Čeká nás pár serpentin a po pár minutách stojíme na výhledovém kopečku s Seckauskými Taury naproti. Snažím se rozpoznat, který z vrcholů je Hochreichhart, který jsme navštívili před dvěma lety (výlet Větrný podzimní bivak na hřebeni Seckauských Alp aneb vzhůru na Hochreichhart), ale s jistotou ho určit nedokážu. Zároveň se mi vybavují vzpomínky z větrné noci v sedle pod ním a dodnes se divím, že nám ten stan neuletěl.

Na vrcholovém hřbetu, který následuje, se příjemná pěšina ztrácí ve změti skal a kamenů, které je třeba vylézt, přelézt nebo slézt. Nic obtížného to ale není a po méně než dvou hodinách od začátku výletu stojíme u vrcholového kříže. Sedáme si kousek opodál a vychutnáváme si zaslouženou svačinu i výhled na okolní hory. Jako první zaujmou oko vápencové Ennstalské Alpy a jejich nejvyšší vrchol Hochtor v národním parku Gesäuse. Na severu pak svítí sluncem zalité vrcholy Totes Gebirge a jejich nejvyšší vrchol Grosser Priel (Perný letní výstup na Grosser Priel v Mrtvých horách). Zajímavé jsou však hlavně zelené vrcholky na hřebenu pod námi, zvláště Zinkenkogel, který nám svým vzezřením trochu připomíná vrcholy Skotské vrchoviny (náš cestopis ze Skotska – Naše skotská zkušenost). Společnost nám dělají další čtyři turisté a černý pták, který vypadá jako kos, ale na rozdíl od něj má zahnutý zobák. Až doma zjišťuju, že se jedná o kavče žlutozobé. Podle toho, jak na nás nalétává, se mu buď nelíbí moje červené tričko, nebo nám dává najevo, že se máme s tou svačinou podělit. Sami ale máme málo, takže má smůlu.

Naše cesta dolů vede přes protější Kleiner Bösenstein, ale nejprve musíme sejít zhruba 150 výškových metrů do sedla pod námi a pak zase trochu vystoupat. Výhledy, stejně jako počasí, zůstávají parádní, takže co víc si přát. Třeba pohodovou hřebenovku po pěšině na travnatých svazích? Ano, i to se nám záhy splní. Až na Grosser Hengs se táhne pěšina po hřebeni, která je snem každého turisty. Po tomhle se jde samo. Akorát to strašně rychle uteče. Záhy stojíme u dalšího kříže, které jsou v Rakousku na skoro každém vrcholu. Od něj už nás čeká jen cesta dolů k jezeru Scheibelsee.

V údolí nás zdraví krávy, které se pomalu chystají na spaní. Nás spaní čeká také, jen si musíme do auta skočit pro stan a spacáky. Stan stavíme kousek od břehu jezera Scheibelsee, odkud je super výhled na Grosser Bösenstein. Sedáme si na lavičku u jezera a chystáme si večeři. Bohužel jsme zapomněli v autě repelent, takže se do mých nohou pouštějí malé bodavé mušky. Ještě po čtyřech dnech, kdy tenhle příspěvek píšu mě svědí na několika místech pravá noha. Ale aspoň je tu klid. Slunce už dávno zašlo za protější skalní stěnou, ale do noci je ještě daleko. Voda v jezeře je na břehu vyhřátá, ale na nějaké delší koupání to není. Takže jen rychle umýt a spát.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okružní výlet na Grosser Bösenstein v Nízkých Taurách měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.000 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 až 6 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:49).

Proč jít:

  • parádní výhledy na vrcholky Nízkých Taur (hlavně na okolní Seckauské Taury a Rottenmanské Taury i na vzdálenější vápencové pohoří Ennstalské Alpy v národním parku Gesäuse nebo Totes Gebirge)
  • poměrně nenáročný výšlap
  • příjemná hřebenovka od Kleiner Bösenstein po Grosser Hengs

Doporučení:

  • silnice na parkoviště pod chatou Edelrautehütte je zpoplatněná, za průjezd zaplatíte 6 euro a poplatek se platí u mýtné brány pod vesnicí Hohentauern (bere pouze hotovost); pokud se Vám platit nechce, můžete auto nechat na parkovišti pod Hohentauern (u rybníků Pfahlbaudorf) a vydat se po značené cestě (počítejte s 9 kilometry (zpáteční cesta) a 500 výškovými metry navíc oproti popisované variantě)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Trasa popisovaného výletu na Grosser Bosenstein v Nízkých Taurách v Rakousku
Trasa popisovaného výletu na Grosser Bosenstein v Nízkých Taurách v Rakousku (po kliknutí na mapu budete v novém okně přesměrováni na Mapy.cz)

Komentáře

  1. Lucka
    10.7.2020

    Se spaním ve stanu není v Rakousku problém? Myslela jsem, že ve volné přírodě je zakazane, a to i bivakovani?

  2. Anita
    17.7.2020

    Vidím, že jste presedlali na vetší model BA? Jde o Copper Bikepacking? Co odolnost v horších podmínkách, jako vydatny déšt, prudší vítr, prosak podlážky? Mužeme se tešit na reálnou recenzi bez prikras? Díky

  3. Adam
    18.7.2020

    Ano, rozhodli jsme se pro nový Copper Spur HV UL 2 2020, jelikož je ve něm o dost více místa než v našem předchozím C Bar 2, váží o půl kila méně a má dva vchody. Akorát stojí o dost více 🙂 Recenze bude v dohledné době, zatím jsme v něm spali párkrát, ale odolnost proti větru při vypnutí je hodně dobrá. V bouřce jsme ještě netestovali. Jestli máte nějaké dotazy, napište klidně sem nebo na Facebook.

Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.