Střídavě oblačná procházka po pobřeží k jeskyním u Cala Gonone

Naší základnou na Sardinii bylo přímořské městečko Cala Gonone v zálivu Orosei, které je obklopeno ze všech stran kopci a od další civilizace ho dělí dvě silnice, jedna vedoucí tunelem, druhá sedlem mezi skálami. Naše ubytování se nacházelo v horní části města, kde jsme měli k dispozici celé horní patro dvoupatrového domu. Na pláž jsme to měli zhruba 10 minut chůze. Dolů to bylo v pohodě, ale zpátky nás vždy čekalo překonání 100 metrového převýšení. Aspoň jsem s krosnou a medvědem na zádech potrénoval. Samozřejmě platí, že čím blíže jste moři, tím je ubytování dražší, případně v horší kvalitě. Nám chození nevadilo, takže jsme raději zvolili ubytování, které vypadalo aspoň podle fotek docela hezky. Spokojeni jsme s ním ale moc nebyli, protože postel byla nic moc, museli jsme si i přes dotaz na hostitele koupit vlastní záchodový papír (s jednou a půl role na týden je fakt těžké si vystačit) a zdi byly z papíru, takže jsme slyšeli i chrápání rodinného člena hostitelky pod námi. Nemluvě o jejich psech. To z fotek prostě nezjistíte. Dodám, že recenze byly plné superlativů. Zkrátka znovu bych ho nezvolil. Na druhou stranu z terasy byl hezký výhled na moře a mohli jsme nerušeně pozorovat východy slunce.

Cala Gonone jsme zvolili hlavně proto, abychom mohli každý den chodit na pláž. Ubytování v městečku Dorgali “přes hory” bylo celkově levnější, podle hodnocení tam měli lepší pizzu i zmrzlinu a na naplánované výlety mělo lepší výchozí pozici, ale moře prostě vyhrálo. Nechtělo se nám totiž každý den přejíždět autem, abychom se mohli projít po pláži. Takhle stačilo vzít krosnu, naložit Medíka, sbalit hrabičky, bábovky, kyblíček a lopatku a vyrazit dolů do města. Po cestě jsme si koupili zmrzlinu a pak si užívali šplouchání moře, zatímco Medík běhala okolo. Na cestě zpátky do kopce jsme zavolali do pizzerie a objednali si pizzu, pro kterou jsem pak skočil autem. Takhle většinou probíhala naše odpoledne. A nutno říct, že to byla hezká odpoledne.

Počasí po dobu našeho pobytu bylo celkově fajn, ale na dva dny se zatáhlo a jeden den dopoledne i pršelo. Jezdit někam do hor se nám nechtělo a tak jsme zvolili krátkou procházku po pobřeží přímo v Cala Gonone k jeskyním Grotta di Biddiriscottai. Tyto jeskyně a převisy na pobřeží jsou vyhledávaným cílem horolezců, takže se aspoň koukneme, jak se tu leze. Vyrážíme přímo z našeho ubytování. Nejprve sejdeme dolů do města a pak kolem přístavu pokračujeme na konec silnice, kde začíná úzký vybetonovaný chodník zařezaný do skal. Obcházíme skály a pak nás čeká přelézání oslizlých kamenů. Kameny se občas střídají se stezkou v travnatém nebo písečném svahu. Zdá se, že trochu začíná vylézat slunce, ale ukáže se, že to byl jenom chvilkový záblesk v jinak pochmurném dni. Útesy lemující záliv Orosei, které jsme mohli z ubytování pozorovat každý den, se dnes ztrácejí v mracích.

U jeskyně je docela živo. Zhruba 20 horolezců přišlo okusit místní skálu. Vypadá to ale na začátečníky, protože všichni lezou na top rope. Na chvíli se na ně s Medíkem koukneme a pak se jdeme podívat za roh pod vysoké útesy, kde cesta končí. Zkoumáme s Medíkem malou jeskyni, kde by se akorát vešla, ale dál než ke vchodu jí pouštět nebudeme. Následuje trocha běhání v písku, zkoumání kamínků, skály a brouků, pozorování racků a pak už šup do krosny. Cesta zpátky vede stejně, což znamená, že nás čeká známý kopec. Aspoň že si ho můžeme zpříjemnit italskou zmrzlinou, která otevírá za 10 minut.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet z Cala Gonone k jeskyním Grotta di Biddiriscottai měří zhruba 3 kilometry, nastoupáte na něm okolo 100 výškových metrů (podle toho, kde zaparkujete) a zabere Vám přibližně hodinu.

Proč jít: